Kapitalismus jako systém „jen pro bohaté“, jako systém, který „potlačuje chudé“, jako systém, který „není solidární“… je skutečně kapitalismus tímto systémem?
Jinak řečeno, mnoho komentátorů (hlavně z levicové části myšlenkového spektra) říká, že kapitalismus je otrokářský systém. Systém, který vytváří extrémně bohaté a extrémně chudé, kde ti chudí nic nemohou a bohatí mohou vše. Dle mnohých by stát měl být tím, kdo tyto nerovnosti potlačí, tedy de facto že etatistický socialismus je tím pravým systémem rovnosti, svornosti… a tak dále.
Nejprve si řekněme – co je to kapitalismus?
Kapitalismus je ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a provozovány za účelem dosažení zisku. Ekonomické parametry (např. ceny) jsou určovány prostřednictvím volného trhu (nabídkou a poptávkou), a to i ceny práce, nikoli řízeny pouze zásahy státu (jako v řízených či plánovaných ekonomikách).
Tedy kapitalismus je ekonomický systém. Ekonomie je věda, která se zabývá lidským jednáním. Ekonomie nedá odpověď na otázku jaký cíl je správný, ale řekne vám jak svých cílů dosáhnout. Odpovědi mohou být různé, stejně, jak různé může být lidské jednání. Jestliže chcete najít smysl bytí, zabývejte se čistě filosofií.
Ekonomie je zvláštní věda. Není faktická, jako třeba historie, není exaktní a téměř žádná z ekonomických teorií není fakticky ukončená. I o tak základním principu ekonomie, jako je teorie nabídky a poptávky se dá různě pochybovat – různě na základě toho, zda-li jste na straně nabízejícího, či poptávajícího.
Ekonomie je v mnohém věda domýšlivá, věda v mnohém založena na logice. Ekonomie je tak trochu psychologie, tak trochu sociologie, tak trochu filosofie, etika a tak dále.
Solidarita a zkušenosti
Strohá definice kapitalismu, která je uvedena výše, ukazuje jen základní principy kapitalismu. Kapitalismus s volným trhem totiž přináší mnoho velmi cenných aspektů – jedním z nich jsou zkušenosti. Volný trh a kapitalismus dávají lidem svobodu něco zkusit. Je jen a pouze na každém jednotlivci, jestli něco zkusí, či ne. Jakmile však jednotlivec něco zkusí, stane se bohatším – minimálně o zkušenosti. A může klidně začít znovu a vyvarovat se chybám, které udělal v minulosti.
Stejný princip funguje u lidské společnosti jako celku – společnost si může něco zkusit, společnost získá zkušenosti a společnost se poučí.
Největší poučení, které naše společnost doposud získala, je to, že sobectví a arogance se nevyplácí. V 19.století byla situace pro mnohé hrozná. Mladý kapitalismus bez zkušeností sice hnal růst do růstu růstu, kdy dělníci pracovali třeba 16 hodin v kuse, avšak právě díky této epoše se zvedla životní úroveň ve 20. století.
Nebudu zde mluvit o konkrétních výsledcích, o statistikách a dalším. Některé věci jsem již předeslal ve starších článcích, ale většinu vidíme prostě a jednoduše kolem sebe. Západní civilizace, kolébka kapitalismu, má dnes nejvyšší životní úroveň ve své historii. Ve skutečnosti dnes nikdo neumírá hlady, téměř každý si může dovolit bydlení (ať již vlastní nebo pronajaté), velká část západní populace má přístup k internetu, bez televize si život představit nedokážeme. Všichni jsme někdy v životě šli – a mnozí z nás stále chodí – do divadla, kina jsou oblíbeným místem odpočinku pop-kultury, knihy jsou volně dostupné (minimálně v knihovnách). Všichni můžeme volit a být volen, všichni se můžeme účastnit kulturního, politického a dalšího dění ve společnosti.
Zkušenost z 19. století je silná. Tehdejší situace se stala základem pro marxismus a pozdější socialismus/komunismus v SSSR a na východě Evropy. Škody, které reálný socialismus na celém světě udělal, jsou takřka nevyčíslitelné, a to už ať jde o škody hospodářské, tak o škody přírodní či o mrtvé. Po této zkušenosti společnost přešla zpět k principům tržního hospodářství a dá-se-říct volného trhu. Tato zkušenost západní společnost naučila, že sobectví se nevyplácí. Po pádu komunistických režimů ve většině světa přišel tedy druhý experiment, experiment kapitalismu bez volného trhu.
