Vypořádání s historií – kultura, tradice, ekonomie

Existuje něco, jako „kultura, tradice a až vedle ekonomie“? A jak by to vypadalo, kdyby Kosmas psal svoji kroniku dnes?

Vezměte Kosmase, přesuňte to do současnosti a nechte ho napsat kroniku. Přijde vám to absurdní? Mně nikoliv, mohlo by to být ohromně zajímavé.

„Paní naše Libuše i všechen lid vzkazuje, abys brzy přišel a přijal panství, jež je tobě i tvým potomkům souzeno. Vše, co máme, i my sami jsme v tvých rukou; tebe za knížete, tebe za soudce, tebe za správce, tebe sa obránce, tebe jediného sobě volíme za pána.“ Při té řeči se ten muž moudrý, jako by předvídal budoucnost, zastavil, otku, kterou držel v ruce, vetkl do země, a pustiv voly, zvolal: „Jděte, odkud jste přišli!“ Ti, ještě než to dořekl, z očí zmizeli a nikdy více se neobjevili. Ale líska, kterou do země vetkl, vyrazila tři vysoké ratolesti, a to, což jest podivnější, i s listím a ořechy. A muži vidouce, co se tu děje, stáli zaraženi. On je vlídně jako hostitel pozval k snídani, vyňal z lýkové mošny plesnivý chléb a kus sýra, mošnu položil na trávník místo stolu, na to režný ubrus a tak dále. Zatímco snídali a vodu ze džbánu pili, dvě ratolesti neb odnože uschly a odpadly, ale třetí velmi rostla do výše i šíře. To naplnilo hosty ještě větším podivem a bázní. A on dí: „Co se divíte? Vězte, že se z našeho rodu mnoho pánů zrodí, ale vždy jen jeden bude panovati. Ale kdyby vaše paní nebyla s tou věcí tak spěchala, nýbrž na krátký čas byla vyčkávala běhu osudů, a kdyby nebyla pro mne tak brzy poslala, měla by země tolik pánů, kolik by příroda vydala na svět knížecích synů.“

Asi by se hodně divil, proč by zřejmě skoro nikdo nechtěl přijmout jeho obraz třeba pana Havla jako bohem vyvoleného a obdařeného vládce či proč by asi jen málokdo přijal jeho výklad velké hospodářské krize jakožto „trestu, již na své poddané uvalil hospodin“.

Jak by asi Kosmas vysvětlil záplavy, velké bouřky, psychické nemoci? Co by za ně – dle něj – mohlo? Jak pro nás věrohodný obraz minulosti by dnes byl schopen Kosmas podat?

Kosmas, který by byl z 12. století přesunut do dnešní doby, by se zřejmě jen tak nestal kronikářem či historikem. Nemohl by. Kosmas byl (stejně jako všichni ostatní historici a kronikáři z minulosti) historik své doby. Jeho výklad historie přímo závisel na znalostech jeho doby.

Pokud bychom ho nějak zčista-jasna přesunuli do současnosti, tak by naši minulost popisoval a analyzoval na základě znalostí z 11. a 12. století – takovýto materiál by byl zřejmě velmi zajímavý a užitečný v různých vědách a filosofii, avšak historikům samotným by byl z velké pravděpodobnosti přímo k ničemu – a to jednoduše proto, že by věci, které se udály, nepopsal správně a pravdivě.

Skutečnost je totiž taková, že historie (dějepis) jakožto věda je aplikování syntézy aktuálních znalostí na věci, které se udály. Jelikož znalosti se neustále mění a vyvíjí, je třeba si uvědomit, že ona „historie“ není a zatím nemůže být definitivní – musíme se s ní znovu a znovu vypořádávat, znovu a znovu ji analyzovat.

Bylo-li svédobou znalostí „třídní vykořisťování“, byla historie i z tohoto pohledu analyzována. Jeli dnes tato „znalost“ odmítnuta, je logicky odmítnuta i (alespoň část) někdejší „historie“.

A právě proto je třeba se znovu a znovu zaobírat historickými událostmi. Momenty, které byli již tisíckrát zanalyzovány, tisíckrát probádány, byly takto často probádány právě proto, že každá doba má své znalosti, z jejichž pozic je historie zkoumána.

Stejně, jako dnes nemůžeme přijmout Kosmovo pojetí jeho historie za konečné, správné a definitivní, tak nemůžeme ani my dnes přijmout současné pojetí historie jako konečné, správné a definitivní. Rozhodně by ho tak nebrali například naši potomci za 500 let.

„Definitivní“ historie by znamenala „definitivní“ znalosti – konec vývoje, konec objevování, učení, rozumování. „Definitivní historie“ je faktickým koncem civilizace.

Empirický přístup

Docházíme k zajímavému faktu – znalosti nejsou závislé na historické vědě. Celé je to přesně naopak – historická věda je přímo závislá na znalostech. Ostatní vědní obory, ať už přírodní, nebo humanistické nejsou závislé na historické vědě. Historická věda je naopak závislá na ostatních vědních oborech.

Používání empirických (historických) metod je tak ve vědě přinejmenším pochybné, protože – logicky – to, že vědecká teorie ne zcela souhlasí s historickou „skutečností“ zdaleka nemusí znamenat, že ona teorie je chybná. Naopak, může to znamenat, že se mýlí historická věda.

Kultura, tradice a ekonomie

Může být kultura a tradice vysvětlitelná ekonomií? Nemůže. Proč? Protože jí vysvětleny být musí.

Tradice jakožto zvyklosti a obyčeje jsou něčím předaným – jsou historickým faktem. Tento historický fakt může popisovat historická věda – která jej vysvětluje na základě aktuálních znalostí. Proto humanitní vědy včetně ekonomie musí umět vysvětlit kulturu a tradici. Bez toho by totiž historická věda nebyla schopná je popsat.

Ekonomie jakožto věda o lidském jednání (jehož důsledkem je i ono bohatství, uspokojování neomezených potřeb z omezených zdojů…) pak tradice a kulturu analyzuje jak z pohledu funkčního – jak tradice a kultura existující působí na lidské jednání (jak tradice a kultura v lidském jednání „funguje“), tak z pohledu geneze – jak tradice a kultura vzniká jakožto důsledek lidského jednání.

Vedle sebe?

Proto neexistuje něco jako „ekonomie, tradice a kultura“ vedle sebe. Existuje „tradice a kultura“ a následně i „ekonomie“, jakožto věda, která je (také) popisuje a vysvětluje.