Je to docela moderní a rozšířená demagogie – ukáže se na staré lidi, rodiny s mladými dětmi či nemocné a řekne se cosi jako: „je přeci správné jim pomoci,“ a proto by je měl stát podporovat. Prý protože je to „humánní a správné.“
Skutečně je to humánní a správné?
Principy humanismu
Aby něco bylo humánní, nesmí to být logicky ve sporu s principy humanity. Nuže, jaké jsou principy humanity?
Jsou prosté: každý člověk je jedinečný a zároveň stejný. Jedinečný svojí vůlí, osobností a podobou, stejný tím, že je člověk.
Není proto důvodu kohokoliv diskriminovat kvůli jeho rase či pohlaví, avšak zároveň nemůžeme ostatním zakázat diskriminaci praktikovat.
„Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“
– Evangelium podle Lukáše
K čemu nám je vše, co máme a čeho jsme dosáhli ve chvíli, kdy jsme mrtví? K ničemu. Lidský život má tedy nekonečnou cenu. Avšak nikomu nemůžeme zakázat se zabít, pokud se tak rozhodl dobrovolně. Můžeme ho však přesvědčovat, aby to neudělal.
K tomu, aby mohl člověk s touto nejcennější věcí – s životem – co nejlépe zacházet, potřebuje svobodu. Pouze svobodné rozhodnutí je totiž dobrovolné rozhodnutí, kdy jedinec chce dosáhnout lepšího (subjektivního) stavu, než v jakém právě je.
Humanismus tak de facto odmítá jakékoliv násilí. Násilí je narušením dobrovolného, svobodného života a rozhodování. Jelikož každý člověk je jedinečný, má každý právo žít svůj život tak, jak chce, snažit se dosahovat cílů, jaké si zvolí pomocí prostředků, které si dobrovolně vybere. Má právo hodnotit na základě svých názorů a nemusí (ale může) při tom brát ohledy na názory ostatních. Má právo činit tak, jak člověk považuje za vhnodné. Každý však má také právo se bránit proti pociťovanému násilí a omezování z pozice moci. Jedinec se může bránit proti násilí od někoho dalšího, ostatní se mohou bránit proti násilí od jedince.
Každý tak (ať chce či nechce) dříve či později bude čelit dopadům svého jednání. Odpovědnost je tak jedním z pilířů humanismu. Odpovědný člověk je také „humánní.“
Humanita je dobrovolnost!
Pomáhat slabším, chudším a zranitelnějším je zcela jistě uctyhodné a humánní, pokud je to však dobrovolné rozhodnutí.
Pokud si nějaký člověk nárokuje rozhodovat o vašem majetku bez vašeho dobrovolného souhlasu, je to loupež. Loupež je násilím – je to snaha rozhodovat o našem minulém životě, protože náš současný majetek je výsledkem našeho jednání (žití) někdy v minulosti. A samozřejmě: i „před chvílí“ je již minulost.
Systém různých sociálních dávek je systém „dotací na lidi“ – je to loupež. Někdo vezme vaše peníze aniž by se vás ptal a rozhoduje o nich za vás. Je to násilí vůči vaší minulosti. Je zcela jedno, jak je ona loupež obhajována. Stále jde o loupež. Můžeme nad ní – díky její obhajobě – přivřít oči a dobrovolně ji tolerovat. Považovat to u sebe za správné, že chcete, aby to tak bylo.
Každý člověk je však jedinečným tvorem – je vysoce nehumánní říkat, že „když to nevadí mě, nesmí to vadit ani vám!“ Nemáte právo mluvit za ostatní, pokud vám ti „ostatní“ – nějaká určitá skupina lidí – toto právo nedala.
To, že vy chcete platit příspěvky do systému státních sociálních dotací tento systém neospravedlňuje, pokud k placení do tohoto systému stát nutí i ty, kteří do něj platit nechtějí. Nejde o pomoc slabým a bezmocným, ale o jejich využití pro „politické účely.“ Slabí a nemocní se stávají chodícím billboardem politických stran.
Falešní proroci
Nejde o nic úctyhodného, humánního a správného, protože loupež není úctyhodná, humánní a správná. Ti, jenž se hlásí k humanismu a podporují (hlásají) tyto přerozdělovací praktiky jsou falešní proroci, pseudohumanisté. Tvrdí, že je humánní něco, co je s principy humanismu naprosto v rozporu.
Státní sociální systém je nehumánní. Není přeci správné okrádat ostatní lidi.
Ještě k tomu objasnění ústavy na příkladu. Mnoho lidí se čílilo nad rozhodnutím ÚS ohledně možné spoluúčasti ve zdravotnictví. Mají svou pravdu, přesto platí i druhá pravda, že ani ústavní článek nemůže tak úzce svazovat. Jednoduše proto, že jde o to v jakém stavu ten stát je. Nemá-li na něco, ani ústavní znění Vám nepomůže. Proto je ono rozhodnutí ÚS v naprostém pořádku. Vždy jde o ten výklad, jak v zákoně, tak v té ústavě. Nemylte se, každé slovo v té ústavě má nějaký význam a dokonce i to, co tam není napsáno. Ergo kladívko nelze v něm hledat účelově jako činí VK a Vy. VK se tak ocitl mimo ústavu s onou podmínkou u LS, neboť se mu podařilo obejít parlament. Nikde to v ústavě napsáno nemáte, přesto je to ústava parlamentní demokracie, kde suverénem je parlament, nijkoli prezident, jenž si jen účelově rozšířil pravomoce a stal se politickým hráčem na úrovni onoho parlamentu, jímž není.
Respektovat to ani náhodou nehodlám. Násilím je, když Vám někdo něco vnutí mimo demokratické postupy. Tečka.
Jinak si pak můžete vykládat cokoli, fakticky jste anarchistou. To by to vypadalo – jeden neuzná sčítání, tamten neuzná tenhle zákon, tamten tenhle – kdepak podle Vás tedy budete ne-li v anarchii?
Kde beru tu jistotu? No přece v těch demokratických postupech. Nikde nemáte napsáno, že demokraticky nemůže být přijato i něco špatně. Ale jen v té demokracii máte možnost to změnit k lepšímu. Co je Vám na tom nejasné?
Nahoďte tedy způsob přijímání zájkonú jiný, rád se poučím.
Vaše ostatní otázky jsou jen projevem absolutní nepolíbenosti právem, co to je, proč to je a k čemu to slouží. Znovu, totéž se přce týká toho základního – jako u Lukáše. Pronikněte trochu více do jiných disciplín nebo alespoň na stejné úrovni jako v té ekonomii a začnou se Vám otvírat panenky do realističtějších rozměrů.
Jak a o če s Vámi poplemizovat o právu – když si v jeho pojetí sám tak krásně odporujete a to jak plavete v té ústavě, to už je přece až zarážející. Ačkoli nikoli, je to jen logické a úměrné Vaší představě o právu a té ústavě.
V tom posledním separátním dodatku už v tom plavete jak nikdo druhej. opravdu jednotlivé profese nevyžadují jiná právní ustanovební – regule? Opravdu je třeba s.r.o. totéž co a.s. či fyzická osoba? Hledáte na jednu stranu ono univerzum, kde není, a na druhou stranu byste potřeboval podrobnosti ať už v ústavě nebo v zákonu, které tam prostě dostat němúžete. Všude je potřebná určitá míra vůči tomu, k čemu se chcete vymezovat. je to jako se spory ohledně postavení živnostníků, zaměstnanců a podnkatelů – něco společné je něco už ani náhodou. Jak tu míru porušíte, jdete nesprávným směrem. To prostě platí pro jakoukoli oblast. A ani právo tu není apriori pro hledání spravedlnosti, jakkoli je žádoucí, aby se oním směrem ubíralo. Ono Vám ji samo o sobě nezaručí. Ono je tu především pro právní jistotu – to je trochu něco jiného než sama spravedlnost. Ač to v rozporu být nemusí.
