Jeden nedávný článek Tomáše Sedláčka je plný elementárních chyb, kterých by se „velký populární ekonom“ neměl dopouštět. Nejsou totiž přijatelné snad ani u studenta prvního ročníku vysoké školy.
Představte si následující situaci. Po lahodné vánoční večeři se přesunete do obýváku, rozdáte dárky, dopřejete si šálek kávy nebo sherry a pohodovou vánoční náladu chcete dovést do sladkého konce, a tak se před celou nastoupenou rodinou postavíte doprostřed místnosti a svůj oslavný projev zakončíte slovy: „…a ta večeře byla tak vynikající, maminko, že ti tady za ni dávám tisíc korun! Ne, tisíc je málo, byla opravdu znamenitá a tys přípravou musela trávit dlouhou dobu, tak patnáct set, tady máš maminko – děkujeme!“ A patřičný obnos vytáhnete hned na místě z peněženky. Co by asi nastalo? Maminka by jistě propukla v slzy: ne vděku, ale hanby.
Pan Sedláček to v jednom svém článku považuje za paradox, za něco zvláštního. Popisuje zde tezi amerického behaviorálního „ekonoma“, který i na tomto případu ukazuje, že lidé jsou (dle něj) iracionální, někdy dokonce i záměrně a předvídatelně.
Tuto tezi pánové Ariely a Sedláček staví na tom, že lidé se jinak chovají na trhu a jinak v osobních vztazích, „ve společnosti“. Zatímco v prvém je pro nás platba normální, v druhém prostředí ji (prý) odmítáme.
Racionalita?
Pan doktor Sedláček by se asi z míst lektorských na UK měl vrátit do školních lavic. I já vím ( a to je co říct), že pan Sedláček (a též Ariely) se mýlí.
Pokud pan Sedláček své matce za štědrovečerní večeři platí penězi, je to jeho věc. I kdyby tak nečinil, byl by racionální. Otázka racionality je totiž otázka subjektivní: každý máme tu svoji racionalitu. Racionalitu, která vyvstává z našich osobních preferencí, z naší osobnosti a z dané situace. Jistě, já jsem zvyklý třeba za jídlo v restauraci zaplatit a vůbec by mne nenapadlo třeba v restauraci po platbě jít a umýt nádobí. Je to má osobní preference, chci si tu službu zaplatit. Pokud bych dostal na výběr „zaplať nebo umyj nádobí“, vybral bych si tu první možnost.
Naopak u rodičů nádobí umyji. Dokonce za ono jídlo uctivě poděkuji, na matku jsem slušný, a i kdyby to jídlo nebylo zrovna fajn, své chování nezměním. Platím své matce? Zcela jistě ano. Chovám se (i v případě špatného jídla) iracionálně? Zcela jistě ne. Na spokojenosti matky (na jejím dobrém pocitu z uvařeného jídla) mi záleží mnohem více, než na ukojení mých chuťových buněk. Jsem stále racionální. Pokud bych se však zachoval jinak, byl bych racionální i tak.
Jednoduše řečeno, neexistuje objektivní racionálno. Ale tohle by snad měl pan Sedláček vědět, nebo ne?
Egoismus
Dalšího elementárního omylu se pan Sedláček dopouští u své interpretace egoismu. Píše, že lidé, kteří sledují své zájmy, jsou egoističtí. Avšak protože mnoho lidí nesleduje jen svůj zájem, nejsou všichni egoisté, proto nemaximalizují svůj užitek a tak jsou iracionální. Opět – společenské vztahy se prý řídí jakousi mechanikou iracionality.
Pan doktor Sedláček by tak o mne řekl, že pokud chci své matce pomoci s umytím nádobí, ačkoliv za to nedostanu peníze, jsem iracionální, poněvadž se nechovám tak zcela racionálně a nemaximalizuji svůj užitek. To je ale hloupost naprosto obludných rozměrů.
Lidé mají nějaké vlastní zájmy. Až tyto zájmy se pak řadí na pomyslné škále od zcela egoistického kraje až po „kraj“ altruistický. Ať se člověk chová jakkoliv, vždy sleduje svůj zájem, své vlastní blaho. Nejdříve je onen vlastní zájem, až poté je rozdělení na egoismus či altruismus. Neplatí to, co napsal pan Sedláček:
„Ekonomové převážně věří tomu, že motorem společnosti je egoismus, tedy upřednostňování jasně definovaného vlastního blaha.“
Ale platí, že „motorem společnosti“ je sledování vlastního zájmu. That’s all! Vlastní zájem může být cizí prospěch.
