ECB a FED již nějaký ten pátek kupovali státní dluhopisy a přemýšlí, že by to začali dělat znovu. Pod kouzelným souslovím „kvantitativního uvolňování“ se skrývá záludný proces tisknutí peněz a inflace. Za prachem zašlé, na trhu odmítnuté státní dluhopisy se tak platí ještě horkými bankovkami, které nestihly ještě ani pořádně spadnout z tiskařských lisů.
Je v celku překvapující, že to vůbec někoho zaráží. Z podstaty je totiž právě toto pravý účel centrálního bankovnictví – pod záštitou „boje proti inflaci“ se centrálním bankám svěřily nástroje na řízení inflace. A to znamená něco zcela jiného.
Centrální bankéř je vlastně absolutistickým monarchou. To, jestli bude osvíceným vládcem či ne je z velké části dílem náhody. Absolutistický monarcha je symbolem koncentrované moci – může vše. Je soudcem, žalobcem i obhájcem v jedné osobě. A aby toho nebylo málo, soudí dle zákonů, které si sám určí a vykonává.
Absolutistický monarcha, který s velkou pravděpodobností nemusí být osvícencem, je snadno ovlivnitelný. Rozhoduje v prostředí neustálé korupce a klientelismu, kdy korupčníci a klienti tomuto říkají „dávání darů“ a „děkování vládci za moudrou vládu.“ Chyba však není ve vládci jako osobě, ale v jeho instituci. Vládce je ovlivnitelný, protože je vládce. Koncentruje moc a může dělat, co se mu zlíbí. Stačí ho ovlivnit a můžeme získat mnoho peněz, vlivu a moci takřka bezstarostně, v jakékoliv oblasti.
Tyto chyby v absolutním vládnutí vedly k rozdělení moci a k vývoji toho, čemu se dnes říká „moderní demokracie.“ Má to své mouchy, není to ideální, ale dobrá, dejme tomu.
Ve společenské oblasti je dnes téměř všem jasné, že koncentrovat moc je kontraproduktivní. Že žalobcem musí být někdo jiný, než je obhájce či soudce. Že zákony musí schvalovat a vykonávat opět dvě různé osoby. Že moc musí být rozdělená, pod kontrolou, transparentní a nekoncentrovaná. Že propojení moci výkonné, zákonodárné a soudní je zlé.
Proč nám to samé stále nedochází v oblasti hospodářské?
Centrální bankéř není robot. Centrální banka tak nemůže být nezávislá, ať je to napsané na sebehonosnějším papírku (například na Ústavě). Minimálně z toho důvodu, že není nezávislá od svého centrálního bankéře, od jeho subjektivního přesvědčení, od jeho hodnotových soudů. Přeci jen by byl asi rozdíl, kdyby centrální banku vedl Milton Friedman či J. M. Keynes.
I pokud by centrální bankéř byl robot, stále není centrální banka nezávislá – není nezávislá sama na sobě, na své moci, kterou chtějí mnozí zneužít. Centrální banka není nezávislá ze své podstaty.
Skutečným cílem centrální banky tak není „nezávisle na politice krotit inflaci“, ale „na objednávku politiků řídit inflaci.“ To je asi stejný rozdíl, jako mezi „bojováním proti automobilům“ a „řízením automobilu.“
Jinak řečeno, centrální banka byla vytvořena mimo jiné proto, aby plnila něčí objednávky. Třeba politikům v nouzi, kteří se inflací chtějí zbavit dluhů.
Centrální banka je tak pro politiky další cestou, jak si z nás vybrat další daň. Pomalým, ale jistým příjmem státní kasy se od začátku fungování centrálního bankovnictví tak stala inflační daň. Centrální banka tak nehájí „zájmy obyčejných občanů“, ale samozvaných oligarchů, kteří mají k CB nejblíže. Ostatně, i absolutního vládce si mnohdy volila šlechta.
Nemůžeme se proto divit, že centrální banky nyní zvyšují své inflační cíle a chystají se kupovat státní dluhopisy. Pomocí znehodnocením peněz v naší peněžence zafinancujeme státní (a jiné) dluhy a zaplatíme tak (znovu) fiskální „stimuly“ pro ekonomiku. Je to totiž jejich účel, původní důvod jejich vzniku. Centrální banka jakožto státní instituce pracuje vždy v zájmu státu, v zájmu jeho dluhů a závazků.
Myslet si, že CB je nezávislá, že funguje nezávisle na politicích a zájmových skupin je naivní. Centrální banka je místem s nejvyšší koncentrací moci ve státě. Je logické a zcela zřejmé, že není možné, aby byla nezávislá od politiků, hodnotových soudů centrálních bankéřů a zájmových skupin. Centrální banka, to je jeden z hlavních důvodů, proč dnes „nefunguje trh.“
Edtovaná verze vyšla na Finmag.cz 29. října tohoto roku pod názvem „Absolutismus centrálního bankovnictví„
Komentáře jsou vypnuty.