Ještě na vysvětlení. Skupina nemůže mít práva jako entita. Nositelem základních práv může být pouze jednotlivec. Ten tato svá práva může delegovat na skupinu. Ale jen ta práva, kterými jednotlivec skutečně disponuje. Nelze delegovat na kohokoli práva, kterými sám nedisponuji. A nikdo z nás skutečně nemá právo sankcionovat kohokoli, kdo se rozhodne někomu nepomoci a jinému zase ano.
Dobře, nechme stranou, kdo má v čem zmatek. Za prvé nejsem v žádném případě anarchistou. Anarchii považuji za vnitřně absolutně nekonzistentní systém z toho prostého důvodu, že neuznává žádné násilí. A násilí, pane Špáto, zůstane vždy násilím. Uplatněním sankce za nedodržení nějakých pravidel je prostě aktem násilí, ať se Vám to líbí nebo ne. A já jsem nikdy neřekl „žádné násilí“! Prosím, abyste to respektoval.
Nikdy jsem neřekl, že pravidla se nemusí dodržovat. Jinak by to tiž nebyly pravidly a nebylo by třeba se o nich ani zmiňovat.
Jde přece o to, JAKÁ PRAVIDLA????????
Z čeho plynou, kdo je stanoví?
Kde, „do pyhele“, berete tu jistotu, že vzdávat se části svého produktu pod sankcí, a tudíž nedobrovolně, je nějakým demokratickým konsensem?
Vy jste se na tom dohodl? A s kým, smím-li se zeptat?
Vy prostě ignorujete zákon identity. Věci jsou tím, čím jsou a ne něčím jiným.
Jak můžete upírat jedinci právo svobodně se rozhodnout komu pomoci a komu ne? Co ti, kteří mají jiný názor než Vy a chtějí naplnit svou potřebu pomoci druhým jiným způsobem?
Stát je, a nemůže být ničím jiným, než institutem uplatnění násilí vůči někomu. Berte to, jak chcete, této skutečnosti prostě nelze uniknout. Násilí je prostě násilí, ať je jakéhokoli druhu.
Zásadní otázkou je, zda existuje nějaké ospravedlnitelné násilí a proč a jak ho uplatňovat?
Ano, existuje. Je to násilí, které však nesmí být uplatňováno jako první. Ani jednotlivcem, ani skupinou a ani státem. Je to násilí obranného charakteru, které pouze reaguje na iniciaci násilí někým jako prvním. Je to tak těžké pochopit?
Stačí se podívat do naší (a nejen naší) ústavy a hlavně do Listiny základních práv a svobod, která je součástí našeho právního pořádku:
„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“, Hlava první, Článek 1.
Povinnost platit sociální pojištění vyplývá ze zákona č. 589/92 Sb. o sociálním zabezpečení. Celá Listina je dále plná dovětků, týkajících se omezení „nezadatelných, nezcizitelných, nepromlčitelných a nezrušitelných“ základních práv.
Jestliže „základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“, pak je třeba jasně vymezit, která to jsou a není možné je pak dále nějak ohýbat a upravovat dalšími zákony. A jaká to jsou práva?
*****
„Každý má právo na život.“, Článek 6, odst.(1) Listiny.
„Osobní svoboda je zaručena.“, Článek 8, odst(1) Listiny (že by právo svobodné volby?).
„Každý má právo vlastnit majetek.“, Článek 11, odst.(1).
*****
Všechno ostatní je nadbytečné a ne náhodou.
Klíčová je deklarace, že „Každý je způsobilý mít práva.“, Článek 5 Listiny.
Dle právního výkladu to znamená, že způsobilost k právům má stejně tak fyzická osoba (individualita, jedinec) jako osoba právnická (skupina).
Podle § 21 OZ je právnickou osobou i stát, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů.
A jsme u toho.
„Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“, Ústava české republiky, článek 2, odst.1
Opravdu?
Je-li postavena na roveň fyzická i právnická osoba, nemůže být o „nezadatelných, nezcizitelných, nepromlčitelných a nezrušitelných“ základních lidských právech ani řeči.
Je to rozpor, který navenek působí líbivě, ale ve své podstatě je v souhrnu všeho toho právního balastu nekonzistentním blábolem.
Znamená, že skupina je víc než jednotlivec. Že lze vnucovat názory a potřeby skupin jednotlivcům a to podle zákona.
Je to zhoubný kolektivismus, který se snaží zničit filosofii jako takovou.
A s ekonomikou to má společné pouze to, že určité skupiny se snaží získat neoprávněné výhody na úkor ostatních skupin a jednotlivců.
Pavel Pátek
K těm regulím a zákonům ještě jinak. Ocitne se ve stejném problému. Právo přece není schopno zaznamenat v těch zákonech či ústavě každý možný úkon jednotlivého člověka. Na tom VK směrem k ústavě je to nejpatrnější. Vždy půjde i o toho ekonomům odporného ducha zákona či ústavy. Právníci jsou schopni zmršit na základě nadřazení své profese i v těch zákonech jinou – jen na základě toho, že jji neporozuměli a zobecňují zase příliš.
Jednotlivé profese si musí umět naslouchat a respektovat se, pak můžete směřovat k obecně prospěšné správě toho státu – i tak to nikdy dokonalé nebude. Což je další mýtus, se kterým se potýká až příliš mnoho lidí, ne-lvšici.
Pavel Pátek
Ale jděte. Že Vy u mne vidíte nějaký zmatek – to ještě neznamená, že tomu tak je. Opak je přece pravdou. Jistě ony ty regule a zákony vždycky budou dourčité míry zevšeobecňovat a ne všude. Ale zcela jistě nebudou univerzem, jak ho chápu já. Pakby totiž stačil zákon jediný – univerzálni, což tedy opravdu neshledávám možným.
Když nikdo nemá právo nutit někoho k něčemu – nu pak jste anarchista jako když vyšije. Ono to právo a ty regule holt všechny budou k něčemu z vůle většiny demokratické k něčemu nutit.
Násilí přece není totéž co sankce.
Žádný jednotlivec Vám nenutí pomáhat druhému, ale úradek demokratické většiny společnosti.
Tím méně stát? Do pyhele Vaši představu státu bych chtěl vidět na papíře.
Zajeďte si na blogy Ivo Vašíčka – brilantní úvahy s pozice, že stát je totéž co firma, brilantní karma. Pokusil se o svou představu státu a vše se ukázalo v plné nahotě. Zkuste si ten blog najít, nemělo by to být obtížné.
Znovu k podstatě – Váš i autorův pohled je stejně jako u toho pana Vašíčka zdánlivě opřen o racio. Není je jen opřen o jeden obor a zůstává v zajetí možností toho oboru. Navíc je opřen jen o něco i z toho oboru té ekonomiky. Nic více nic méně.
Ještě odpověď na Vaši poslední otázku „Kde proboha vidíte nějakou povinnost pomáhat pod hrozbou násilí?“
Jsem, stejně jako Vy i ostatní, povinnen vzdát se určité části mnou vytvořených hodnot ve prospěch někoho, koho vůbec neznám. Jsem POVINNEN, to znamená, že pokud tak neučiním, budu obviněn z porušení zákona a následně potrestán. To přirozeně je násilí. A je to násilí iracionální. Proč si to myslím?
Pomáhat druhým vůbec nevyplývá z nějakého „univerzálního“ pravidla, jak vkládáte do úst mě. Vyplývá z pouhého faktu, že ten, komu chci pomoci pro mě představuje nějakou hodnotu (v relativně velmi komplexním pojetí). Zvažuji, jakou hodnotu ten či onen pro mě představuje a zda si zaslouží mojí pomoc. Z toho logicky plyne, že moje rozhodování bude primárně vedeno snahou pomoci těm nejbližším, tj. své rodině, příbuzným, nejbližším sousedům atd.