Proto nevidím zcela nic divného na tom, nad čím se pan Sedláček podivuje:
„Tento týden vyšly posmrtně Dějiny ekonomických teorií, úžasná kniha doyena české ekonomie profesora Milana Sojky, kterého měli rádi snad všichni. I proto se do publikace tohoto skvostu zapojilo mnoho lidí, povětšinou ekonomů, aniž by očekávali jakoukoliv kompenzaci. Kdybyste nám řekli, že jsme to dělali z egoistických důvodů (peníze, zviditelnění atd.), tak byste nás zřejmě urazili. Přitom proč bychom se měli cítit uraženi, pokud je egoismus podle nás ekonomů tak normální a silný motiv? Protože jsou věci, které chceme dělat pro dobro (našich blízkých nebo kohokoli jiného) a bytostně za ně nechceme být placeni nebo jakkoli jinak odměněni. Nezištné bezpeněžní obdarovávání je prostě velice silný motiv, který si chceme zachovat a kam ekonomické uvažování sveřepě nechceme pustit.“
Jde totiž o zcela racionální a navýsost „ekonomické“ jednání.
Šarlatánství
Sedláček (a Ariely) v daném článku staví hned na několika zcela zjevných ekonomických bludech. Racionalita je objektivní, platba probíhá pouze peněžně, racionální člověk je egoista, který chce mít hodně peněz a ekonomie je věda o penězích.
Právě tyto mýty, které jsou natolik odtrženy od reality, jsou příčinou toho, že velká část lidí vidí v ekonomii ne vědu, ale šarlatánství, „pavědu“. Tyto a jim podobné mýty je třeba vyvracet. Je třeba poukazovat na to, že ekonomická teorie nic takového netvrdí. Že dané mýty jsou zcela v rozporu s axiomy ekonomie. Teprve, až toto dokážeme, získá ekonomie svoje pevné místo ve vnímání sama sebe vědou.
Ony mýty se však vyvrací poměrně těžko, když jeden z nejpopulárnějších ekonomů na nich staví své teze a úvahy. Avšak pro naši útěchu je třeba podotknout, že nedělá šarlatána jen z nás všech, kteří se ekonomií zabývají, ale také sám ze sebe.
Mám dojem, že jde o spor o slovíčka. Sedláček používá slovo „racionální“ ve vztahu k jednání člověka uvažujícího pouze v intencích finančních nákladů a výnosů, což staví do protikladu k jednání „iracionálnímu“ čili citovému, postavenému na jiných než peněžních hodnotách.
Pokud je podle vás každé jednání racionální a tedy je vlastně jenom jednáním, pak stejně potřebujete další kritéria, abyste nějak rozlišil různé druhy jednání. Například rozumné x citové apod.
Pokud každé jednání sleduje užitek a tím užitkem může být i nesledování užitku, pak takové tvrzení ztrácí smysl, což už tu bylo jinými slovy řečeno.
Na více filozofické rovině lze říct, že člověk není žádná jednotka. Člověk ve skutečnosti neví, co a kdo je a tak sleduje užitek toho, s čím se právě ztotožňuje – těla, společenské role apod. Možná by se dalo říct, že tyto věci sledují svůj užitek prostřednictvím člověka 🙂
No, ekonomie nemá zrovna lehkou úlohu 😀
Milý mladíku, pokud o vztahu ke svým rodičům uvažujete „ekonomicky“ v kategoriích „služeb“ (uvaření jídla) a „plateb“ (umytí nádobí a slušné chování), pak ač si to patrně neuvědomujete, není s vašimi rodinnými vztahy cosi zásadního v pořádku. Nechtěl bych mít takového syna. Z takové představy je mi dost zle. Raději nějakého, který mně bude mít, zcela iracionálně rád, a co bude nebo nebude dělat, bude z tohoto „citu“ nikoli jako nějaká „platba“. …
Kvothe: Zdravím. Ofenzivně? Tento článek možná ano, bylo to psáno pod vlivem emocí po přečtení a horlivou diskusí nad daným článkem. Ale jinak to není úmysl u žádného mého článku. 🙂
to Lukáš Kubec:
nic proti tobě nemám, máš zajímavé názory, ať už s nima souhlasím nebo ne, ale zdá se mi, že píšeš příliš ofenzivně.
Tvůj styl je až urážlivý.
Chci se jen zeptat, jestli to děláš úmyslně.
