Mají něco společného předlistopadová státní cenzura a snahy prosadit legislativu „na ochranu reputace“? Možná více, než si myslíte. Proč má (nejen) bulvár právo psát si, co chce a o kom nám obsah bulvárních novin řekne více: o autorech obsahu či o jeho dobrovolných čtenářích?
Je to moderní – nadávat na bulvární noviny. Říkat, jak jsou zlé, že lžou, ničí vztahy a chudinky celebrity, jak by k tomu přišly.
Bulvární deník třeba napíše, že nějaký slavný herec podvádí svoji ženu. Manželství se rozpadne, moderátor Kraus bude volat po zásahu státu a všechno bude špatně.
Skutečně?
Víte, když deník naturelu bulváru napíše, že pan X podvádí svoji ženu Y – a ta žena tomu uvěří, spíše to vypadá, že pan a paní XY mezi sebou měli problémy již dříve.
Přeci jen, bulvární noviny oplývají takovým kvantem seriosity, že jim mnohdy nevěřím ani vlastní název.
Je pravda, že já vlastně vůbec nevím, co se v tvrdém bulváru píše, protože ho nečtu. Nemám důvod, nejsou tam pro mě žádné zajímavé informace.
Nevím, proč by mne mnělo zajímat kdo, s kým, proč, pro koho a proti komu. A kdo se u toho opil.
Nalijme si čistého vína: kdyby to nikoho nezajímalo, nikdo by o tom ani nepsal. Proč viníme bulvární deníky, když nedělají nic jiného, než že uspokojují potřeby svých čtenářů?
Bulvár je dle mého názoru informační stoka. Ale fajn, někdo si tuto stoku žádá a někdo na tom díky tomu dokáže dobře vydělat – dobrá práce! Ti, jež využili příležitosti a vydělávají na bulváru, jsou vlastně celkem chytří. Obsah oněch plátků nám tak neříká moc o těch, kteří ony noviny píší – spíše nám to něco říká o těch, kteří tyto noviny čtou.
Onen obsah a to, že se na jeho tvorbě dá vydělávat, nám spíše ukazují, že tady žije poměrně velká skupina lidí, kterou zajímá, kdo s kým spal a kterej zrovna bere drogy nebo chlastá. Neříká nám to moc o novinářích, spíše nám to ukazuje mnoho o čtenářích. Nebýt jich, nešlo by na bulváru vydělat – a pak by žádný bulvár neexistoval.
Chceme-li vymítit bulvár, musíme udělat něco s jejich čtenáři.
Správný názor!
Má však člověk právo na reputaci? Na „dobré jméno“? Na „ochranu před urážkou“?
Co je urážka? Je to (obvykle poměrně jadrné) vyjádření něčího názoru. „Dobré jméno“ či reputace pak nejsou ničím jiným, než souhrnem názorů ostatních lidí na nějakou konkrétní osobu.
Má reputace je tak například souhrnem názorů ostatních lidí na moji osobu.
Mám právo určovat lidem, co si o mně mají myslet?
Je jedno, zdali názor ostatních na moji osobu vyjadřují konkrétní lidé či nějaký bulvární plátek – jde o to samé: o možnost mít na kohokoliv jakýkoliv vlastní názor a možnost jej vyjádřit.
Zákony, jejichž účelem je „chránit“ něčí reputaci, pak nejsou ničím menším, než jen vynucováním správného názoru pomocí státního aparátu.
Trestá se vyjádření pohledu, názoru. I lež je pohled na věc. Napíše-li bulvár, že „moderátor Kraus se opíjel v italském Miláně“, přičemž ve skutečnosti byl pan Kraus v Brně, nemá například pan Kraus žádné právo určovat lidem, jak tuto zprávu interpretují, zda-li ji mají či nemají věřit a vůbec: zdali ji bulvár měl či neměl napsat.
Pokud si někdo myslí, že pan Kraus podvádí svoji ženu, tak i kdyby to nebyla pravda, má ten někdo právo to otisknout kdekoliv, kde mu to vytisknout budou chtít.
A stejně tak si i pan Kraus může o onom deníku, jeho čtenářích a autorech myslet cokoliv bude chtít.
Každý má právo lhát
Každý totiž může mít jakýkoliv názor na kohokoliv a cokoliv.
Pokud tento základní předpoklad odmítneme, padají všechny argumenty, ze kterých plyne, že například státní cenzura v médiích a kultuře před rokem 1989 byla špatná. Uvedený základní předpoklad je totiž základním fundamentem svobody myšlení a svobody slova.
Každý má právo lhát. Lhaní je ostatně jen určitou formou vyjádření myšlenek, formou projevu. Někoho lži zajímají, a tak je vyhledává – třeba tak, že čte bulvár. Někoho lži nezajímají, a tak je cíleně nevyhledává – zjevný bulvár nečte.
Pokud však někdo lži slyšet přímo chce a je ochoten za ně zaplatit, z mého pohledu není odsouzeníhodný ten, kdo lže, ale ten, kdo onu lež vyžaduje.
Správně, bulvár je skvělý,jelikož, kdo lže, tak většinou nekrade,protože si lháním vydělá dost až přehršel. Hodně lidí
si ani nepřeje poznat pravdu, co kdyby za ni
museli pak bojovat „:-))
Názor může mít každý má kohokoliv, ale jeho „prezentace“ už nemusí být bez zlých následků. To je výzva pro člověka, aby poznal dobro a zlo. Je to jeho lidská schopnost.
Bulvar je podla mna zazrak slobodneho trhu – mna vzdy fascinovali lacne riesenia. mame tu seriozne denniky a fundovanych drahych novinarov, ktori minu obrovske peniaze aby poskytli kvalitne spravodajstvo. a bulvar, ktory si zadarmo vyfabuluje cely pribeh. A zakaznici si vyberu lacnejsie riesenie. seherezada na markize je rovnaky pribeh; naco pre boha tocit slovenske serialy, ked dopyt je po lacnej turecke telenovele.
Mňa najviac rozosmeje človek, ktorý poukazuje na Listinu základných práv a slobôd na vetu „Cenzúra sa nepripúšťa“. Akurát si zabudne prečítať hneď nasledujúcu vetu, ktorá hovorí, že sa vlastne pripúšťa kedykoľvek sa to štátu hodí.