Neexistuje žádné univerzální pravidlo povinnosti pomáhat. Vůle pomoci může pramenit pouze a jen z mého poznání systému hodnot tvořícího se v rámci mého života. Jsem to já, kdo výlučně vlastní mnou vytvořené hodnoty a jen já mohu rozhodnout, s kým budu tyto hodnoty sdílet a s kým nikoli. Protože, kdybych se rozkrájel, tak celému světu pomoci nemohu a tudíž ani nechci.
Nikdo (žádný jednotlivec) nemá právo nutit kohokoli, aby pomáhal, tím méně stát. Netvrdím, že nějaké sdružení prostředků na pomoc druhým v nouzi je špatné z podstaty. Každý však může přispět pouze dobrovolně a nikoli z donucení.
Je to všechno o racionální („správné“) roli státu jako kolektivního (nikoli kolektivistického) institutu násilí.
Dovolím si tvrdit, že jakákoli snaha o aktivistickou (poskytující) roli státu je iracionální. Jediným racionálním zdůvodněním existence státu v uvedeném smyslu je role pasivní, to znamená ochranná role základních (přirozených) lidských práv.
Je to stále o tom samém – individualismus versus kolektivismus.
Pane Špáto, nezlobte se, ale evidentně máte zmatek v pojmech. Říkáte, že: „Nelze tu hledat a nejen tu nějaké univerzální zásady.“
A hned na to hovoříte o nějakých regulích, předpisech a zákonech.
Jak, podle Vás, tyto regule, předpisy a zákony vznikají, kde se berou? A co vlastně vyjadřuje pojem „univerzální“?
Vy zřejmě předpokládáte, že „univerzální“ je cosi absolutní, neměnné, nadčasové a tudíž zcela mimo lidskou vůli. Pozor, to je velmi tenký led!
Nevkládejte do úst nikomu nic, co nikdy neřekl. Podstatou a smyslem poznání není hledání nějaké univerzální a absolutní pravdy. Poznání je výsledkem neustálé volní činnosti lidského vědomí. Objektem poznání je realita, která je tím, čím je a není nic, co by jí nebylo. Smyslovým (ne-volním) vnímáním reality a následně (volním) procesem integrace vnímané reality, nebo-li existentů a jejich kauzálních vztahů, vznikají pojmové struktury, které jsou základem pro jakékoli hodnotové systémy. Poznáním reality, při respektování zákona identity (existenty jsou prostě tím, čím jsou), jednoduše „sebe-vědomé“ vědomí dochází k závěru, že žít v souladu s tímto poznáním je racionální a naopak. To, že člověk nežije sám, prostě už z podstaty vzniku svého života, je opět výsledkem neustálého procesu poznávání. Otázka tedy stojí takto: poznávám-li, že moje racionální chování (tzn. žít v souladu s poznáním) je předpokladem přežití a prospěchu mě samotného, jakými pravidly se mám řídit, aby bylo ono racionální jednání naplňováno a cílů bylo dosahováno?
Teprve poznáním, že lze nalézt taková pravidla, jejichž dodržování povede ke stavu, kdy nebude bráněno nikomu žít racionálně, čili v souladu s poznáním, lze uskutečnit racionální soužití ve společnosti.
Tedy poznáním, nikoli předem existujícím „univerzálním“ zákonem či pravidlem.
Na druhou stranu, nikomu nelze bránit v tom, aby jeho jednání bylo iracionální, tzn. nikoli v souladu s jeho poznáním. Schopnost jednat racionálně i iracionálně je dána podstatou lidského vědomí, které je „sebe-vědomé“ a volní. Jediný problém nastává v okamžiku, kdy iracionální jednání jednoho má za následek nemožnost racionálního jednání druhého. A tak vzniká nutnost ochrany práv a svobod jednotlivce.
Každý jedinec je takový, jaký je. Každá společnost jednotlivců je taková jaká je. Každý národ, lidstvo jako takové je tím, čím je.
Historie i náš každodenní život nás učí, že žít racionálně, čili v souladu s poznáním, přináší prospěch a dobro. Naopak iracionální jednání plodí destrukci a tudíž zlo. Na tom není nic absolutně univerzálního, je to prostě jen takové, jaké to je.
Nic na tom nemění fakt, že každý život končí smrtí, protože smrt je přirozenou součástí života. Květina vyroste, její květy se rozvinou a fascinují svět svou nádherou. Posléze uvadnou, uschnou a zahynou. Stanou se humusem pro podporu dalšího života.
Je racionální nechat květy vypučet a ukázat svou krásu. Bránit tomu jakýmkoli způsobem je vrcholem iracionality.
Pavel Pátek
Ještě k Vám. Kde proboha vidíte nějakou povinnost pomáhat pod hrozbou násilí?
Roman
Ano ekonomie popisuje chování lidí, ale výhradně a jen to, které je schopna uchopit sama ze své podstaty – to je onen Lukášův PROSPĚCH.
Znovu řídit společnost dobře nemůžete jen za existence ekonomie. Bylo-li by tomu tak, ostatní obory či disciplíny bz prostě nemusely existovat. Stejně tak by dokonce neexistovaly dva pojmy pro totéž – politika a ekonomie.
Hezky jste to popsal tím ovlivňováním znalostí jednoh oboru druhým, respektive potřebou obou k lepšímu uchopení něčeho konkrétního. Interdisciplinární přístup. Ano a o nic jiného tu v podstatě nejde. Liberál skutečný a přijatelný se onoho interdisciplinárního pohledu nezbavuje, ideologicky pojattý liberál vše měří a přizpůsobuje jen téekonomii. Špatně je to už proto, že ekonomie je společenskou vědou se všemi věcmi a dopady z toho vyplývajícími. Ani v samotné ekonomi tak nemusí existovat jediná pravda jako v matematice. A ekonomie neskýtá odpovědi na nové věci dané vývojem, které ještě sama nestačila popsat.
Pavel Pátek
Budiž. I když jde reagovat dvěma směry. V komplexu a v detailu. V tom detailu. Onu kardinální otázku si pokládáte univerzálně – špatně, proto si i špatně odpovídáte. Nelze tu hledat a nejen tu nějaké univerzální zásady. A nejen Vy je tu hledáte. U nehody jde a bývá bezprostředně ohrožen lidský život, proto je ona povinnost ukotvena v zákoně jako povinnost se sankcí jako společenská dohoda nějaké regule, předpisu, zákona. Totéž se týká společenské dohody dané ústavou ohledně sociální pomoci a organizace zdravotní péče. N rozdíl od té nehody tu nemáte určení absolutní, ale máte volnost v míře, která ovšem nemůže popřít onu solidariru zcela.
Nejen Váš omyl vyplývá z hledání a nacházení nějaké univerzality tam, kde není. A navíc, ono jde o dobrovolnost – obé bylo a je v oněch regulích dáno zcela demokraticky prostřednictvím demokracie. Můžete to zase většinově a v rámci demokracie z oněch regulí odejmout. A je pravdou, že odejmete-li to, prostě se nejen ve vývoji lidstava vrátíte zpět, ale samozřejmě budete měnit i kvalitu demokracie směrem negativním. Kupodivu i pro sebe sama.
*napadla mě přiléhavější definice: „malá schopnost morálně nakládat s věcmi které mají ANONYMNÍHO majitele“
protože je určitě subjektivní rozdíl mezi majetkem ve společném vlastnictví přátel, sousedů či rodiny a majetkem abstraktní masy – obce, státu, EU
nemusí se nám to líbit, ale je to zcela přirozená vlastost kdy je bližší košile než kabát…
určitě by společnost měla své členy vést k morálnímu jednání i vůči anonymnímu majetku, ovšem JE NEODPOVĚDNÉ (AMORÁLNÍ) SPOLÉHAT NA TO ŽE SPOLEČNOST SE SKLÁDÁ ZE SAMÝCH „SVĚTCŮ“
proto čím méně anonymního majetku tím méně příležitosti k amorálním jevům
@ Jan
Volba je prostě volba. Brát volbu jako volbu není přeceňování.
