A kdo zachrání nás?

Bojí se o vzduch, vodu, hlínu. Znepokojují je insekticidy, pesticidy, přísady do potravin, karcinogeny. Bojí se radonu, mají strach z azbestu. Bojí se o ohrožené druhy… ale kdo se bojí o nás?

„Připadáme si tak důležití,“ stěžuje si ve svém skvělém vystoupení George Carlin. A má pravdu.

Zachraňujeme slimáky, velryby, kytičky a stromečky. Proč ne. Dělá-li to někdo dobrovolně, je to chválihodné. Ale prosím – prosím! – nevnucujte to ostatním.

Představme si lidstvo. Něco přes 6 miliard lidí namačkaných na sobě na jednom šutru někde ve vesmíru. Vedle lidstva si představte vesmír. Vesmír se všemi planetami, hvězdami, hmotnou a anti-hmotou, galaxiemi a černými děrami. Představte si ten kolos, pokud to dokážete. Nyní vám řeknu neuvěřitelnou věc – ono to funguje a nikdo to neřídí!

Probůh, představte si, kdyby celý ten vesmírný kolos měl svoji vládu a ministerstva. V parafrázi na jeden známý citát se obávám, že by nedošlo ani k velkému třesku.

Násilní zachránci světa

Pro mnoho lidí to musí být něco nepředstavitelného. Ve vesmíru není nikdo, kdo by chránil bílé trpaslíky či vyhasínající hvězdy. Není tam dokonce ani žádná asociace planet s životem či snad odborová organizace gravitačních sil s transparenty „děkujeme, odlétáme„. Prostě to funguje.

Pokud dokáže spontánně fungovat něco tak ohromného, kolosálního, složitého s tolika zákonitostmi jako je vesmír, proč by nemohla spontánně spolehlivě fungovat taková nicka, něco tak malého a veskrze jednoduchého (v porovnání s vesmírem), jako je lidská společnost?

Pokud člověk dnes není schopen pod svoji plnou kontrolou stvořit počítač, který by se vyrovnal obyčejnému lidskému mozku, proč si někdo myslí, že může druhému člověku efektivně naplánovat život?

Pokud lidé nejsou schopni se postarat pořádně sami o sebe a neustále se dle různých „zachránců světa“ přivádíme na pokraj vyhynutí, proč si někdo sakra myslí, že ti samí lidé dokáží řídit a určovat život jiných lidí? Či snad zachraňovat planetu – planetu! Ten šutr, který dokázal vytvořit nás a celé to prostředí kolem nás! Planetu, která je očividně mnohem schopnější, než my.

Nebo jsme snad dokázali to, co „ona“ v celé té šíři a komplexnosti?

Ve srovnání s tím vším kolem nás jsme vlastně docela neschopní a hloupí. Proč si sakra myslíme, že můžeme něco zachraňovat? Ta naše „záchrana“ není ničím jiným, než jen jiným plánovitým zásahem do přírody. Ta si s tím časem nějak poradí – prostě se zbaví nás. Třeba tak, že nás nechá se vyvraždit navzájem.

Všichni tito „ochránci všeho“ si připadají totiž tak nesmírně důležitě, natolik důležitě, že prý mají právo na užití (institucionalizovaného) násilí vůči ostatním. Taková domýšlivost! Taková pýcha!

Tvrdí, že mají právo pod pohrůžkou násilí něco nařizovat vám, protože „oni hájí zájmy planety“. Taková lež!

Copak člověk není „produktem“ planety? Copak člověk i tak není součástí přírody? Copak města nejsou jen lidská mraveniště? Máme ničit mraveniště, protože zabírají místo přírodě? Všichni tito ochránci si myslí, že lidé jsou „něco extra“. Nejsou. Jsme jen inteligentní zvířata. Mnohdy ani to ne. Nemáme tedy o nic větší, ale ani o nic menší právo zasahovat do přírody, jak ostatní zvířata.

Zároveň však všichni tito „ochránci“ nejsou o nic víc, než já či vy. Nejsou nadlidmi. Nemají žádné právo nám říkat co smíme a co ne. Nemají žádný patent na to, co je dobré a co špatné. Nemají žádné právo na to, aby nás omezovali v „zasahování do přírody“, oni totiž nehájí „zájmy planety/velryb/slimáků…,“ ale pouze svůj vlastní sobecký zájem, jak řekl George Carlin: bojí se, že by se tady v budoucnu mohli cítit trochu nepohodlně. Dělají to samé, co všichni ostatní lidé – zasahují do přírody – avšak „své“ zasahování vidí jako něco lepšího, než zasahování všech ostatních. Přitom nedělají nic rozdílného.

Na rozdíl od těchto zachránců se však ti ostatní nesnaží řídit běh planety, běh přírody, fungování vesmíru. Nemají na to ambice, tak nějak víme, že to možné není. Jen ti pokrytci si na nás násilně (skrze stát) vynucují naplňování svých vlastních zájmů. Omezují ostatní pro vlastní svobodu. Jak řekl Milton Friedman:

Odpůrci svobody jsou zejména intelektuálové a obchodníci. Ti první proto, že chtějí svobodu pro sebe, ale nepřejí ji ostatním, a ti druzí proto, že chtějí volný trh pro své konkurenty, ale ne pro sebe.

– Milton Friedman

Všichni tito „ochránci“ se řadí do skupiny intelektuálů. Své cíle domýšlivě postavili na piedestal nad ostatní cíle ostatních lidí, aby tím mohli ospravedlňovat to, že oni mají svobodu nám přikazovat a zakazovat, zatímco my máme „svobodu poslechnout“.

Pokrytci.

Tenhle typ lidí je dneska všude, kam se hnete. Takoví ti, co jsou kvůli všemu „znepokojeni.“ … Už mě tyhle krávoviny lezou krkem. Je mi špatně ze Dne země, je mi špatně z těch pokryteckých environmentalistů.

– George Carlin

Všichni se jakože „bojíme o přírodu“, ale přitom se bojíme jenom sami o sebe. Říkáme ostatním, jak by měli být „ohleduplní k přírodě“ a volíme Zelené strany, aby to vše nařizoval násilně stát, ale už nikomu radši neříkáme, že to všechno každý dělá jenom kvůli sobě.

Ta planeta je každému ve skutečnosti ukradená. Jasně, klidně, proč ne. Ale prosím, řekněme si to na rovinu. Protože – kdo nás pak bude chránit před tím státem? Kdo nám dá pak tu možnost neposlechnout? Kdo jednoduše poté zachrání nás?