Česká pirátská strana se při svém vzniku dočkala jistého menšího mediálního ohlasu. Způsobeno to bylo především tím, že jde o nový typ strany – neřeší sociální otázky, neřeší zdravotnictví, ani tak ekonomii, neřeší životní prostředí ani víru či menšiny. Řeší platformu třetího tisíciletí, řeší internet.
Ačkoliv se to nemusí zdát pravdou, dnešní internet je pouze internetem v plenkách – ten pravý Internet se začne projevovat až v průběhu následujících let, kdy se právě z internetu stane ta nejdůležitější platforma pro mnohá média, kdy internetem proteče víc peněz, než-li televizí, rádiem a tiskem dohromady.
Budoucí Internet s velkým I bude poněkud jiný. Nebude to jen změť webových a komunikačních služeb, kde mezi dvěma uživateli stojí strohá zeď tagů, ale živá a interaktivní sféra lidského světa – v souladu s názvoslovím sfér to nazvěme „datosférou“.
Jaký bude rozdíl mezi onou datosférou a dnešním internetem?
Internet lidé vnímají především jako síť, ke které se přistupuje ze zařízení – PC, notebook, telefon. Televize, rozhlas, tisk či billboardy jsou od internetu striktně odděleny – jsou „sousedy“ dnešního internetu, žijí vedle něho a soupeří s ním.
Datosféra bude ovšem čímsi jiným. Internet bude základem – tedy říkáme tomu internet, ale spíše to bude Net – tedy síť. Možná by se pro budoucí internet hodil spíše název „médium“ či „ultramédium“. Televize, rozhlas, tisk, billboardy, volební plakáty stran, telefonování, takřka veškerá lidská činnost nebude žit vedle onoho internetu, ale bude žít v něm. Internet bude základem pro veškeré informace, pro veškerá data, která se na světě vygenerují. Proto Datosféra, proto ultramédium.
Toto ovšem dělá z internetu do budoucna nejmocnější nástroj – kdo by se internetu zmocnil, získal by takřka nadvládu nad světěm, poněvadž internet se bude rovnat všemu.
Tohoto jsou si vědomi mnohé organizace, vlády, úřady a společnosti. Ty se proto internet snaží ovládat, poněvadž pokud již nyní nezačnou ovlivňovat obsah internetu, ujede jim vlak a do budoucna to již nedoženou. Zůstane-li internet svobodným a nezávislým, znamenalo by to do budoucna i naprosto svobodný a nezávislý tisk, rozhlas, televizi… vše. Což se mnoha lidem nemusí líbit.
To, že nám na základě internetu vzniká jakási datosféra, kde internet bude alfou a omegou všeho, je vidě již dnes – ať už jde o IP telefonii, IPTV, sociální sítě či malá nezávislá internetová rádia. Ovšem to jsou pouze první maličké krůčky.
A co s tím mají co společného pirátské strany, případně naše Česká pirátská strana?
Jak již bylo řečeno, zaměřují se na internet. Na jeho svobodu, pouštějí se do těžkého boje proti nejmocnějším lidem světa, kteří budou zaručeně chtít onu datosféru ovládat.
Problém ovšem je, že tyto fakta jsou de-facto zákulisní. O tomto možném budoucím vývoji ví pouze několik (v řádech tisíců v ČR) nadšenců a ony firmy. Lidé venku chodí dál volit konzervativce či socialisty, kteří na ně útočí otázkami daní, zdravotnictví či sociálního systému. Lidé se o internet nezajímají, slouží jim pouze pro email či pro vyhledání nějaké informace, maximálně pro zábavu. O blokování nějakých stránek či o něčí snaze ovlivnit internet, o svobodném principu internetu a o možných budoucích důsledcích vývoje internetu nemají ani potuchy, nezajímá je to, je jim to jedno.