V druhém odstavci mluvíte o něčem, co liberalismus netvrdí. Nikdo neříká, dej mi zpátky peníze, co jsem ti dal za chleba. Kde jste na to přišel?
Ke třetímu odstavci. Asi už rozumím. Vy zaměňujete svobodu s nějakým stavem nezávislosti a soběstačnosti. Proto tvrdíte, že člověk žijící ve společnosti nemůže být nezávislý a tedy ani svobodný. Jenže to je omyl. Člověk má svobodu volit z daných možností tu, která podle jeho názoru uspokojí nejvíc jeho přání. O nějaké nezávislosti nebo soběstačnosti nepadlo ani slovo. Člověk prostě směňuje s ostatními to, co má, aby dostal, co chce. Svoboda spočívá v tom, že ho nikdo nemůže nutit proti jeho vůli.
Zdraví má takovnou hodnotu, jakou mu každý jednotlivý člověk přisoudí. Pro někoho má zdraví vyšší hodnotu než požitek z kouření, tak nekouří. Jiný to má naopak. Zdraví je ale něco jiného než zdravotnictví jako služba. Náklady na zdravotní péči samozřejmě vyčíslit lze a musí je někdo zaplatit. K tomu ekonomie říká, že nelze určit, zda jsou tyto náklady vynaloženy efektivně, když nelze volně stanovovat jeho cenu podle nabídky a poptávky. Ale to už jsem trochu odbočil.
V posledním odstavci už mluvíte skoro jako liberál 😉 Ano, pro stát toto může být výhodné a morálku poslance lze drobným přilepšením patřičně „motivovat“, jak jsme toho často svědky. Proto čím větší budu mít kontrolu nad tím, do jaké školy své dítě posílám, tím lépe. A tu mám, když školu sám platím, jinak mě může vždycky někdo přehlasovat. Máte tu automat na cigarety? Je mi líto, ale v tamté škole ho nemají. Přihlásím dítě tam. Pokud máte co dočinění se sociologií, určitě znáte výzkumy, které ukazují, že čím je člověk výše na žebříčku moci, tím snadněji ztrácí morální zábrany. Má totiž pocit, že je nad zákonem a že se sám stal zákonem. Pro mě jen další argument, že čím méně věcí, o kterých stát rozhoduje, tím lépe.
Jinak ekonomicky výhodné je kouření pouze pro tabákový průmysl. Pro zaměstnavatele obecně to třeba moc výhodné není a mohl by nekuřáka zvýhodnit (tam, kde pracuju, to tak je), pro člověka to taky moc výhodné není (stojí to peníze a doktoři by ve svobodné společnosti taky něco stáli). Hned je vidět, že i bez státní ochrany by kouření mělo dost oponentury.
re jan: koukám že jste mě předběhl a nakonec jde spíše o nedorozumění
nicméně sám jste nakousnul velké téma liberalismu – veřejné projekty, tím že tyto projekty berou svým klientům svobodu volby stávají se do jisté míry zdrojem morálního hazardu (protože i morálka je funkcí svobody volby) je zde riziko neodpovědného(amorálního) chování, je přerušena viditelnost řetězce příčin a následků
čím složitější systém(a náš ekonomický systém je přesložitý i přes vydatnou pomoc počítačů), tím větší riziko selhání zpětných vazeb
dá se říct že „společné vlastnictví“ je pro lidi škodlivé pro tuto nekompatibilitu, pro tuto malou schopnost nakládat morálně s věcmi které nepatří mě osobně
s lidským „materiálem“ co máme dnes k dispozici je podpora soukromého vlastnictví (s minimem vyjímek) nejmenším zlem
jediným trvalým zdrojem morální společnosti je výchova, zásahy politiků(pokud jsou sami morální) jsou jen berlička, podmíněná časovým měřítkem (bezdomovec, invalida, důchodce umře hlady zajisté rychleji než vychováte člověka který se jich ujme dobrovolně)
ostatně platí to i zpětně, když ve společnosti nebudou (jednat) morální lidé(a morální politici), bude péče o potřebné ze státního rozpočtu promptně vyškrtnuta (viz eugenické zákony třetí říše, nebo dnešní debata mezi soukromými hospicy a jako varianta je nabízena eutanázie z rukou státního lékaře- na západě bouřlivá diskuze, nás to čeká taky)
re Jan: tak nám vysvětlete ten váš determinismus 🙂 (který v pozemských podmínkách ani neexistuje vzhledem ke kvantové povaze dějů), existuje jediný determinismus – zpětný, tzn. že vše má nějaký počátek, pak je možný ještě ontologický determinismus, ten platí pro případnou entitu NAD/MIMO svět (ale to sem nepatří)
stejné podmínky sebou nutně nenesou stejné výsledky, čím složitější podmínky(a o složitosti lidské mysli snad nepochybujete) tím menší šance na opakování, proto je dnes nemyslitelné dělat vědu bez složitých statistických nástrojů
to je přesně to o čem je lidská vůle – nemůžete si svobodně zvolit že se stanete/nestanete astronautem, ale volíte si vždy z několika možností v každý jeden daný okamžik – sním oběd příborem X lžící, zaškrtnu v dotazníku a X b X c,
je to jako hod kostek, jen tak kostka není kus umělé hmoty, ale vaše vůle a velmi často si můžete vybrat co padne
i odmítnutí volby je volba, a pouze svoboda volby sebou nese odpovědnost(ať to okecáte jakkoli), je to jeden ze základních prvků našeho právního systému
bez svobody volby nemá význam mluvit o osobách a zůstává pouze vaše „společnost“ a její různé části až k jedincům
ve skutečnosti je to přesně naopak – společnost je abstraktní suma v jádru svobodných lidských bytostí
PS: je neuvěřitelné jak daleko postoupila postmoderní dekadence, protože svoboda (nejen) lidské vůle je věc o které se mluví už v nejstarších částech knihy genesis (>4000 let)
podívejte se na muslimy jaký mají problém s fatalismem(pravda, nepramenícím z determinismu ale z opaku – z absolutistické libovůle Alláha, která může dnes a denně nerespektovat jakékoli přírodní zákony) a nedostatečnou vírou ve svobodu volby
Ano, máte pravdu, volba je intersubjektivní pocit. Já napsal, aby ji nepřeceňoval, což liberalismus dělá. Vzniká v reakci na dobovou situaci a nic jiného ani dělat nemůže. Že bych měl zkreslenou představu bych neřekl.
Nemusí kývnout na každou pitomost, ale to už se dostáváme úplně jinam. Sám tedy vidíte, že bez ostatních by byl jedinec nahraný – tedy je součástí společnosti a spolupodílí se na jejím posunu vpřed. Když toto přesvědčení společně se Smithem sdílíte, kde se vzal počáteční rozpor? Jedinec se stará o své blaho a tím mimoděčně posouvá celou společnost. Jsou určité možnosti, které získává a zároveň některé, co ztrácí (přičemž víc získává, než ztrácí -> výhodnost). Amoralita tohoto egoismu přichází ve chvíli, kdy chce znovu zpět možnosti, které ztratil navrch k těm, které získal. Chce zpět peníze, které dal za chleba, ale chleba odmítá vrátit.
A jedinec ve společnosti se svobody do velké míry vzdal a nemůže ji chtít zpět. Už to prostě nejde. To, že se vynakládají peníze často špatně, je fakt, tomu nelze odporovat. To se ale musíme bavit konkrétně, jistě s vámi souhlasím v tom, že určité projekty jsou nesmyslné. Schází jim ekonomie. Ekonomickým projektům, ale často zase schází morální správnost. A pan Špáta dle mě správně tvrdí, že ekonomii nelze napasovat na vše – ani v širším smyslu ekonomie. Neboť nemůžete poměřovat nepoměřitelné, třeba vyčíslovat zdraví v penězích.
