Je štědrý den. Máte dárky? Hodně jídla? Co salát a ryba?
Máte všeho hojnost. Položte si otázku: díky čemu to mám? Ano, i dnes, na štědrý večer vás budu otravovat trochou ekonomie. Ale jen trochou. Nebudu se moc rozepisovat.
Abyste mohli spotřebovávat a poptávat, musíte nabízet. Ta hromada salátů, ty různorodé dárky a i ten krásně ozdobený stromeček jsou také výsledky vaší práce. Abyste si je mohli pořídit, museli jste nabízet – svoji práci, své vědomosti a další.
Kdyby vám bylo znemožněno pracovat (nabízet), měli byste ty dárky? Měli byste ten stromeček? Ten salát či rybu?
Neměli.
V nejednom článku jsem se v uplynulých měsících zabýval tím, kolik plateb stát vynucuje na (de facto) daních nad „hrubý plat“ zaměstnance. Vždy jsem řekl, že dané platby navíc zaplatí (také) zaměstnanci či potencionální zaměstnanci, a to nižší zaměstnaností.
Nižší zaměstnanost je vyšší nezaměstnanost. Vyšší nezaměstnanost jsou ty tisíce lidí, kteří by chtěli nabízet – a díky státu nemohou. To jsou ty tisíce lidí, kteří nemají ty vánoce tak pěkné, jako vy či já. A třeba jste to i vy.
Přijde vám toto správné? Přijde vám to morální? Jistě – z vyšších daní dostanou nějaké sociální dávky a transfery – ale ty jim nepomáhají v rozvoji. Ty jim „pomáhají“ na tom být stále stejně špatně.
Pamatujme na ně. Na ty tisíce lidí, kteří – ač by chtěli – nemají krásné vánoce. Na tisíce žen, mužů a dětí. Na tisíce dárků, které nebudou rozbaleny. Na stromky, které nebudou rozsvěceny.
Pamatujme na ně, a právě pro ně se snažme o jedno – aby nám stát již dále více nekazil (nejen) naše životy. Vánoce jsou svátky míru a klidu, solidarity. Přejme si, abych podobný článek nemusel psát co nejbližší Vánoce.
Nejlépe už ani ty příští. Aby si mnozí mohli užít Vánoce jako my.
Veselé Vánoce.