Děkuju za odpověď
Tak je tedy možné říci, že v obecné rovině iracionalita neexistuje, je prázdnou množinou, ale v jednání soukromém je přítomná vždy. Myslím to spíše tak, že pro ekonoma může být subjektivně iracionální jednání rodiny, která neplatí za službu a pro rodinu může být v dané chvíli iracionální jednání ekonomů, kteří by racionálně za službu platily. Dalo by se tedy říci, že iracionalita i racionalita existuje jen v daný moment, na daném místě a v dané situaci, jelikož se pojí relativně k jedincům, popřípadě ke skupinám lidí. Ani iracionalita, ani racionalita nemůže existovat bez společnosti. Tím bych upravil první tvrzení, že v obecné rovině iracionalita neexistuje, protože v tomto pojetí neexistuje nic jako racionalita a iracionalita bez člověka v dané chvíli. Stukturalismus by možná řekl, že bez existence racionalizmu nemůže existovat iracionalismus, protože slova neoznačují předměty, ale rozdíly mezi nimi. Rozdíl existuje v aktuálním pojetí jedince, ale racionalita, jako vše, je relativní a proto se její význam mění.
Píšu však jen to, co mě napadlo a nevycházím z ekonomických publikací, takže jestli se mýlím, omlouvám se:-) Jsem jen člověk.
stepasite: moc hezky napsáno. Nejsmutnější je, že lacné snaze být zajímavý autor této „kritiky“ neužívá moc racionálních argumentů a nakonec je přesně tím, čím píše: neracionální šarlatán plný egoismu. Ale on z toho určite vyroste… Taky jsem takový býval… 🙂
Velmi by mne zajimalo, co jsou to axiomy ekonomie. Dokazu si predstavit nejaky matematicky axiom napr. z vyrokove logiky. Ale v ekonomii?
Jeste si dovolim poukazat na to, ze ekonomie je dnes spise filozofii, kde kazdy neco rika, mysli si ze ma pravdu, ale ve skutecnosti to muze byt uplne jinak, pokud je problem vubec rozhodnutelny. Vetsinou neni a my musime priznat, ze ackoliv se snazime, zadne obecne reseni/pravidlo nenachazime. Ale to je asi obecny problem kterekoliv spolecenske vedy, ktery zacina uz tim, ze se vyjadrujeme pomoci jazyka, ktery neni a nikdy nebude dostatecne akuratni.
Tim nerikam, abyste tech debat zanechali (stejne byste me neposlechli:), jenom poukazuji na to, ze vyvracet neci slova je dost osemetne a vydavame se do oblasti, kde muze byt vsechno potvrzeno a vyvraceno zaroven. Zalezi jen na uhlu pohledu.
Jenže racionalita je jednání (de facto označení „racionalita“ nemá vyznám, což Mises ve svém Lidském jednání také píše – také tuto knihu čtu). Dokud jedná, je to racionální.
„Ad uvědomění — stále racionálně jedná Jeho dojem, že jedná „iracionálně“ je pro něj pouze dojmem, pocitem, nákladem, ale natolik malým, že ho nedonutí přestat jednat (pokud jedná dál).“
uz ti to tu tusim niekto vysvetloval. on uz iba jedna, ale nie racionalne.
takto to vidi mises, citujem:
„Jelikož nikdo není v postavení, aby mohl nahradit hodnotové soudy jednajícího člověka svými vlastními soudy, je marné se o cílech a rozhodnutích ostatních lidí vyjadřovat. Nikdo nemá kvalifikaci k tomu, aby určil, co by někoho jiného učinilo šťastnějším, či naopak méně šťastným.“
citovane z ludskeho jednania.
toto je ten velky omyl, ku ktoremu sa radsej nechce vyjadrovat.
Ale samozřejmě, riziko je jedním z oněch nákladů jednání. A city a pocity mají v jednání stejnou úlohu, jako informace – stojí před jednáním, ovlivňují ho, stanovují cíle a prostředky…
Ad uvědomění – stále racionálně jedná 🙂 Jeho dojem, že jedná „iracionálně“ je pro něj pouze dojmem, pocitem, nákladem, ale natolik malým, že ho nedonutí přestat jednat (pokud jedná dál).
nakladom jednania su ovela viac ako riziko ludske city a pocity. tieto ako take maju vyrazny vplyv na rakuskou skolou definovane vraj racionalne spravanie. na zaklade tychto citov a pocitov potom clovek nejedna racionalne. clovek si dokonca moze uvedomit v pritomnom case, ze to co robi nie je racionalne, ale na zaklade svojich citov a pocitov MUSÍ aj tak konat. ako moze potom racionalne konat, ked si sam subjektivne uvedomuje, ze nekona racionalne?