Pro stát je třeba úžasné, když lidi hodně kouří, neboť jim jdou daně a občan zemře brzo a nebude třeba mu platit důchod. Co takhle tedy zavést automaty na cigarety ve školách? Z ekonomického hlediska perfektní, z morálního – humanistického nepřípustná úvaha. A tady rovněž přichází opět fenomén volby – sociologie říká, že člověk dennodenně konfrontovaný s kuřáky bude náchylnější ke kouření (to na požádání klidně rozvedu), pravděpodobnost návyku se zkrátka zvýší. No a vy jste poslanec rozhodující o zákoně, který pustí automaty na kuřivo do škol. Ekonomická úvaha vám říká, že je to pro vás skvělé. Zastavit by vás měl morální kodex.
Nevím proč se tu hned rozčilujete kvůli malému rýpnutí. Říkat tomu „útok“ svědčí o tom, že jste asi v životě skutečný útok nepoznali.
K věci. Špáta: Výkřik o jehovistech moc nechápu. To jsou ti, co odmítají přijmout krev a radši zemřou nebo nechají zemřít své děti? Co s nimi mám společného já, který naopak chodí darovat (= z vlastní vůle, dobrovolně a zdarma) krev, aby ji mohl kdokoliv, třeba vy, v případě ohrožení života dostat? Chápete ten rozdíl? Jehovisté mrhají životy (svými a svých blízkých), dárci krve životy (většinou cizí) zachraňují.
Jan: Nevím, jestli má smysl vysvětlovat své postoje člověku, který tvrdí že já nepatřím sám sobě, ale jakési společnosti. Něco podobného jsem si myslel někdy v patnácti letech, když jsem obdivoval Adiho s knírkem. Žádné bohatství díky společnosti nemám. To mají snad jen přerozdělovači cizích peněz ve veřejné správě a příjemci sociálních dávek s mercedesy a zlatými řetězy, kteří v životě nesáhli na práci. A ještě někteří příjemci tzv. humanitární pomoci v rozvojových (= eufemismus pro zaostalých) zemích. Do žádné z těchto skupin nepatřím.
Společenský status díky společnosti také žádný nemám, bez vlastní píle bych měl leda tak status zametače chodníků.
Zásadovost vám připadá dětinská? No vidíte, mně zase připadá ubohé poslušně ohýbat hřbet před výmysly úřednicko-politické mafie. Držet hubu a krok je chování jistých stádních zvířátek.
Nejsem si jistý, jestli vysvětlovat postoje vůbec lze, protože je to něco k čemu jsem dospěl (a co se dále může vyvíjet) na základě životních zkušeností, někdy dost tvrdých. A není pravděpodobné že vy, který jste podle vlastních slov získal díky společnosti bohatství a status, byste jim porozuměl. Snad jen tedy heslovitě tři z mnoha zásad:
– ať si každý dělá co chce, pokud tím neškodí jinému
– kdo nepracuje ať nejí (myšleno ať nejí z cizích peněz, samozřejmě s rozumnými výjimkami)
– nevěřím v oko za oko, věřím ve dvě oči za oko
Ještě stručně k těm konkrétním věcem:
sčítání – můj postoj přesně vystihuje článek na blogu Evy Pallotto
volby – to je snad jasné, dovedete si představit povinné volby v situaci, kdy se neztotožňujete s žádnou z kandidujících stran? I ve zdejších volbách mám problém vybrat jednu rozumnou, přitom stran jsou tu desítky. Co teprve v systému vzor USA, kde jsou strany dvě, navíc se stejnými loutkáři za oponou.
darování krve – zde se zeptám já vás. Pokud dárce nejste, co byste dělal v případě, kdy by vám darovaná krev mohla zachránit život? Přijal byste ji? A jak byste si obhájil, že berete, ale sám nedáváte? Co kdyby byli všichni jako vy, kde by se brala potřebná krev do nemocnic?
Jenom dodám, že já bych si v takovém případě připadal jako děvka. Ale to je těmi mými dětinskými zásadami. Někdo s jinými postoji s tím třeba problém nemá.
PS: Ani tohle nepovažuji za útok, spíše jen malé rýpnutí na konec.
@ A. Špáta: Ekonomie prostě popisuje jednání lidí. Popisuje principy, na kterých toto jednání stojí. Tím se nenadřazuje žádnému jinému oboru. Na druhou stranu by jiné obory (třeba právo) měly respektovat závěry, ke kterým ekonomie došla. Podobně třeba fyzika nestojí nad biologií, ale biologové díky fyzice vědí, jak funguje netopýří sonar.
Pokud politik nebo právník ignoruje výsledky ekonomie při tvorbě pravidel, pak se nelze divit, že pravidla nefungují dobře. Politika je v tomto smyslu ovlivněna jednáním lidí, tudíž ekonomií. Myslím, že na naší současné politice už to nemůže být vidět lépe. Pokud se nějaká věda zabývá jednáním lidí, nelze ignorovat její závěry ve všech oblastech, ve kterých se lidské jednání vyskytuje. Váš omyl spočívá v tom, že omezujete působnost ekonomie pouze na oblast peněžních záležitostí, obchodu atd.
@ Jan: Vy máte o liberalismu zkreslenou představu. Liberál nemá problém s kýmkoliv spolupracovat, pokud je spolupráce prospěšná pro obě strany. On ví, že bez spolupráce s ostatními a bez vyhovění potřebám ostatních nemůže pomýšlet na uspokojení vlastních potřeb. Může být vděčen komu chce nebo nemusí, ale to nemění nic na tom, že bez ostatních by byl nahranej. To psal už Adam Smith. Otázka ale zní, zda musí kývnout na každou pitomost, kterou vláda vymyslí, zda musí ze svých výdělků podporovat ty, co nechtějí pracovat a do jaké míry, zda musí podporovat projekty, na kterých vydělá někdo jiný než on atd.
Ve vesmíru nejsou nikdy stejné podmínky a nikdy neznáte všechny proměnné. Vy provádíte svoje volby, nikdo jiný. Jste ovlivněn svojí psychologií, sociáln-kulturním pozadím vaší výchovy a x dalšími okolnostmi, nicméně máte v daném rozsahu na výběr a za tento výběr nesete zodpovědnost vy sám. Můžete si myslet, že vaše volba byla předem dána, ale praktický význam to nemá, protože volbu vnímáte jako volbu, jinak by ve vašem slovníku to slovo vůbec neexistovalo – ať už jí oponujete nebo ne.
Pane Špáto,
vůbec nechci shazovat to, co tu píšete Vy i někteří další. Ale ať v článku hledám, jak hledám, nemohu nalézt nic o tom, z čeho by vyplývalo, že ze zastávání názoru v článku vyjádřeném by měl nějak logicky vyplývat, jako důsledek jednání dle tohoto názoru, neposkytnutí pomoci druhým v nouzi nebo v ohrožení života. Celá tato diskuse se rozjela úplně jiným směrem, než by si zasloužil uvedený článek.
Problém přece není v tom, zda pomáhat či nepomáhat! Otázka je položena jinak: Je morální a etické, aby byl kdokoli pod hrozbou jakéhokoli druhu násilí nucen k tomu, aby pomáhal?
Odpověď zní, z mého pohledu, NENÍ. Autor použil pojem „humánní“ a nejsem si jist, zda tento pojem je zcela na místě. Proto používám ono morální a etické. A zcela jistě, tyto pojmy nejsou vůbec pojmy ekonomickými, ale filosofickými.
