Volební program ČSSD pod lupou – díl 1.

Česká strana sociálně demokratická se posledních několik let (a nebo možná i odjakživa) profiluje jako strana pro chudé, nemohoucné, staré… a tak dále. Koukněme se na jejich volební program, nakolik je reálný a co nám vlastně ČSSD slibuje?

Spravedlnost znamená poskytnout rovné příležitosti pro všechny. Pouze lidé, kteří mají rovný přístup k zaměstnání, vzdělání, zdravotní péči a právní ochraně, mohou být opravdu svobodní. Jen za rovných podmínek mohou vstoupit do skutečně férové soutěže a prokázat své schopnosti a talent.

Úspěch a štěstí nemohou být pouhou výsadou privilegovaných. Pouze rovné podmínky umožňují spontánní zrod solidarity – ochotu podělit se o vlastní úspěch a štěstí s těmi, kteří se z vážných důvodů nemohou férové soutěže zúčastnit.

– zdroj: cssd.cz

ČSSD tedy sama hlásá, že je důležitý rovný přístup. Že důležité jsou rovné podmínky. To, že úspěch a štěstí nemohou být výsadou privilegovaných je sporné – staré české přísloví praví, že bez práce nejsou koláče. Záleží tedy na tom, kým je myšlen onen privilegovaný.

Zastupujeme ty spoluobčany, kteří jsou, byli nebo budou závislí výhradně na vlastní poctivé práci. Bez ohledu na to, zda to jsou zaměstnanci nebo podnikatelé, studenti nebo důchodci. Poctivá práce a poctivé podnikání jdou ruku v ruce a mají naši plnou podporu. Jsme proti zlodějnám, krácení daní, pojistného či zneužívání dávek. Na všech frontách zahájíme boj s korupcí, která je mimořádně vážným problémem české společnosti, včetně její podoby v politice.

– zdroj: cssd.cz

Velmi šlechetné, dalo by se říci. Problém ovšem je, že ČSSD zde měla ze všech stran po roce 1989 tu největší možnost realizovat tyto svá slova – vládly totiž v nejdelším časovém úseku, celých 8 let (1998 – 2006). Je všeobecně známo, že právě během této doby (zejména po roce 2002) došlo k největšímu rozšíření zneužívání sociálních dávek.

Co se týče boje s korupcí, dodnes jsou v čele ČSSD lidé, kteří jsou právě s korupčním chováním spojovány, a to nemálo a aféry nejsou moc starého data. Jen namátkou:

Aféra Biolíh – 24. 5. 2006 – Aféra, v níž bylo obviněno již několik sociálních demokratů, odstartovala naplno zhruba před dvěma měsíci. … Poslední z řady zásahů má na svědomí přímo ministr vnitra František Bublan. … „Mně jde o to, když na jednom případě pracují dva útvary, aby jeden útvar ty události nekomentoval a nekazil práci toho druhého útvaru,“ tvrdil před čtrnácti dny Bublan, jenž je jedničkou ČSSD na Vysočině. Členy této krajské organizace jsou i dva z obviněných. Když se HN včera snažily zjistit, jaký další útvar na případu pracuje, dostaly z policejního prezídia následující odpověď: „Žádné jiné útvary se podle našich informací tímto případem nezabývají.“

Byl zatčen Jan Hanáček, bývalý Škromachův tajemník ministra práce a sociálních věcí , předseda okresní stranické organizace ČSSD v Hodoníně, místopředseda krajského výboru ČSSD Jihomoravského kraje a člen Ústředního výkonného výboru ČSSD. Policie ho viní z korupce.

Z korupce policie rovněž obvinila Evu Klimovičovou, donedávna poradkyni a dlouholetou spolupracovnici ministra zdravotnictví Davida Ratha.

Ministr zemědělství Jan Mládek si za 30 milionů na Žižkově pořídil dům, který vlastně vůbec není jeho. Mládek sehrál významnou roli v prohraných arbitrážích se CME a Nomurou.

David Rath čelí obviněním – Kritici mu vyčítají, že protežuje některé farmaceutické firmy. Jde prý především o společnosti, které si platí inzerci v časopise vydávaném lékařskou komorou nebo sponzorují Rathův vzdělávací klub Da Vinci.

A další a další. Seznam by mohl být velice dlouhý. Ale jděme dál.

Bylo to za sociálně demokratických vlád, kdy Česká republika začala dosahovat vysokého hospodářského růstu, zvyšovat životní úroveň širokých vrstev a kdy definitivně zakotvila v svobodném euroatlantickém prostoru vstupem do NATO a Evropské unie. Sociální demokracie je zárukou svobody a spravedlnosti a svými skutky to dokazuje po celou dobu své existence, včetně té novodobé.