Ostatně, člověk jedná pouze v očekávání. Nejedná proto, že >získá užitek< , ale proto, že >očekává< získání užitku. Člověk jedná proto, že >očekává< naplnění cíle, nikoliv proto, že naplní cíl. Očekávání není jistota - mohu očekávat naplnění cíle (získání užitku), ale cíle dosáhnout vůbec nemusím. V onom očekávání však jednám racionálně na základě informací, které mám (= znalosti, zkušenosti atp.)
Riziko je náklad jednání. Učením se zvyšují znalosti na základě kterých jedná.
„reco potom uvazujete nad odstranovanim chyb (pozor nie lutovanie) svojho vraj racionalneho spravania a to z jedineho dovodu, aby ste ciel dosiahli? z jednoducheho dovodu, prvykrat ste nekonali dostatocne racionalne.“
Ne, nekonal jsem dostatečně správě (tak, abych cíle dosáhnul), pokud mám cíl stále stejný, je racionální, že chci chyby napravit. Ne, že toho dosáhnu.
Hloupí lidé jsou zcela iracionální? Ale jděte…
Lukas to je chyba. chciet a dosiahnut ciel su dva rozdielne pojmy. ak nedosiahnes ciel tak mozes pisat o tej vasej subjektivnej racionalite, v duchu si hovorit, ze vsak som urobil vsetko co viem a konam podla najlepsieho vedomia a svedomia. preco potom uvazujete nad odstranovanim chyb (pozor nie lutovanie) svojho vraj racionalneho spravania a to z jedineho dovodu, aby ste ciel dosiahli? z jednoducheho dovodu, prvykrat ste nekonali dostatocne racionalne.
ze si matku nastval, nepotesil znamena, ze si konal, ale ocividne nie racionalne, nie podla poziadaviek trhu, svojej matky, lebo ako vyssie pisem, ponuka sa nestretla s dopytom. 🙂
kazde konanie na ktore nemas vedomosti a/alebo schopnosti sa nazyva rizikom a nie racionalitou. to, ze ma kazdy clovek mozog neznamena, ze ma aj racionalitu. aj o tom je ten priklad matky s dietatom. racionalita sa zvysuje ucenim a pozorovanim, cim sa rizika znizuju a cielom je vzdy dosiahnut ciel.
Racionalita je ono chtění dosažení cíle, nikoliv dosažení jako takové. Tedy i nedosažení cíle (matku naštvu, nepotěším) znamená, že jsem ex post jednal chybně, avšak stále racionálně. 🙂
oprava: nie ekonomika nie je veda, ale ekonomia, prepacte a dakujem za pochopenie 🙂
racionalita nemoze byt subjektivna ani objektivna. clovek ziskava racionalitu ucenim sa, pozorovanim a rakuska skola bude do smrti curat na plot pod elektrickym napatim. ked nieco nevie vysvetlit tak to skryva za subjektivitu.
uvediem priklad, mozem niekolko. ak stoja vedla seba dvaja ludia male dieta a povedzme jeho matka, obaja sa pozeraju na vriacu vodu v hrnci na sporaku. male dieta sa naciahne za horucim hrncom a moze sa popalit, ale zatial o tom nevie. matka ak ho stihne varovat ho ochrani, lebo vie, ze co sa moze stat. ak nie tak dieta na to pride same.
rovnako ak sa dieta hra vo vyske, matka sa ho snazi dat dolu, ak dieta spadne, tak same zisti, ze tam asi nemalo liezt. matka upozornuje svoje dieta aj na to, aby nepchalo zelezne predmety do zamurovaneho cunika v stene.
racionalita vychadza z fyzikalnych a matematickych zakonov, cize vedy. a kedze ekonomika nie je veda, ale subor 7 miliard psychologickych vylevov tak neviete urcit, ze co je racionalne a co nie. tak budete tvrdit, ze racionalne je vsetko.
zabudate na to, ze co je racionalne v ekonomike a co nie je sa vzdy ukaze v case t+1, cize ex post. mises to ukryl pred zrakmi svojich zastancov do jednej vety. budem parafrazovat.