Píšete sám, že pro Vás není nic dané. Dle Vás je správné to, co má „hlavu a patu“. Nic proti tomu, ale pak Vaše tvrzení hlavu a patu nemají. Vycházíte zjevně vždy tak nějak od prostředka. Aby něco mělo hlavu a patu, musí to být vždy důsledkem dedukce nebo indukce, a tento důsledek musí být i zpětně redukovatelný až na samý počátek. Teprve pak je to „něco“ alespoň konzistentní. Jestli ale není „dáno“ vůbec nic, nelze dospět k ničemu jinému než k libovolnému (arbitrárnímu) tvrzení, se kterým nelze diskutovat, a proto nemá smysl se jím ani zabývat.
Už jednou, před časem, jsme spolu vedli zajímavou diskusi na idnesu. Proto mne docela mrzí, že čtu ve Vašich příspěvcích takové demagogické úlety.
to ranha: Ne, žádnou filosofickou a mentální sebevraždu jsem nespáchal a to, co jste uvedl jako příklad je ukázkou NAPROSTÉHO nepochopení determinismu. Víc k tomu nemám, co říct, nediskutujme tedy
Pochopitelně, společnost je zástupný termín za to, co jmenujete. Nikdo netvrdí, že existuje společnost jako entita, společnost je souhrn individuí, zpochybňovat, byť krajně nestálou, společnost je bez šance na úspěch. Rovněž netvrdím, že společnost je jedinci nadřazena. Podstatné na tom, co jsem napsal, je, že se nemůžete separovat od zbytku společnosti, což je stav, který by egoisticky vyhovoval naprosto každému, kdo je soběstačný. Vaše úspěchy v prostoru = ve společnosti prostě nejsou „vaše zásluha“ – to je omyl. Když vám rodiče umožní se realizovat v rámci rodiny, cítíte k nim vděčnost. Když vám to umožňuje společnost, tak nemusíte cítit vděčnost, ale ciťte se aspoň její platnou součástí.
A k tomu prvnímu odstavci – volba rozhodně neexistuje. Při stejných podmínkách dostanete stejné výsledky, neb vesmír má své zákonitosti. To je determinismus. Byť je představa neměnné budoucnosti na první pohled trochu smutná, právě pro liberály (či jejich geograficky zmatené kolegy libertariány) je pravou noční můrou, neboť je to právě tato ideologie, která povyšuje osobní svobodu na ideál. Jenže ona prostě neexistuje.
Plete se vám ekonomie s ekonomikou, to jsou rozdílné pojmy. Máte ale pravdu s tím, že ekonomické chování je lidskému chování vlastní. Nicméně to ani v nejmenším nepovyšuje ekonomii na „lepší“ vědu.
Romane jseště srozumitelněji – Vaše teze, že „Minimálně ekonomika je schopná popsat humánní jednání člověka na základě svých postulátů.“ je nesmyslná – jde spíše o přání. Jednoduše se to dá doložit tak, že té teyi odpovídá i teze, že ekonomika je schopna zahrnout třeba to právo. Kdyby tomu tak bylo, existuje jen a jen jediný univerzální obor – ekonomika nebo ekonomika jako ten obor nahoře nade všemi obory, jež jsou pak jen v lepším případě subobory ekonomiky.
Roman
Jde o úhel pohledu. Vždy můžete nacházet společné jak u jablek a hrušek tak i té humanity a ekonomiky.
Co je podstatné – že nejen autor, ale i VK, Ševčík či Mach si politiku pletou s ekonomikou, na jeden ekonomický směr pouze navlékají prázdný politický kabát. Je pro ně příznačné, že obrovské díry mají vprávě v těch jiných oblastech – nejsou to jen lidská práva a sociální oblast jako přímý důsledek oné humanity, oni stejně jako většina i makroekonomů podceňují ony jiné oblasti povyšujícíc ekonomiku prostě nd ně. Přidejte si tam i právo a ústavnost. Bez práva by se člověk prostě neobešel – Mach se naplno domnívá, že ano. Dokonce měl v programu Svobodných tržní soutěž mezi právy jednotlivých zemí – což už je doslova a do písmene směšné.
Nikoli o to autorovi nikdy nešlo, autorovi jde o naprosté vyloučení státu ze sociální oblasti, což je zase blbost. Základy sociálního státu nepokládali nějací socialisté, ale Bismarc nebo třeba povinnou školní docházkou marie Terezie. A nehrála tu absolutně žádnou roli nějaká ideologie, ale pouze a výhradně rozum a chcete-li společenský i ekonomický užitek.
Pravidla, jimiž jsou defakto regule společnosti v zákonech a v ústavě obráží i onen hodnotový systém. Stejně jako se vždy najde zloděj, tak se najde i ten, který tu pomoc neposkytně – na té silnici. Autor a jeho obhájci by se nutně dostávají k tomu, že vlastně netřeba žádné zákony, a teorii malého státu prostě z logiky věci defakto dovádějí do teze žádný stát – jen na papíře. Vše jen proto, že – znovu – mají nastudovánu nějak jen tu ekonomii a považují ji za alfu a omegu existence státu – bey ostatních oborů se v pohodě obejdou a ntaké o nich obvykle nemají ani tu nejmenší páru – proto ty obory podceňují a ani se o ně nezajímají. proto pak dopadají naprosto nereálně a jen kalí vody.
re Jan: „Vstřebejte to trochu a nepřeceňujte svobodnou vůli, protože člověk — ukotven v deterministickém vesmíru — stejně žádnou nemá. Ne v pravém slova smyslu.“
fajn, v tom případě vám nebude vadit až vás nějaký liberál odpráskne jak psa… neberte to osobně, neudělal to schválně, byl deterministickým vesmírem donucen to udělat…
PS: člověk samozřejmě není vesmír sám pro sebe a je ovlivněn okolím, ale to co jste napsal je v naprostém rozporu evropským chápáním člověka, jestli zastáváte takový postoj tak s vámi končí veškerá diskuze – spáchal jste „filosofickou a mentální sebevraždu“
@ A. Špáta: Ekonomika a humanita nejsou 2 odlišné věci. Minimálně ekonomika je schopná popsat humánní jednání člověka na základě svých postulátů. Ostatně i tzv. povinnost první pomoci vynucovaná pod hrozbou trestu je postavená na ekonomické úvaze: když nepomůžeš, zaplatíš.
Přesto první pomoc zůstává otázkou volby (byť je úvaha ovlivněna možností trestu) a je otázka, kolika lidem tato povinnost zachránila nebo nezachránila život a jak by statistiky vypadaly, kdyby tato povinnost nebyla.
Povinnost první pomoci mi ovšem nevadí tolik jako to, o co autorovi skutečně v tomto textu šlo – neefektivní rádobypomoc vynucovanou státem, jejímž výsledkem jsou statisíce příživníků, a která se pokrytecky označuje za humanitu.
@ Jan: Až sestoupite ze svých abstraktních výšin na zem a půjdete si koupit ovoce, tak zjistíte, že volíte mezi jablky a hruškami a že pro mango byste musel jet do Tesca, což vás bude stát čas a peníze, protože zelinář ve vaší ulici ho nemá. To jsou všechno volby.
Dále společnost nemá takový status jako člověk, společnost není člověku rovná, společnost je abstrakt. Jednáme jako jednotlivci nikoliv jako společnost. Že existují nějaké kulturně historické zvyky a že jsme jimi ovlivněni, vůbec neprokazuje existenci společnosti jako entity nebo dokonce její nadřazenost vůči jednotlivci. Pokud něco dlužím, tak to dlužím jiným konkrétním lidem a jim také své závazky platím. I stát jsou konkrétní lidé, úředníci a politici, kteří jednají jako jednotlivci. V takovém světě je absurdní mluvit o povinnostech vůči společnosti.
Mácha – Nejen jak říká Jan zbytečný a duševně prázdný útok. Jste myšlenkově jen odnož sekty jehovistů odmítající krev při léčebném zákroku a na jejich úrovni – jen trochu jinak, nic více.
