Jiří Havel, ekonom ČSSD, na svém blogu na aktualne.cz píše o tom, jak v Evropě vládne „středopravice“, že Evropě chybí „mobilisace jiných zdrojů“ a tak dále. Opravdu může za bezzubost Evropská pravice?
Evropská unie není „proti krizi“ bezzubá kvůli pravici či kvůli neochotě „mobilisace jiných zdrojů“. Jsou to socialisté, kteří jako důkladní dentisté odňaly skutečné Evropě, tedy národním státům, možnost reflektovat krizi a její vývoj.
Dnes národní parlamenty schvalují dva druhy zákonů. Prvním druhem zákonů jsou ty, které vymyslí kdosi v zákoutí politických stran. Nad těmito zákony se debatuje, promýšlí se, pozměňují se – prostě zde probíhá normální demokratický proces schválení zákona. No a volič může jednou za čtyry roky volit pro ty, kteří zákon zachovají, či zákon zruší. Záleží na jedincových preferencích.
Druhý typ zákonů je jiný, je zvláštní. V parlamentu se o nich nediskutuje, maximálně tak ex post. Obvykle pro jejich schválení hlasuje slepě celé politické spektrum, které je v parlamentu zastoupeno. Od komunistů až po ODS. Je jich hodně a pochybuji, že více jak 20 % poslanců ví, o co v těch zákonech jde. Nejsou to zákony schválené demokraticky, jsou to direktivy z Bruselu. A volič nemá sebemenší šanci volit pro jejich zrušení – zrušit je „nemůžeme“, protože pak nám hrozí „sankce“. To není demokracie.
Jak řekl Hans-Gert Pöttering (bývalý předseda Evropského parlamentu) po skončení projevu Václava Klause, po schválení Lisabonské smlouvy bude zákonů druhého typu v národních parlamentech cca 90 %. Dá se tedy říci, že zde máme zhruba desetiprocentní demokracii. To je celkem silný úpadek.
Dochází ke germanizaci legislativy napříč EU. Tak třeba Německý daňový systém – odhaduje se, že je nejsložitější na celém světě. To je pro Německo dost silná konkurenční nevýhoda. Proč by ale měnilo daňový systém u sebe doma, když může prosadit unifikaci daní napříč Evropou, což může v realitě znamenat jejich zvýšení?
Není se co divit, že Evropská unie, zatížena neuvěřitelným množstvím Bruselské byrokracie (kdy ještě k tomu ČR se snaží být „papežštější než papež“) nadává na „daňové ráje“, kterými jsou čirou náhodou téměř všechny země v jejím okolí.
On vůbec termín „daňový ráj“ je vlastně euro-unijní chybou. Jde asi o špatně přeložený anglický termín „tax haven“, tedy „daňové útočiště/azyl“. A hned je ten význam jiný!
Bezzubost evropských socialistů (jedno v jaké partaji) krásně ilustruje slavná Lisabonská strategie (dnes nově „EU 2020“), plán z přelomu tisíciletí, dle kterého měla být dnes EU „nejdynamičtěji rostoucím místem na světě“ s „plnou zaměstnaností„. Mělo se toho dosáhnout pomocí „prohlubování sociálně-tržního hospodářství„, „zvýšením výdajů na vědu a výzkum na 1 % HDP“ a podobně. Lisabonská strategie ve svém výsledku nebyla ničím jiným, než ústředním plánem evropského politbyra.
Plán se samozřejmě nepodařilo splnit a Evropská unie začala ještě více zaostávat za zbytkem světa. Lisabonská strategie se tak změnila na „EU 2020“ a její výsledek byl odložen o deset let. Připomíná mi to minulý režim a neustálé „budování socialismu“. Ještě štěstí, že jsme se ho v plné síle nedobudovali.
Aby začala EU „růst“, musela by ze sebe shodit Bruselské břemeno byrokracie. Musela by se otevřít světu a zrušit šílená omezení dovozu. Musela by jít vstříc konkurenci na mezinárodním poli. Musela by oprostit od budování řízeného „vnitřního trhu“ a nechat fungovat „volný trh“. Musela by dát zemím evropské sedmadvacítky možnost si konkurovat a tím pádem zdokonalovat své fungování. Musela by opustit strategii evropského imperialismu, kdy po zemích třetího světa požaduje dodržování bruselských direktiv – výměnou za přístup na vnitřní trh. A jako vedlejší efekt by mohl být ten, že by se stala na mezinárodním poli zastáncem volného obchodu. K tomu má totiž dnešní EU opravdu velice daleko.
Jen mne pak ale napadá – k čemu potom Evropská unie?
P.S.: To, že Jiří Havel označil Maoistu Barrosa za středopravicového politika, to mu ještě odpustím.