– zdroj: cssd.cz

A co takhle to říct trochu jinak? Bylo to za sociálně demokratických vlád, kdy se Česká republika navzdory prudkému růstu začala ohromně zadlužovat, kdy se promarnil čas pro důležité reformy (důchodová a další) a kdy byli zapuštěny kořeny dnešnímu hrozícímu kolapsu veřejných rozpočtů, jejichž výdaje jen a pouze bobtnají, mnohdy bez rozmyslu.

Naším cílem je Evropa demokratická, občanům srozumitelná, stabilní, bezpečná, zároveň Evropa sociálně spravedlivá, konkurenceschopná, ale i ekologicky odpovědná.

– zdroj: cssd.cz

Další šlechetný cíl. Dovolím si ale upozornit, že tím sociálně nejspravedlivějším systémem se zatím zda systém rovných příležitostí a ne systém rovné spotřeby. Rozlišuje tyto dva pojmy i ČSSD?

Řešení krize se stalo hlavním tématem současné hospodářské politiky. Zatímco pravicová ideologie krizi jednou popírá a jindy považuje za přirozený „očistný“ proces, levice krizi chápe jako vážný problém, který si vyžaduje aktivní řešení. Pravice sice tvrdí, že levice zemi zadlužuje, ale skutečnost je taková, že v praxi dovedla zemi k letošnímu rekordnímu růstu veřejné zadluženosti o více než 200 miliard korun. Sociální demokracie proti tomu předložila aktualizaci svého komplexního protikrizového programu a představila další protikrizová opatření, která odpovídají doporučením Mezinárodního měnového fondu i Evropské komise.

– zdroj: cssd.cz

Není to pravicová ideologie, která krizi považuje za přirozený očistný proces, ale je to „ideologie“ ekonomická. Jednoduše se střídají období progrese a recese. Období prudké progrese (tedy období růstu) bylo hlavně za vlád ČSSD, na čemž ovšem stát jako takový neměl natolik velký podíl (ekonomický růst byl více či méně v celém regionu). Jak jsem již uvedl výše, tak období růstu je nejlepší dobou na různé reformy, zefektivnění státního aparátu a tvoření rezerv. Neříkaly vám vaše babičky, že když se daří, schovávejte si i něco na horší časy?

A to je přesně to, co ČSSD neudělala. Místo toho, aby udělala zdravotní, důchodovou a další z mnoha nutných reforem, soc. dem. pouze rozdávala a zadlužovala. Jak je možné, že v době, kdy česká ekonomika rostla až téměř o 6%, státní rozpočet končil s deficitem až přes sto miliard, vezmeme-li v potaz, že pouhé 1% růstu přináší do státní pokladny oproti předchozímu roku několik desítek miliard korun navíc?

Kdyby ČSSD udělala to, co měla (a na co mnoho pozorovatelů upozorňovalo), nynější hrozící 200 miliardový schodek rozpočtu by nemusel být realitou.

Celkovým cílem hospodářské politiky budoucí vlády pod vedením ČSSD je co nejrychlejší překonání důsledků hospodářské krize, obnovení zdravého růstu ekonomiky, a tím také zvyšování zaměstnanosti a růst životní úrovně občanů. Formulace a uplatňování naší hospodářské politiky bude vždy vycházet z principu vzájemného partnerství se zaměstnavatelskými a zaměstnaneckými reprezentacemi. Posílíme význam tripartity v rámci projednávání všech připravovaných změn v hospodářské a sociální oblasti. Usilujeme o společnost dialogu a partnerství, nikoliv o společnost permanentní sociální konfrontace.

– zdroj: cssd.cz

Společnost permanentní sociální konfrontace, kdy jedna sociální vrstva bojuje proti druhé zde ČSSD vytvořila svým progresivním zdaněním. Toto zdanění je časté v mnoha státech evropy, ovšem ve všech těchto státech většinou také existuje ona kouzelná sociální konfrontace. Myslím, že není nutno připomínat, že zrovna ČSSD je tou stranou, která chce udělat daňový systém opět složitější a vrátit se k onomu sociálnímu boji – opět chce nastolit progresivní zdanění.

Rovná daň totiž není tak úplně rovná. Jak nedávno řekl Bohuslav Sobotka (ČSSD) „Šéf ČEZu platí stejné daně, jako zdravotní sestra“. Pane Sobotko, neříkal jste někde, že z matematiky jste měl dvojku? No nevím nevím, tohle je nepochopení látky zvané „procenta“, což se učí již na základní škole. Šéf Čezu totiž platí stejnou část. Zdravotní sestra tedy odvede 15% z příjmu v řádech tisíců korun. Šéf ČEZu odvede oněch 15% z příjmu v řádech až milionu korun. Kdo zaplatí víc?

Pokračování příště.