Naprosto zbytečný útok, řekl bych. Zvláště, když nemáte dost sil na to, zareagovat na zbytek. Odmítat věci jen z principu mi připomíná dítě, které odmlouvá mamince, protože mu nekoupila zmrzku. Takže jistě vysvětlíte i důvod takových nesmyslných postojů.
Nedarovat krev těm, kteří nechodí darovat? Tomu se musím jen pousmát.
Jan: Jé, ty znáš tři anglická slovíčka? Ty jsi světák. Jednou bych chtěl být jako ty.
K těm konkrétním příkladům. Já jako libertarián chodívám darovat krev. Pokud by však bylo odevzdání krve povinné, nešel bych ani náhodou. Jsem však pro to, aby v případě potřeby (úraz, operace)nebyla automaticky zdarma poskytnuta krev těm, kteří darovat nechodí, ačkoliv jim to věk/zdravotní stav umožňuje. Minimálně by si ji měli draze zaplatit.
Podobně to mám s volbami a se sčítáním. K volbám chodím, dokud jsou dobrovolné. Jestliže by však byly povinné (jako v některých státech), volit bych nešel. Sčítání jsem byl ochoten vyplnit, když jsem si myslel, že bude anonymní a dobrovolné. Ale v současné podobě jsem ho samozřejmě odmítl.
Nevolník: Jenom drobnost, při oslovení se skloňuje, tedy „pane Špáto“. Jinak s tebou souhlasím.
Liberalismus? Get over it. Člověk je část společnosti, nevlastní ani sebe, ani plody své práce. Je utvářen společností, je její součástí. Dokonce i to bohatství a společenský status máte díky společnosti. Není krále bez poddaných a není bohatého bez chudých. Společnost Vám bohatství dala (!) a vy ji rozhodně něco dlužíte.
Vstřebejte to trochu a nepřeceňujte svobodnou vůli, protože člověk – ukotven v deterministickém vesmíru – stejně žádnou nemá. Ne v pravém slova smyslu.
Nevolníku, to už se musím chechtat. Jo vidět do hlavy druhému, tak nemusejí bejt žádný diskuse.
A to, která část Vašeho příspěvku mi byla určena bych pak měl naději poznat taky.
Jinak diskuse je výměna názorů (jakkoli ostrá) a co si z ní vezme nebo nevezme každá strana je její věcí. Co si z ní vezmu já je mojí věcí a co si z ní vezmete Vy, je Vaší věcí. Znovu plky a Vaše hodnocení nejsou argument – to platí i pro mne stran Lukáše. Vždycky je to jen názor toho druhého – cítíte-li se liberálem, Bože můj, je to jen na Vás stejně, jako jakým liberálem jste či budete.
Co se týká mne, Vaše hodnocení je zase jen směšné, přihlédneme-li k tomu, co jsem Vám sdělil, nemyslíte? Logika je snad jen jedna.
Víte pane Špáta, vám osobně byla určena jen první část mého příspěvku.
Jinak je hezké, že máte přehled, i když nějaký pochybný – zřejmě „NEO“, tedy novodobý. Máte nastudované slovníky, ekonomické studie, a znáte názory odborníků, ale… vy nejste liberál ani náhodou. Vůbec totiž necítíte význam toho slova, možná ho i znáte, ale upravujete ho podle svých zvrácených potřeb.
P.S.
Tento příspevek vám byl určený celý.
Nechci vědět, nebo chápat, proč se snažíte s podobnými lidmi a názory jaké zastávám bojovat. Ale opravdu bych vám chtěl na chvíli vidět do hlavy a vědět zda to vůbec víte vy sám.
Milej pane já jsem eklektik jako když vyšije. Klidně se Vám přihlásím i ke konzervatismu, pokud je v něm např. skutečnost, že se nemění, co funguje a když se jde na změny tak síše po špičkách a konzervativně opatrně.
Liberalismus chápete jinak než já a kořen je v té Vaší dooručené literatuře – něco z ní jsem také četl a poučení od Vás, že Keynes není liberálem považuji za opravdu cenné. Ono totiž nestačí zabývat se jen tou ekonomikou a ekonomy – přece právě proto, že ona humanita, etika či jak tomu chcete říkat nemá s ekonomií skutečně nic společného – proto politik a ne ekonom hledá rovnováhu a to jakéhokoli vyznání chápaného přes ideje ale nikoli ideologicky. Také proto ekonom bývá většinou velmi špatným politikem, což doslova svítí na Klausovi. Ten podceňoval, podceňuje a bude už do smrti podceňovat právo a ústavnost do té míry, že zemi škodí i kdyby měl ekonomické znalosti jak pánbůh a že ekonomy má nabiflované. Zajímavé pro Vás by mohlo být zjištění, že se jeho ekonomická rétorika dosti podstatně lišila, když byl premiérem – sám se mnohé věci, jež jinak vesele tvrdí, ani nepokusil udělat v praxi. Lidé je – ekonomy volili s tím, že je vyvedou do rája – jako ekonomové. Oni přece neslhali ani tak jako ekonomové jako spíše jako politici a tak i selhávají vesele dál jen proto, že ekonomii povýšili a povyšují nade vše – a ono to takto fungovat ani nemůže. Chcete-li studovat jen ekonomii a ekonomy pleťte se do ekonomie, ale ne do politiky – jde přece jen o naprosto rozdílné obory.
Ten Samuelson je jen eklektik, sám nic nového nepřinesl, a je už zase o kouse někde jinde než popisujete.
Značkujte si jak, chcete, kdo je kolektivistou či moralisto nebo etistou – mne skutečně bere jen to, co podle mého názoru má hlavu a patu, jakkoli se Vám to zdá subjektivní a jakkoli jsem si při tom plně vědom své vlastní omylnosti. V jednom se ale zcela jistě nemýlím – libaralismus podložený ideologií stojí za stejný prd jako kterýkoliv jiný směr postavený na tomtéž – tedy slepé ideologii.
A. Špáta:
Pokud to své přihlášení se k liberalismu myslíte vážně, tak skuste místo Keynse a Samuelsona spíš někoho z liberálů. Keyns není liberál ani omylem. Ze samuelsonovy velké učebnice jsem zvládl asi dvacet stran a pak už jsem neměl chuť. Bylo to něco jako obhajoba vládních zásahů. I sám autor to později přiznal, že bez obhajoby intervencionismu by se jeho kniha nikdy nestala úspěšnou v té době.
Liberálem ale nemůže být ten kdo si činí nárok druhým nařizovat nakolik mají být solidární. Nemluvě o tom, že nařízená solidarita už není solidaritou. To je prostě daň. Z liberalismu pak zůstává pouze jméno.
Zkuste načíst Bastiata nebo Hazlitta. Pochipit co udělá solidarita v ekonomickém smyslu. Myslím to jak vládní výdaje vytlačují soukromé investice.
Vy jednomu člověku vezmete tisicovku a druhému ji dáte. A pak budete poukazovat na všechno to dobro co ta tisícovka umožnila. Nebo jako Keynes budete sledovat postup vplouvání oné tisícovky do ekonomiky a vypočítávat kolika lidem postupně přinese bohatství.
Co ale nevidíte je člověk kterému byla tisícovka odňata. Arogantně se domníváte, že si ji člověk B zaslouží více a že vy jste oprávněni silou přinutit člověka A aby se tisícovky vzdal.
Co nevidíte je to, že za tu tisícovku si třeba mohl koupit něco jinačího co by mělo tentýž efekt ( ve smyslu sledování oné částky a jejího putování v ekonomice).
Co zcela přehlížíte je psychologický efekt jaký to má na občany. Defacto legalizujete krádež. Nazvete ji ušlechtilou. Opentlíte ji slovy jako solidarita, láska k bližnímu a jánevímco.