Internet je pro většinu lidí natolik marginální téma, že radši budou volit nízké daně, sociální systém, levné dálnice či záchranu lesů. Radši budou volit témata všeobecná, která vidí všude, než témata „o tom počítači“. Když se zeptáte obyčejného člověka na některé z témat ČPS ohledně internetu, tak buď z neznalosti souhlasí s tím, proti čemu ČPS bojuje, nebo řekne „a co je mi do nějakýho internetu prosimtě, to, jak se budeme mít je přeci důležitější“. A třeba si ani neuvědomují, že právě to, jak se budou mít, může být v budoucnu hodně ovlivněno právě internetem.
Voličem ČPS bude také spíše mladý člověk, což je dobré do budoucna, ovšem má to i pár nevýhod.
Za prvé je to v nestálosti této voličské základny. Je nutné je přinutit k tomu jít vůbec volit a poté je přinutit volit právě ČPS. U lidí 20+ by to nemusel být moc velký problém, ale u prvovoličů a voličů všeobecně do 20 let to bude těžké, a to už z důvodu, že se o politiku moc nezajímají a volí dle „barvy kravaty“ právě ty, co jsou nejčastěji v televizi a nebo protože netuší nic o internetových politických tématech a připadají jim nedůležitá (to, že internet intenzivně používají neznamená, že mu rozumí – toto platí v ohromné míře mezi dnešními mladými, berte většinového člověka!)
ČPS má tedy své plakáty s hesly „Svobodný internet“ či „Revize autorského zákona“ opravdu pěkné, ale zatím jsou to jen a pouze plakáty pro fanoušky ČPS. Většinovému voliči, který by ČPS poslal do Parlamentu jsou tato témata cizí, doslova ukradená.
Úkoly ČPS by tedy měli být následující:
- Co nejrychleji zmobilizovat své fanoušky a ty, jenž by s největší pravděpodobností šli volit ČPS – mladé lidi – a donutit je jít volit.
- Dostat se do kontaktu s širokou veřejnosti (předvolební meetingy nejsou úplně k zahození, i když můžou stát nějaké to vejce…) a říct jim co je ČPS, jaká jsou témata ČPS, proč jsou témata ČPS důležitá.
- Přesvědčit širokou veřejnost, že témata internetu jsou stejně důležitá, jako témata všeobecného života. Přinejlepším z internetových témat udělat právě témata všeobecného života.
- A znovu – být v kontaktu nejen s internetovými uživateli, ale i s širokou veřejností a nabídnout i témata všeobecného rázu.
- Poutat pozornost.
Heslo ČPS „internet je naše moře“ je hezké a svým způsobem výstižné. Ovšem na nějaký politický úspěch je pouze internet jen malým rybníčkem.
Krásný příspěvek, vskutku.
Já se v politice trochu orientuji, sleduji politické dění. A to často i na úrovni menších stran. Dokážu i (při nejhorším) odhadnout, v jaké oblasti má jaká strana jaké priority a cíle. Avšak jsem člověk alespoň trochu aktivní, tedy aktivně se zajímám a vyhledávám informace.
Žel, česká veřejnost je obvykle znechucena politikou, jako takovou. Jistě to bude z části dáno i tím, že veřejnost je z drtivé většiny pasivní, že nehledá nové směry, nové cesty a politické strany. Jistě tedy bude vina i na straně občanů, to nepopírám.
Ale kdo chce čí hlasy – chtějí občané vaše hlasy či naopak? Řekl bych, že naopak. Internet zde v politické agitce nebude fungovat tak „silně“, jako v Íránu, a to z toho důvodu, že naše společnost je přece jen mnohem svobodnější. Nemusí se zde vytvářet (alespon zatím) jakási undergroundová vrstva těch, kteří „mluví pravdu“. Internet díky své relativní svobodě je úžasným místem pro tento politický underground, ale v česku pro tento underground není místo.
Tím, že jsou lidé politikou znechuceni, je dáno i to, že začít zde s něčím novým je mnohem těžší, než jinde. Ovšem pro usnadnění je výhoda toho, že ČR je malá země. Abyste v lidech probudili nějaké nadšení, aby vám propůjčili svůj hlas ve volbách, musíte jim ukázat to, co jste mě ukázali v tvém předchozím příspěvku. Tedy že nejste jen ti „kluci od počítačů“.
