Regulace a ochrana trhu — návrat do budoucnosti: část 2.

Už jste slyšeli tenhle? No to se potkají tři obchodníci ve vězení a první z nich říká: „O mé zboží byl takový zájem, že jsem mohl stanovit ceny vysoko nad výrobními náklady. Zavřeli mne ale za zneužívání monopolního postavení.“ Druhý se jen ironicky uchechtne a říká: „No… to byla příležitost! Stanovil jsem ceny hluboko pod náklady, abych získal víc zákazníků. Zavřeli mě za dumpingové ceny a ničení konkurence.“ Třetí se opře o zeď, pousměje se a jen poznamená: „My ostatní, no nechtěli jsme skončit jako vy, tak jsme radši drželi všichni stejné ceny. Zavřeli nás za cenové dohody.“

Logo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Logo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

V prvním díle našeho miniseriálu, který se zabývá regulacemi a domnělými „ochranami trhu“, jsme se koukli na témata svobody volby, ochrany spotřebitele, důležitostí otevřených trhů a tím, jak funguje konkurence. Doporučuji si také přečíst jakousi „vsuvku“, která se zabývá tématem „Co je to monopol?

V tomto druhém díle se podíváme na dumping a dopady antidumpingové politiky. Tak jdeme na to!

Co je to vůbec dumping? Mnohokrát se můžeme setkat s tím, že si někdo stěžuje na nekalou konkurenci, kdy někdo na trhu uplatňuje kořistnický či predátorský dumping. O co vlastně jde a máme se vůbec nějakého dumpingu bát?

Dumping znamená, že výrobce prodává za nižší cenu, než jaké jsou jeho náklady. Někteří říkají, že provádění dumpingu má za cíl zlikvidovat konkurenty a získat na trhu jakési dominantní až monopolní postavení. Firma s velkým množství kapitálu, tedy onen „predátor“, se snaží touto strategií vytlačit konkurenci z trhu.

Díky tomu, že velká firma má hojnost kapitálu, si mnozí myslí, že tato firma ztrátu vydrží a že spoléhá na to, že ostatní konkurenti nevydrží, protože nebudou schopni tak dlouho prodávat také za tak nízké ceny. Jako důsledek se tedy uvádí odchod konkurence z trhů, čímž predátorovi vyklidí prostor na trhu, čehož predátor využije k velkému zvýšení ceny, což jej „odškodní“ za předchozí ztráty.

A teď si řekněme upřímně – je výše zmíněná teze logická?

Představme si hypotetického prodejce mobilních telefonů. Tento prodejce se rozhodne, že bude „své“ mobilní telefony prodávat za nižší cenu, než za jakou je pořídil, tedy stanoví cenu pod své náklady. To proto, aby zlikvidoval konkurenci a všichni si tak začali chodit kupovat mobilní telefony jen a pouze k němu.

Ostatní prodejci mobilů ještě chvíli odolávají této cenové bitvě, ale nakonec jeden po druhém krachují. Náš predátorský prodejce se raduje. Ale má proč?

Náš predátor sice získal většinu na trhu s mobilními telefony, ale za jakou cenu? Vyčerpal své úspory, tedy musí zvýšit cenu svých telefonů. To vám asi nepřijde jako problém, vždyť přeci ovládá trh. Problém však je v tom, že náš predátor neovládá trh, ale trh ovládá jeho – náš predátor si i když má většinu na trhu musí hlídat svoje ceny. Kdyby totiž ceny svých telefonů zvýšil, dosáhl by zisku. A zisk toho druhého je největším lákadlem pro vstup na trh pro nás, nebo ne?

Neříkám, že neexistovali případy predátorského dumpingu, avšak nejsem si jistý, zda-li na něm „predátoři“ určitě vydělali. Čím si ale jistý jsem je to, že mnohdy konkurenti obviňují z dumpingu nějakou firmu jen proto, že je daná firma levnější a úspěšnější, než oni sami.

Jak si můžeme být vůbec jisti, že firma prodává pod náklady? Co když se firma jen zbavuje nadbytečných zásob? Co když jsou některé „náklady“ již náklady utopenými?

Všichni známe výprodeje. Jde vlastně o nejrozšířenější formu dumpingu – proč si na ni nikdo nestěžuje? Nebo třeba velmi oblíbené zaváděcí ceny – vždyť i toto je dumping, tak proč různé úřady a soudy neřeší i tento problém?

Faktem je, že jakýsi imaginární „predátorský“ dumping je často jen strašákem, kterého jedna skupina výrobců používá k poškození jiné skupiny výrobců. Nejčastěji jde o domácí výrobce, bojující za zavedení různých cel, kteří jako jeden ze svých argumentů používají dumping ze strany zahraničních výrobců, což dle nich „ohrožuje domácí trh a konkurenci“.

Antidumpingová politika nemá v podstatě žádná smysluplná kritéria k tomu, jak posoudit onu cenu pod náklady. Přesto se vlády pod tlakem domácí lobby angažují v různých „antidumpingových řízeních“, která jsou někdy opravdu směšná, u kterých někdy zůstává rozum stát.

Jako krásný příklad byl problém golfových vozíků z Polska, kdy americké ministerstvo obchodu zahájilo antidumpingové řízení proti jejich dovozu. Ministerstvo však nemohlo provést srovnání cen oněch vozíků s cenou na polském trhu, protože žalovaný výrobce žádné vozíky na polském trhu neprodával. Úřad proto rozhodl, že se pro účely srovnání použije cena kanadských vozíků na kanadském trhu. Samozřejmě – cena kanadských vozíků v Kanadě byla vyšší než cena polských vozíků. To stačilo ministerstvu k dokázání toho, že „nade vší pochybnost“ bylo prokázáno, že polský výrobce vozíků provádí na americkém trhu dumping.