„vsetko co teraz robime je o sekundu minulostou, ale vsetko co teraz robime, robime pre buducnost.“
aj to male dieta si uvedomi, ked sa dotklo toho horuceho hrnca. „ejjj, toto som nemal chytat.“
takze to teraz natiahnem na sedlackov priklad. povazuje za racionalne, zaplatit svojej matke za stedrovecernu veceru. indicie svojho kroku, ale asi neuviedol, to som necital. ale moze mat matku vo financnej tiesni a takto jeje chce dat najavo svoju lasku a pomoct jej, lebo vie, ze pre matku to bol velky vydaj.
sedlackova matka moze:
a) podakovat
b) strasne sa urazit a svojmu synovi vynadat.
sedlacek ex post po svojom racionalnom cine zistil, ze sa naozaj spraval racionalne, vychadzajuc z hore uvedenych objektivnych pricin a tym, ze sa s matkou zhodol a ta peniaze prijala sa racianalita stala objektivnou.
ak sa dostavi bod b) a matka vystreli na sedlacka ako raketa, sedlacek si uvedomi, ze toto nebolo dvakrat rozumne, racionalne. „ponuka sa nestretla s dopytom“, teda racionalita zostala na urovni subjektivnej roviny. sedlacek nechape, ze co tak matku nastvalo a matka nechape ako to jej syna, ktoreho sa snazila dobre vychovat vobec mohlo napadnut.
takze mily mlady autor, zelam vsetko dobre do dalsieho studia ekonomie, lebo mam pocit, ze z teba moze byt lepsi ekonom ako ti, ktorych tu mame teraz. len chce este cas. a cas ukaze, ze ci to co som teraz napisal bolo racionalne, alebo nie 🙂
este raz hodne zdaru.
Hmmm…. čital som kadečo od Sedláčka, a mal som z neho celkom dobrý pocit. V prípade tohto jeho článku mam pocit, že bol proste opilý. To fakt nehovorím ako urážku, ale ako vysvetlenie príčiny.
Lukáš :
„Já totiž ještě ani nestuduji vysokou školu (zatím jsem stále středoškolák), ale už nyní vím, …“
– Moja ucta. Na stredoškolaka maš fakt perfektne vedomosti, ale hlavne schopnosť vidieť principy. Len pozor, aby Ťa prave vysoka škola nepokazila. Napodiv – najväčšie hluposti hovoria kadejakí „nobeloví“ ekonomovia.
reflexy jsou druhem bezdčného~neúmyslnýho chování, a to tak jako např.změny krevního tlaku, …
re: O’pruz,ekon.axiomy
lidé jednají?:) +
(ekonomie je teorie:)
spíš bych se ale bavil o předpokladech a axiomech jednotlivých ekon.ideologií, např.neoliberalismus/konkretně pozitivita konkurence, volného obchodu a negace pozitivity monopolů – to je přece v rozporu, tak volným o.dosáhnu světového hracího pole, které ale nikdy nebude rovnocenné, což směřuje jednoznačně k monopolizaci, nebo vysvětlí mi to někdo/ jestli se mýlím v definici tak pardon – pokaždé slyším o neolib.mluvit jinak
Jinak, souhlas s Jakubem L. + zdůrazním:
„Ať se člověk chová jakkoliv, vždy sleduje svůj zájem“
ten podstatnej nedostatek této teze vidím v tom, že člověk takto uvažující se chová jinak, než člověk neuvědomující si tento výše zmíněný vztah. noetický problém, kde když tento rozpor v chování nebereš v potaz, tak redukuješ význam chování/je vždy závislé na vlastním zájmu/ nestává se ti, že po více než pár panácích rumu bys chodil trochu jinak než bys chtěl? ..atd atd atd
+ mám pocit, že to též implikuje: zájem je hlavní motor chování lidí.
Zde je důležitý si taky uvědomit i to, že zájem může bejt pod/ne/vědomej, nicméně např.manipulace,vliv okolí je něco jinýho..tedy i mezilidské vtahy, okolí jsou apriory motory našeho chování/tady by hodnocení bylo zavádějící,myslím + teď ani nevím proč a k čemu by to bylo/
..tzn.tak např.když chceš někomu pomoct, tak přece nemůžeš koukat jen na svůj zájem, měl bys zohlednit svý předsudky, vnější vlivy na tebe samotnýho…
+už snad skoro nedůležitý pozn.: nedostatky v pojmech:
| teze neupravuje „prožívání“ jen „chování“,
| „sledovat … zájem“ – ne vždy vůbec něco zohledňuji/sleduji..prostě se podle toho chovám, zájem může bejt podvědomej ten nesleduješ, prostě tě ovlivňuje
| nemohu vědět, jestli zájem „mám“, jen vím, že je
Centrální regulace financnich trhů- to je vskutku otázka..podle teorie regulace je zřejmé, že to někdo ods***/polemizujme/,
protože i jen částečná regulace /např.EU, buďme k Rassmusenovi optimističtí,velmi/ tak to jen prodlouží dobu, než to všechny ty privaty equity banky, investicni banky, hedgove fondy,.. obejdou. nehledě na to, že další vývoj finančních instrumentů/připomenu, že black-scholes byly oficialne vydany pred skoro 50ti lety:1973/ nejen že se děje, ale i obecně regulace stávajících možností, vede k hledání a tvorbě nových hodnot
Nicméně sám jsem zvědav, jak a kdo tento problém ofic.popíše, přece nejde o to, jen řešit bankovní trhy: důsledky se silně objeví i jinde, nadruhou stranu nelze řešit „vše“, problém etiky záp.společnosti nevyřešim politickým rozhodnutím nebo neschopnost hodnotit, předvídat rizika…
člověk věřící v deregulaci by měl mít scénář budoucnosti, neb ne?