Já znám váš program, vím, že se netýká pouze internetu. Ale problém je ten, že to neví de-facto nikdo jiný. Lidé tedy mohou s vašimi názory (pokud je vůbec znají) ohledně svobodného internetu souhlasit, avšak dokud jim nedáte komplexní recept na řízení země, hlas vám nikdy nedají.
Vy ten recept máte, ale nikomu jej neukazujete. Bohužel.
Lukáši tvůj příspěvek je vcelku trefný, internet jako medium, nástroj, prostředek, teprve začíná ukazovat své možnosti. Které budeme moct využívat pokud na něj nebudeme koukat jako Neandrtálci na šicí stroj. Prostředek však nesmíme zaměňovat s cílem. To je základní omyl tvé úvahy. Česká pirátská strana (ČPS) se snaží chránit svobodný přístup a užívání internetu jako jedinečného zcela svobodného nástroje pro uživatele nás občany.
Naprostý omyl je tvé tvrzení že ČPS neřeší zdravotnictví, ekonomii, životní prostředí, menšiny, nebo víru. V tomto zcela nepravdivě popisuješ skutečnou situaci. Možná omylem možná nepochopením. Priority ČPS totiž znamenají jasná stanoviska ve výše uváděných oblastech. Transparentnost vynakládání prostředků a jejich maximální efektivitu a co možná nejvyšší účinnost a to nejen ve výše uvedených oblastech. V liberální orientaci ČPS je plně zakotvena a nezpochybnitelně dána úcta ke svobodě jednotlivce na vlastní víru a přesvědčení, zcela je odmítnuta diskriminace ať už jakékoliv menšinové skupiny, za naprostou samozřejmost je považována rovnoprávnost žen a mužů, stejně jako mladších vůči starším a toto je považováno za společnou zodpovědnost jednotlivých skupin vůči sobě. Ctí se právo nad bezprávím a řád nad neřádem. Je odmítnuto zvýhodňování jednotlivců vůči většině a ctí se práva menšin a proti jejich jakémukoliv znevýhodňování.
Stačí si jen přečíst program ČPS a její stanovy. Ještě že máme aspoň plnou gramotnost.
Body které v závěru uvádíš jako úkoly pro ČPS jsou podnětné mají však jednu základní vadu. Předpokládají zodpovědnost pouze na straně ČPS. Jenže ono to má i druhý rozměr s právem volit má každý občan České republiky i zodpovědnost, které straně předá za sebe zodpovědnost, aby jeho zájmy další čtyři roky reprezentovala. Nepíšu toto proto, že bych chtěl z ČPS sejmout zodpovědnost za oslovování voličů a povinnost přesvědčit o své důvěryhodnosti. Jde o to, že ČPS protože za sebou nemá žádnou podnikatelskou nebo lobbistickou skupinu, nemá také prostředky na rovnocennou propagační kampaň jako jiné strany. ČPS má pouze prostředky od dárců na transparentním účtu a potom internet ke komunikaci. Poto záleží hodně i na samotných voličích nakolik budou ČPS podporovat a sdílet své názory.
V Iránu například mladí lidé využívají plně moderní technologie, aby je už dál nezotročovali náboženští fanatici.
Stejných vln lidových demokratizačních procesů se ale dnes bojí i v našem rádoby demokratickém Česku. Záleží na každém člověku co udělá pro náš společný život v tomto státě. Minulé generace za posledních dvacet let nechávali hodně vodit na vařené nudli od různých populistů až krysařů a proto by měli s pokorou jednat s mladými lidmi kteří mají život před sebou.
Jenže tak to nefunguje a v dnešní převážně na naprostém sobectví postavené společnosti, se budou muset mladí lidé za svá práva mnohem víc brát, ČPS se snaží na této cestě dělat první kroky.