Je to již nějaký ten pátek, co Frédéric Bastiat napsal slavný text o zničené výloze. Na tomto příkladu ukázal nelogičnost a nesprávnost úvah „obdivovatelů ničení“. I přesto se stále znovu a znovu vynořují úvahy o tom, že na „té zničené výloze bude přece jen něco dobrého“ – a stále se zapomíná na krejčího.
Jestli slavný text Frédérica Bastiata neznáte, nevadí. Trochu si ho připomeneme.
Malý nezbeda rozbije pekaři výlohu. V dortech a pečivu jsou napadané střepy a pekař nyní jen smutně kouká na neštěstí, které ho potkalo. Lidé, kteří se kolem shromáždili však začínají mudrovat. Nejdříve snad proto, aby pekaře uklidnili.
Jak lidé přemýšlejí, říkají pekařovi, že přeci na tom není všechno tak zlé. Vždyť díky rozbité výloze bude mít práci sklenář! Kolik že stojí nová výloha? 5 000 korun? To je docela dost peněz pro samotného pekaře. Ale až ty peníze dostane sklenář, ten je přeci utratí u nějakého obchodníka, ten je zase utratí… a tak dále! Kolik že pracovních míst vzniklo díky jedné rozbité výloze!
Podívejme se v úvaze dál. Když nám rozbitá výloha tolik pomohla, co takhle zbořit pekařovi celý krámek? Nebo co takhle strhnout hned celé město? Celé státy? Vždyť kolik práce vznikne!
Lidé stejně jako nyní vidí rozbitou výlohu, za pár dní uvidí opravenou výlohu a uvidí bohatšího sklenáře. Lidé vidí a proto smýšlí. Jenže co pekař? Pekař měl předtím výlohu a 5 000,-. Těch pět tisíc chtěl třeba utratit za oblek. Koupil by tedy oblek u krejčího – a ejhle! Pekař by měl výlohu a oblek, krejčí by měl peníze, které by utratil u obchodníků, ti by je utratili u dalších obchodníků… a tak dále! Kolik že pracovních míst nevzniklo kvůli jedné rozbité výloze!
Shrňme – pekař (společnost) mohl mít výlohu a oblek. Nyní má však pekař (společnost) pouze výlohu. Bylo rozbití výlohy a její nucená oprava správným aktem? Přineslo nám to bohatství? Jistě, že ne. Společnost rozbitím výlohy nic nezískala, naopak – přišla o oblek. Krejčí přišel o pět tisíc. Proč se lidé nezabývají krejčím? Protože při rozbité výloze krejčí nepřichází na scénu, tedy lidé ho nevidí. Vidí jen spokojeného sklenáře.
Koukněme se však, co mohlo předcházet celé situaci s výlohou. Dejme tomu, že ve městě je jen několik silných sklenářů. Bohužel, lidé mají skla dost a tak se sklenářům snižují zisky. I sejdou se sklenáři na poradu a dostanou skvělý nápad – zaplatí malým nezbedům, aby běhali po městě a rozbíjeli výlohy. To k nim přivede nové movité klienty a oni budou mít práci a zisky!
O celé akci našich sklenářů se dozvědí v centrále cechu sklenářů v hlavním městě. Po výsledku si řeknou, že to je docela fajn věc, která sklenářům zvyšuje zisk. Co to takhle udělat po celé zemi?
Ale platit malé nezbedy po celé zemi je již poměrně náročné. Proč by se s tím namáhal celý cech. A tak si řekli, že zatlačí na vládu. Vůdce cechu sklenářů tak předstoupí před vládu a oznámí jim, že sklenáři jsou na tom velice špatně. Tolik lidí pracuje jako sklenář a všichni teď hrozně živoří. Není odbyt, říká dále. Lidé spotřebovávají málo skla. Musíme to podpořit, nebo se rozšíří bída, určitě i kriminalita mezi sklenáři, hřmí na zasedání vlády sebevědomý vůdce cechu sklenářů.