I když s velkým časovým odstupem, i tak mám prosbu, prosím o uvedení „axiomy ekonomie“.
Děkuji.
no a snažím se vám vysvětlit, že to je stejné jako teorie marxismu nebo jakákoliv jiná nefalzifikovatelná teorie.. 😀 například, že zemi stvořil bůh.. 🙂 ono vám to později dojde o čem tu mluvím.
Jak víte, jaký mám já užitek z volby – co je užitek? Užitek je stupeň naplnění potřeb. Jaké jsou potřeby? Atd… atd… A co altruismus?
Píši v článku:
Lidé mají nějaké vlastní zájmy. Až tyto zájmy se pak řadí na pomyslné škále od zcela egoistického kraje až po „kraj“ altruistický. Ať se člověk chová jakkoliv, vždy sleduje svůj zájem, své vlastní blaho. Nejdříve je onen vlastní zájem, až poté je rozdělení na egoismus či altruismus.
Jinak ano, v tomto vymezení ztrácí pojem racionalita smysl, neb racionalita = lidské jednání. A ano, s tímto souhlasím.
A že je to nevyvratitelné? Je to axiom, ze kterého se vychází. Že je nevyvratitelný je snad správné.
Podle této argumentace je ale každé chování racionální.. je to přílišný subjektivismus.. je to nevyvratitelné.. a takhle neargumentují ani ti, co ty teorie vymysleli:D Teorie, která je nefalzifikovatelná, není teorií:)Aby racionalita měla uplatnění v jakékoliv teorii, musí se pojímat objektivně, byť je to noetický problém.. Pokud člověk racionálně snížil náklady na volbu a díky jeho hlasu byl zvolen ten kandidát, který nemaximalizuje užitek z volby, ale naopak, není to potom racionální chování voliče. atd.. atd..A co altruismus?:o)
O čem ale můžeme diskutovat je to, zdali aktuální nastavení podmínek na finančních trzích (tedy zdali regulace) je správným a nejefektivnějším řešením. Jsem zastáncem toho, že ne. Jinak řečeno jsem odpůrce centrálního bankovnictví 🙂
Racionální neznalost je racionální, stejně jako racionální ignorace (jsme-li u toho voliče).
Ad podřizování losu – je to pro něj zřejmě minimalizace nákladů (kdy nákladem je již sama volba, tedy jde o minimalizace transakčních nákladů). Pokud to danému člověku přináší užitek (což přináší, jinak by to nedělal), je to zcela racionální.
Ad konsociační demokracie – ale jistě, náklady a výnosy jsou věci zcela subjektivní. Rozhodně není sporu o racionalitě jednání jednotlivých aktérů.
Finanční trhy? Ano, z pohledu jednotlivých „traderů“ a aktérů, protože oni se racionálně v rámci podmínek chovají. Nám nepřísluší hodnotit racionalitu jejich jednání.
Nevím proč vy ekonomové jste posedlí racionalitou a racionalismem obecně. V politologii se to také pokoušeli někteří odborníci naroubovat (zejména ti, co byli i ekonomové).. Ne vždy to ale funguje.. například teorie koalic, teorie racionálního chování voliče, racionální jednání státu v mezinárodním systému atd.. Je tu mnoho sporných bodů, které brání tomu, abychom tyto teorie považovali za absolutně správné.. Můžeme označit za racionálního voliče toho, který svoji volbu podřizuje losu tím způsobem, že neví, koho volil? Jak racionální je sestavování koaličních vlád v konsociačních demokracií? A chovají se vůbec finanční trhy racionálně? Racionální neznalost?
A k návrhu k Číně – subjektivní preference, racionální neznalost, špatné informace… 🙂
Sonny:
ad 1) ano, avšak to co jsem uvedl k reflexům platí zcela jistě o citech 🙂
ad 2) Nikoliv. To je jedna z chyb například Davida Friedmana. Hňup je hňup, ale není iracionální. Racionalita nemá nic společného s inteligencí.