Složitý systém regulací, které mají hlídat zlotřilý volný trh, nás má hlídat před zkušenostmi, co by bylo, kdyby volný trh. Problém je v tom, že naše jediná zkušenost z volného trhu je velmi stará, jde o onen mladý kapitalismus bez zkušeností, který sobeckostí tehdejších lidí připravil půdu pro pozdější diktatury. Dnes již prakticky nežije nikdo, kdo by tuto etapu pamatoval. Mnozí si myslí, že volný trh bez regulací by „stvořil“ stejnou společnost, jako volný trh bez zkušeností – jako v 19. století, a že následky by byli zřejmě stejné. To je ovšem omyl.
Zkušenost, která se nám však dnes tvoří, je totiž ta, že regulace je neúčinná, že státní zásahy jsou špatné, že státní monopol škodí stejně, jako monopol „soukromého podniku“, který stát dnes také pomáhá tvořit. Společnost se ale zatím asi nepoučila dostatečně.
Pokud by dnes byli zrušeny restrikce a regulace trhu, pokud by dnes skutečně začal vládnout kapitalismus a volný trh, začal by trh fungovat na základě zkušeností. Jak to? No, kdo tvoří trh? Přece lidé! A kdo má zkušenosti z historie? No přece lidé!
Postupem let docházíme k tomu, že státní monopol na sociální systém je neefektivní, že je špatný. Je to naše zkušenost. V prostředí volného trhu dnes by se tato zkušenost spojila se zkušeností z devatenáctého století a lidská solidarita by začala fungovat. Se zaměstnanci by bylo jednáno jako s obchodními partnery (oni jimi de facto jsou), mzdy by byli odpovídající, jednání podnikatelů by bylo o mnoho jiné, než jaké bylo v onom devatenáctém století. Podnikatelé by si na základě zkušeností uvědomovali svoji odpovědnost. Ten, kdo by si ji neuvědomoval, brzo by skončil.
Lépe by fungovala soukromá charita, která by měla více prostředků. Lépe by fungovala mezilidská solidarita a pomoc, tedy lidé by k sobě měli ve výsledku blíže. Vše je o zkušenostech.
My, obyvatelé bývalého východního bloku máme v současné situaci určitou výhodu – máme v sobě nejsilnější zkušenost z období reálného socialismu, víme, kam může směřovat regulace a „řízení hospodářství“. Dnes je hlavně na nás, abychom tuto zkušenost předali západnímu světu. Dokážeme to?
Díky, dobře napsáno, ale my, tím myslím nás, kteří máme zkušenosti pouze ze socialistického „bordelu“ a nyní po těch 23 letech pokusů o kapitalizmus po česku, nám připadá že ten socializmus měl přece jen nějaký řád. Domnívám se, že tady „u nás“ úplně chybí nějaká pravidla, kapitalizmus snad není jen „volný trh“ bez pravidel, respektování zákonů je přece nutné, a právě proto, že nikdo nic nerespektuje, je tady ten neuvěřitelný „bordel“ a státní dluh přesahující jeden bilión 700 miliard. Především tady chybí odpovědnost za svěřené majetky, ať už je to nějaká státní firma, či stát, politici nemají odpovědnost, je to jednoduché, ministrovi se nějak „ztratí“, pár miliard, chvíli se o tom vedou diskuze, poté ministr odejde a tím se nad „ztracenými“ miliardami zavře voda??..Všeobjímající korupce, která je snad už ve všech patrech politiky a nikoho to příliš nepohoršuje. Korupce je spojována s kapitalizmem, jako nedělitelná součást kapitalizmu po česku. Ale tady to tak bohužel je. Většina lidí de facto neodsuzuje korupci, policie ani soudy se nad ní také příliš nepohoršují. Obávám se, že neumíme žít ve svobodě, ani demokracii a o kapitalizmu si myslíme, že jde jen o to, kdo si co ukradne. Naše vnímání kapitalizmu je bohužel, po socialisticku, jinak to neumíme..Když kradou „ti nahoře“ a nic se jim nestane, tak my můžeme také!