Ekonomické zákonitosti jsou pro nás někdy překvapující, avšak jsou pravdivé. Dnes si povíme něco o tom, proč máme málo stromů. Ve výkladu začneme pšenicí.
Cože? Nechápete, jaká souvislost je mezi pšenicí a stromy? Tak slyšte…
Žil byl jeden zemědělec Pepa. Ten zemědělec vlastnil velký pozemek, na jehož části pěstoval pšenici. Žil byl spokojeně, vlastně mu nic nechybělo.
Léta běžela a Pepa spokojeně sel, oral, sklízel, prodával. Jednou, když bylo po sklizni a Pepa chtěl prodávat, k němu přijel jeho starý známý a jeho odběratel – Franta. Franta řekl: „Hale, Pepo, pekárny po mě chtěj mnohem více mouky, ty jo, prodal bys mi toho teďka víc?“ Pepa se zarazil – má přeci další odběratele, nemůže Frantovi dát všechno… „Hale, dám ti o deset procent víc, když mi prodáš všechnu pšenici!“ To už byl pro Pepu řádný argument – vydělá přeci o deset procent více, než když pšenici prodá i ostatním odběratelům! „Super, tohle beru, vem si to všechno“, řekl Pepa a Franta měl tolik pšenice, kolik potřeboval.
Franta s pšenicí odjel a u sebe z pšenice udělal mouku. Pro mouku si přijeli z pekáren, spolu se závozníky přijel i pekárenský nákupčí Adam. „Ahoj Franto! Víš, lidé nám začali kupovat strašně moc housek a chlebů, potřebujem pro příště víc mouky.“ Situace se opakovala – stejně jako u pšenice. Franta potřeboval více pšenice, pro Adamovi pekárny. Jenže Pepa přeci už jednou prodal všechnu pšenici, kde sežene další?
Lidé začali kupovat více pekárenských výrobků, tedy pekárna potřebovala více mouky. Mlynář potřeboval více pšenice, zemědělec musel zasít více pšenice. Cena rostla, Pepovi se to vyplatilo. A nejen Pepovi, ale také spoustě dalším zemědělcům, protože lidé nekupovali jen více housek od jedné konkrétní pekárny. Dá se říci, že všichni, co mohli, pěstovali pšenici.
A jak to souvisí s těmi stromy?
Nyní zde máme Karla, který vlastní les. Jednou za čas za ním přijede David, který má firmu na zpracování dřeva, aby se s Karlem dohodl na tom, kolik dřeva od něj za jakou cenu koupí. David zpracované dřevo dodává papírnám, které vyrábějí papír pro konečné spotřebitele.
Jednou přijel David za Karlem. „Hrome, Karle, musím od tebe vzít míň dřeva. Lidi teďka kupujou spíš ten recyklovanej papír, že jo, když je to tak ekologický…“ David koupil méně dřeva, Karel neprodal tolik, kolik plánoval, šel s cenou dřeva dolů, cena klesala. Dalším vlastníkům lesů se už nevyplatilo se o lesy starat a přestali sázet nové stromky. Množství lesů a stromů klesl.
Už víte, proč je nerecyklovaný papír ekologičtější?
To je tak debilní, článek, to jsi asi musel vymyslet sám, hned po tom co jsi se zbláznil, že.
1/ Lesy fungovaly..miliony let bez lidí a bez takových jako ty obzvlášť. Les je přirozený biotop – a rozhodně mu je lépe bez člověka. Na rozdíl od pole, které je umělý systém a člověk ho musel vytvořit a obdělávat. Takže srovnání je uplně mimo mísu.
2/ I kdyby jsi počítal, že les potřebuje údržbu, tak spotřeba papíru za rok 2006 činila v České republice v přepočtu 143 kg, v roce 1994 to bylo jen 64 kg – to by podle této debilní logiky znamenalo – že nyní máme víc jak 2x tolik lesů.
Štěpáne, české lesy byli vysázeny z drtivé většiny pro těžbu a zpracování dřeva, přičemž velká část se používá právě na výrobu papíru. To, že množství dřevin a lesů klesá je prostě proto, že klesá poptávka po dřevě – za což může i recyklovaný papír (velkou měrou).
No nevím, nevím. Tohle mi přijde jako hodně zúžený a zjednodušený pohled.