(1) jenom technická: reflexivní činnost podle mě (a Misese) nespadá do kategorie jednání.
(2) možná (!), že smysluplná definice racionality by byla taková, že člověk zpracovává informace správně. člověk totiž může mít všechny potřebné informace a stejně se rozhodnout špatně, protože je třeba hňup. například ekonomický laik pracuje se stejnými informacemi jako student ekonomie, ale dochází neustále k názorům, jejichž zastáváním si přímo škodí (třeba tuhle jsem četl v diskuzi, že musíme zavést 50% clo na vše, co pochází z Číny, abychom zastavili nebezpečný čínský růst…) nemůžeme tohle označit za „iracionální“?
Vlade, pokud se nemá o racionalitě cenu bavit, pokud tedy (zjednodušeně) racionalita = jednání, pak reflexy jsou jen součástí subjektivních preferencí, které v určitém čase, na určitém místě u určitého jedince určují určité jednání (racionální). 🙂
Coz o to, Sedlacka nebranim (ve spouste veci ma diry ze by nima prosel traktor) – jde mi spise o to, ze bud se racionalita definuje nejak tak ze ma neprazdnou mnoziu iracionalniho, nebo nema smysl se o racionalite bavit vubec.
Bohuzel vetsina lidi kteri zacnou mluvit o relativni/lokalni racionalite ji nadefinuji duhym zpusobem, a potom ji zacnou pouzivat jako vychodisko k vyvozovani teorii a jako prediktivni aparat.
Mimochodem, dle me irracionalita existuje, z jednoducheho duvodu ze jsme biologicke aparaty, a reflexivni jednani nekdy prevazi nad libovolnym vedomym jednanim.
Jistě, nejsme ve sporu – zcela souhlasím. Avšak pan Sedláček argumentuje iracionalitou (kde by pak neplatili ekonomické zákonitosti), což je ale hloupost. Chybné jednání je totiž stále racionální (i v chybném jednání platí ekonomické zákonitosti).
Poukazuji na to proto, neb pokud jsou synomymy, tak je prediktivni hodnota racionality nula.
Jeste duleziteji, prediktivni hodnota uzitku je pote nula. Rikam duleziteji, neb velka cast ekonomie operuje s uzitkem jako zakladnim kamenem. K tomu ale potrebuje nejakou definici uzitku ktera ma neprazdnou hodnotu pro antonymum.
Pokud ale misto „uzitku“ pouzijete „vira v uzitek“ (a viru muzete definovat pravdepodobnostne, chcete-li), tak se dostaneme hned nekam jinam. Potom muzete racionality definovat jako „jednani jednotlivce na zaklade nejakych vstupu“ – coz umoznuje subjektivni racionality, vcetne uplne nahodneho jednani, ale take umoznuje udelat mirne silnejsi predpoklad (z ktereho lze pote odvozovat vice), ze za presne stejnych vstupu (coz je prakticky nedosazitelne) by jedinec jednal stejne, resp. ze velice podobne vstupy jsou v podstate isomorfni co se tyce vystupu (nutny predpoklad pro schopnost predvidat – minimalne casovy vstup bude vzdy jiny).
Zmena z „delam neco protoze budu z toho mit uzitek“ na „delem neco protoze verim ze z toho budu mit uzitek“ sice moc vazne nevypada, ale je docela zasadni, protoze rika neco o uvazovani subjektu. Takze se z toho da napriklad odvodit ze pokud je „vira“ subjektu zalozena na spatnych nebo chybejicich informacich (kde „spatny“ a „chybejici“ je vzhledem k lokalni racionalite, t.j. pokud by informace byla „spravna“ nebo „nechybela“, jednani by nebylo isomorfni), povede k spatnym zaverum – presto ze postup byl subjektivne racionalni.
Stejne tak muzu odvozovat ze pokud je subjekt zahlcen informacemi, je (kdyz nicim jinym tak casovou tisni) nucen informace vybirat selektivne, a jejich vyber nemusi byt (zase ani z pohledu jeho subjektivni racionality – definice viz vyse), optimalni vzhledem k „vire“ v dany subjektivni uzitek.
A tim se muzeme misto „iracionalniho“ chovani dostat k „chybnemu“ chovani – o existenci ktereho se, snad, nebudou lidi prit :).
A muzeme se dostat i dale, ve smyslu ze zahlceni informacemi je v podstate normalni stav, tudiz si subjekty musi vypracovat ruzne (individualni) heuristiky – ktere vetsinou funguji pro dane situace. Zmena situace ale neni nutne detekovatelna (specialne kdyz je subjekt zahlcen informacemi), takze pouzivani stejne heuristiky (ktera predtim fungovala) muze vesti k narazeni nosu.