Nakonec vytahuje silný argument: dnes, díky novým technologiím děláme přeci lepší sklo, než dříve! Je v zájmu lidí vyměnit své staré sklo, které bylo vyrobeno nešetrně a starými technologiemi za nové, moderní sklo!
Členové vlády uznale přikyvují. Když už, tak sklenářů a jejich zaměstnanců je docela dost – a jsou to také potencionální voliči. Co ale máme dělat, ptá se předseda vlády. Vůdce cechu hned přichází s brilantním nápadem – zaplaťme lidem za to, že zničí své staré sklo a koupí si nové sklo! Na daních z příjmů nových zaměstnanců a vyšších zisků sklenářů se to přeci vrátí, ujišťuje politiky vůdce cechu. Ministři se nakonec schodnou na tom, že to je přeci skvělý nápad a návrh podpoří. Vznikne střepné!
Lidé samozřejmě vidí, kolik nových zaměstnanců nabrali sklenáři, kolik nových skleniček a výloh sklenáři vytvořili. Lidé vidí pracovníky u pecí, vidí činnost ve sklárnách. A tak věří, jak blahodárný účinek střepné mělo.
Co lidé nevidí je to, kolik krejčích tak přišlo o zakázku. Kolik obleků se nevyrobilo. Kolik obchodníků nevydělalo na obchodu s krejčími. Kolik nové látky se nedovezlo. Kolik lidí nezískalo práci při opracovávání té látky. Kolik lidí nezískalo práci při dovážení té látky. Lidé nevidí, že místo toho, aby měli výlohy, skleničky a obleky mají dnes jen ty výlohy a skleničky. Lidé nevidí, o jak mnoho přišli.
Šrotovné
Co jiného, než ztrátou je potom šrotovné? Lidé se nechali uplatit ze svých vlastních peněz na to, aby zničila svá auta a koupila si nová. Lidé mohli mít auta a k nim třeba ledničky, pračky, televize, počítače, oblečení.
Ale takhle mají jen ty auta. Tolik míst, která nikdo nezískal! Tolik továren, které nikdo nezaložil! Tolik domovů, které nikdo nepostavil!
Nebo jinak řečeno. V prvním případě má pekař výlohu a 5000 korun na oblek, sklenář předpokládejme nemá žádné peníze. V druhém případě má pekař pouze výlohu – na oblek již nemá. Sklenář ovšem na oblek také nemá, protože velkou část z oněch 5000 korun musí zaplatit za materiál, energii, dovoz atd. potřebný na výrobu výlohy – jedná se o peníze potřebné na vytvoření oněch pracovních míst v první části úvahy. Jsou to ony peníze, které se promarní v rozbité výloze.
Tudíž tvrzení že rozbitím výlohy společnost něco získa jak tvrdí „eL“ je přece jenom liché.
eL: jenže v prvém případě má pekař výlohu a oblek, krejčí má tak navíc další výlohu a sklenář může mít tedy také další oblek. V prvém případě jsme na tom stále lépe, protože peníze dané za první (rozbitou) výlohu jsou jejím rozbitím ztraceny.
Neexistuje „zákon zachování peněz“.
Jeste doplnim vetu, kterou jsem tim vyvracel: „Společnost rozbitím výlohy nic nezískala, naopak — přišla o oblek.“
Ta uvaha je chybna jiz v pocatku, kde to, na co je poukazovano, sama prehlizi.
Citace z clanku: „Shrňme — pekař (společnost) mohl mít výlohu a oblek. Nyní má však pekař (společnost) pouze výlohu.“
Je zde prehlizeno, ze v druhem pripade ma pekar pouze vylohu, ale oblek ma sklenar.
Penize se vzdy nekam presunou, ale vzdy se presunou, neztrati se. I ti sklenari, kteri touto metodou vlastne kradou, ty penize nakonec za neco utrati. To co je na tomto principu spatne, je jen zpusob ziskani zakazky.