Další díly seriálu zde

7 comments

  1. Už jste slyšeli tenhle? No to se potkají tři obchodníci ve vězení – třetí se potutelně ptá – tak za co tu ste? -všichni 3 se jen usmějou dřív prej bejvlay tři společnosti – takys to slyšel?

    Ne, že bych byl nějaký příznivec regulace – jen se snažím nastínit další argumenty do diskuze..

    Za nejkřiklavější projev dumpingových cen v Čr považuji mnohdy dumpingové ceny kryté „akcemi“, především pak u zemědělských produktů, kdy to mnohdy vedlo k likvidaci dodavatelů..Koncová cena totiž mnohdy může být nižší než reálná produkční cena producenta.. Potom je váš predátor v klidu, protože značnou část (samozřejmě max co je mu regulací umožněno) přenáší na dodavatele..
    Toto už ovšem není ten klasický predátor, jen se predačně chová stejně jako jeho konkurence (ne že by k tomu byl dotlačen – takto na trh tyto řetězce mnohdy již vstupovaly..) na víceméně ustáleném trhu..

    Tím chci říci: dumpingová cena nemusí mít neblahý vliv jen na konkurenci, ale také na další subjekty či celá odvětví..)

    („akce“ jako vyjímečně takto výrazně zlevněné zboží proto nepodléhající regulaci..-nicméně probíhají neustále nějaké, čímž se to alespoň dle mého popírá..)

    Jinak jako predátoři se chovají i celé státy v rámci nejen EU..

    Představa opravdu „volného“ trhu v mé hlavě končí buď:

    1 jednou globální společností (díky spojování a spojování což je vždy výhodnější, a nakonec nej. být globál monopol..)

    -tomu by ovšem šlo zabránit regulací koncentrace moci (ať již hospodářské, finanční, vojenské, informační..)

    2 dvěma společnostma na způsob 1984 od pana Orwella..

    Jinak sem nedávno slyšel pěkný argument k zamyšlení (v souvislosti s potřebností bank a jejich vlivu na trhy, atd..) že:
    V Číně byly již před několika tisíci lety regulovány počty obchodníků.. právě aby se pak nemohlo stát, že všichni budou prodávat a kupovat a rýže nebude dražší než zlato..
    (nutno dodat, že v Číně vzniklo komoditní obchodování..)

    to Petr:
    Lidi který se se zmíněným stavem setkali z druhé strany..

    JJ podobné neblahé důsledky podhodnocování cen obvykle i se snížením kvality, případně různého matení zákazníků je alespoň dle mého v naší zemi pozorovatelné také na každém kroku (od dělnických profesí počínaje)

    Jinak vzledem k tomu, že dle mého skutečné ceny uhlí (při promítnutí skutečných nákladů na všecky neblahé vedlejší důsledky) jsou ještě stále někde jinde než ceny tržní, to že tyto dodatečné náklady (obvykle hrazené ze státního rozpočtu) nejsou součástí naší ceny za energii (byť z jakkoli malé části) znamená, že je defakto regulovaná cena uhlí, příčemž přes 50% eletřiny vyrábíme právě z něho a máme tudíž „podceněný“ celý trh – stejně tak samozřejmě podhodnocené ceny dopravy, ropy atd.. 🙂

  2. Lo Lukáši, ale vysvětli to velkododavateli – když si to hlídá ;o) kdo to poruší, tak jednoduše nebude prodávat – sežen si to kde chceš, on je výhradní evropský dovozce ;o)

  3. Petře, „dumpingovali zboží“ a přitom „prodávali za 20 korun zisku“ (tedy za 2,5 % zisku) nejde moc dohromady. Pokud to tomu výrobci stačilo, proč ne.

    Jak je napsáno v článku – jeden výrobce se sice takto může zbavit aktuální konkurence na trhu, ale nebude moci následně zvyšovat cenu, pokud nechce dát prostor nové konkurenci, která by se mohla zachovat stejně.

    Ve výsledku je to spotřebitel, co na tom vydělá. A to je snad dobře.

  4. Praxe bývá ještě jinde. Když provozujete obchod (například internetový) a prodáváte například sluchátka – tak ti cenu diktuje už velkoprodejce. Prostě ti prodá sluchátka za YYY a ty ho musíš prodávat za XXX a nikdy levněji.

    Že to nedává smysl? Že je to nelogické, diskriminační atd…? Také mě to tak přišlo – řešil jsem různé způsoby jak to dostat na trh levněji a být ten nejlevnější. Pak jsem ale trvdě narazil, ze stran velkododavatelů – zavolali + přišel dopis s pruhem – že porušuji pravidla a prodavam pod stanovenou cenou a že při dalším pochybení se spojí s dalšími velkododavateli a přestanou nám dodávat. Že danné zboží má svou cenu a NEbude se prodavat levneji.

    Nechápal jsem to. Zuřil jsem. Vztekal jsem se a nadávala jim do všeho možného.

    Pak jsem ale naprostou náhodou vyslechl dva na sobě nezávislé lidi z oboru. Lidi který se se zmíněným stavem setkali z druhé strany. Trdící jak jejich konkurence uplně zničila celý odvětví, jenom proto že dumpingovali zboží a měli na něm treba 20 korun zisk (na výrobku za 800kč!!!). S tím že v oboru končí, atd… Stěžovali si že velkoodběratelé s tím nic nedělají, že jsou jen po obratu, a že si tyhle hajzlíky co jdou pod cenu nehlídaj…

    Takže? ;o)

Komentáře jsou vypnuty.