Atd. atd.
Mimochodem, teorie her rika, ze heuristiky subjektu, pokud jsou uzitove funkce relativne stabilni (to neni to same jako ze jsou stejne – muzou byt docela ruzne, dulezita je „predvidatelnost“ funkce), budou konvergovat k nekolika stabilnim stavum (do te doby nez se situace zmeni a heuristiky prestanou fungovat).
Jistě, jednání a racionalita jsou pak de-facto synonymy, proti tomu nic nemám. Každý přeci jedná…
Pokud ale racionalitu definujete jako subjektivni a reknete „kazdy je vzdy v kazdem okamziku a kazdem rozhodnuti racionalni“, prave jste zlikvidoval termin racionalita, protoze z definice nikdo nikdy nemuze jednat irracionalne. Kdyz je irracionalni chovani prazdna mnozina, vypovidajici hodnota toho ze neco oznacime racionalni je nula, a misto receni „kazdy jedna racionalne“ staci rici „kazdy jedna“.
Takze bude je racionalita irrelevantni (protoze je kazdy vzdy racionalni, a racionalni neni nic jineho nez nalepka na „je nazivu“), nebo pripustime irracionalni chovani – muzete mit jedno nebo druhe, ne ale oba.
To mate stejne jako s uzitkem. Pokud uzitek definujete jako „uzitek je duvod proc lide cokoli delaji“, tak uzitek stratil vyznam, neb cinu ktere lidi delaji bez uzitku je prazdna mnozina, a veta nahore se da napsat jako „lide neco delaji protoze jsou nazivu“ – coz taky popisuje celou mnozinu jevu bez jakekoli dalsi rozlisovaci schopnosti.
Sedlacek: Ekonomicka veda vysvetluje vse jako egoismus.
Studenti Smetka, Panek, Kubec: Ne, obdarovani je také egoismus, ale neskodny ekonpmicky egoismus.
Sedlacek tim však ilustruje fakt, ze ekonomicka vysvetleni postihuji jen cast reality… (Nevysvetluji individualni jednani, ale jine komplexni jevy vznikle jednanim mnoha jednotlivcu. Pro vysvetleni komplexnich jevu pouziva nerealne predpoklady – max. lze vest metodologickou disputaci, zda jde o velmi hrubou aproximaci – o tom, ze jednotlivci vzdy a neustale jednaji racionalne.) …a napriklad nepostihuje ekonomickymi terminy neobhajitelne „hodnoty“ a „postoje“.
Smetka, Panek a Kubec na to: racionalita je „subjektivni“.
To je opravdu veliky rozpor socialisty a nedouka Sedlacka s ekonomickou teorii… jen pokud studenti povazuji ekonomii za jediny a vseobjimajici vyklad skutecnosti (nahrazujici etiku, kulturu a tradici), pripadne navic ztotoznuji axiomy ekonomie s realitou.
Petrph: Článek jsem samozřejmě četl celý, stejně jako knihu pana Arielyho. Ostatně dokazuji to i dalšími citacemi z článku 🙂
Říkám jen, že na jednání, které Sedláček/Ariely popisují není ničím zvláštní, a že bylo již dávno velmi dobře teoreticky objasněno. Teorie, se kterou přichází behaviorální ekonomie není správná – je zaměřena na určité způsoby jednání, je však přitom v rozporu s obecnými principy jednání. Když se ony obecné principy snaží vyvrátit, vyvrací je na chybných předpokladech (viz špatné chápání racionality).
Asi jste ten článek pana Sedláčka nečetl celý-patrně jen ten první šokující odstavec. On totiž dále popisuje případ právníků kteří odmítli slevit své služby charitativní organizaci,aby o něco později jí tu samou službu poskytli dobrovolně zcela zdarma.
Ono behaviorální chování je mnohem složitější než čistá ekonomika nebo i jakákoliv ideologie, a nedá se ohodnotit na vulgárních případech. Kdybych na této úrovni zůstal-ono to že se mladý přijdou na Štědrej večer na hodinku zadarmo nacpat k mamince, mi taky moc cool nepřipadá. Nabízet to po jídle zaplatit je asi ostuda, ale aspoň v naší rodině je zvykem, že se rodina už předem dohodne kdo má co koupit, navařit, přivézt, aby na tom participoval každý dle svých možností…
Souhlas. Já ale spíš doufám, že Sedláček záměrně klame 🙂