Nic z toho však nemění nic na faktu, že člověk A je přinucen násilím. Je mu doňato jeho vlastnictví. A člověk B dostává něco co mu nepatří. Dostává plody loupeže a násilí.
Kdo tohle hájí tak není liebrálem nýbrž kolektivistou, moralistou, etatistou…. další si jistě doplníte sám.
Ale jděte Nevolníku. V praktických případech se v mnohých chovám naprosto stejně. Tou obrannou reakcí jste mne dostal – absolutně nerozumím.
A ono slůvko liberál je půvabné v tom, že si ho lze vykládat mnoha způsoby a to nemluvím o libertanismu a dalších i protichůdných odvozeninách příslušných liberalizmů. Já si ho vykládám v původním slova smyslu a v tom se liberálem cítím také. Totiž v tom slova smyslu, že pro mne není nic definitivně dané – jsem volnomyšlenkářem nezávislým na ideologiích. Jistý typ liberalismu se jen stal ideologií a ten mne absolutně nebere, natož to čemu a rád říkám neoliberalismu nikoli ve smyslu politologickém, ale výhradně jako pejorativní nadávku. Trh je a může být velmi užitečným sluhou ale nesmí být blbým pánem.
To je věčná diskuse nad těmi vašimi dobrovolnými dary – nu jiní lidé přecejen něco pochopili – třeba to, proč už tu je nějaká role státu v této oblasti nezastupitelná. nic více nic méně. A nechcete-li diskutovat, nepouštějte se tedy do jakéhokoli vysvětlování – působí to směšně.
Poslyšte, pane Špáta. U vás je problém v tom, že se snažíte vkládat lidem do úst myšlenky které dotyčný nikdy nevyslovil a evidentně se ho snažíte před druhými očernit.
Stačí si projít vaše reakce. Potkal jste někdy fanatika? Přirovnal vás k němu už někdo?
Diskutovat s vámi nebudu, protože by to byla ztráta času a energie a nikam by to nevedlo.
Nejsem tak mladý jak si pravděpodobně myslíte. Rozhodně nejsem tak mladý, abych se nechal manipulovat jedinci vašeho ražení.
Je ale také možné, že jde jen o vzájemné nepochopení. Příjde mi, že u vás lze pozorovat obranou reakci. Tomu kdo se brání také nevysvětlíte nic.
**
Já jsem ke svému názoru na svět nepřišel čtením knih ani diskusemi s lidmi vám podobnými (avšak s jiným názorem).
Rozumějte tomu tak, že jsem prozrřel (postupně) a stal se liberálem. Nechápáno politicky, což snad ani nelze, protože politik a liberál to je oximóron jak vyšitý. Klidně to nazývejte jinak, je mi to jedno. Já to slovíčko používám jen proto, aby bylo jasné jaké hodnoty zastávám a ctím.
Neexistuje síla která by mohla změnit můj názor. Neříkám, že nelze žít spokojený život i jinak, ale na principu se nic nezmění a v současné společnosti to bude vždy znamenat že někdo bude žít na úkor někoho jiného.
**
Za poslední zhruba rok jsem obdaroval konkrétní lidi penězi a stravenkami přibližně v hodnotě tisíc korun. Nevím zda je to málo, nebo ne, i když myslím, že vzhledem k mému ročnímu výdělku je to hodně. V současnosti nedávám nic a v nejbližší době také nebudu, nemohu si to dovolit.
Holkám na ulici, které tvrdí, že dělají sbírku pro děti a podobně bych nedal nic. V cizině podobné sbírky fungují, v Česku bych nekonkrétnímu člověku nepřispěl.
Známá třeba zase nosí hračky co už z nich její děti odrostly do nemocnice, ale zase ví jak a komu přispěla.
Ani netušíte nak mne štve, když si kupuji lék a na něm je napsáno, že jsem přispěl dvě koruny na něco naprosto anonymního, a lékárna si ty dvě koruny demonstrativně připočítá. Protestovat nelze, buď lék ber nebo ne.
Holkám na ulici říkám, že až mne přestane stát okrádat a ony mi sdělí na co konkrétně by se mé peníze použili a pro koho jsou určeny, tak tehdy zvážím svůj dar.
Vidíte,
já zase uvažuji tak, že pan autor se vydává za intelektuála. Já už tím jazykem nikoli.
Ano předmětem diskuse múže být míra té solidarity, ale nikoli aby byla předmětem diskuse solidarita sama. Ta je v podstatě člověka samého od počátku existence člověka a tehdy byla naprosto samozřejmá už ze sebezáchovných důvodů.
A odpověď na Vaši otázku?
mám nějak ale nikoli úplně načteného Keynese, Smithe, ale třeba také Samuelsona. Předpokládám, že nebudete chtít úplný výčet. Mohl byste utrpět poněkud nečekaný šok.
Milej zlatej, někde se dá odpovídat jen tak, jak se z lesa ozývá – už jen proto, aby dotčená osoba plně porozuměla. Mějte hezké velikonoce a jděte raději zítra prohnat holky.
Alexander Špáta:
Jen tak pro zajímavost pane intelektuále. Kolikpak knih na téma ekonomie jste zvládl přečíst za poslední rok?
Osočujete tu autora článku od mladistvosti po zlomyslnost, ale sám nesdělujete nic.
Máváte tu slovy jako povinnost je více než dobrovolnost, ale kdo vám dává právo ukládat druhým povinnosti? Liberál chce dobrovolnost proto, že dobrovolná pomoc je něco přirozeného. A koneckonců v osobní kompetenci každého z nás. Moralista vašeho ražení ukládá s naprostou samozdřejmostí povinnosti. Ale kdo se vás o takovéto moralizování prosil? Kdo se vás prosil abyste za druhé určoval JAK MOC mají pomoci?
Ona totiž solidarita není jen 1/0 nebo ANO/NE. Ona solidarita může být malá nebo velká. Můžete z povinnosti přispívat 100 korun nebo taky 3000. Kde budou moralisté vašeho ražení kreslit hraniční čáru?
Nepochybuji, že se nad smyslem mého příspěvku ani nezamyslíte. Na to máte sám o sobě přespříliš vysoké mínění. Ale možná by to chtělo místo urážení a zesměšňování ostatních přijít sám s něčím pozitivním. To nás ovšem vrací k první otázce…. Kolikže knih na téma k němuž tak odhodlaně a autoritativně vystupujete jste za poslední rok zvládl?
Už máte načteného Hayeka, Bastiata, Misese?
Lukáši zase kecáte a ještě k tomu druhého nařknete ze lži tam, kde jste si tu lež vycucal doslova z prstu sám. Račte číst pozorněji než začnete bušit do kláves. Co Vám brání najít si k životu jinou zemi. A kde jste u kaktusaka našel tu lež o výběru komu jste se narodil? No ona ta tahle Vaše lež plně odpovídá Vašemu dosavdnímu stavu Vaši mysli (řekněme pořád ještě věku puberty) a tomu Palackému, do něhož jste se stylizoval na té původní fotečce to pak opravdu neodpovídá. Jak jsem Vám již napsal v hluboké minilosti – pozérství a stylizovaná „učenost“ není to pravé ořechové pro nikoho.
Takovým zastáncům humanismu dát Bastiata a nebo Hazlitta a neustále dokola probírat klam rozbitého okna a to co je a co není vidět. Pořád a pořád a pořád… Dokud nebude vzato v potaz i to co není vidět.
@Kaktusak – to je zatím největší lež v celé diskusi. Nebo vy či já jsme si snad mohli vybrat, kde jsme se narodili a komu?
Je to dobrovolné. Členem této společnosti, která stanovuje určitá pravidla, jste naprosto dobrovolně. Některá pravidla jsou sice absurdní, třeba ochrana nakradeného majetku, ale můžeme usilovat o změnu. Nebo odejít jinam.
Nevolníku, mně dnes už v mém věku žádná hrubost nevadí. Kupodivu většinou bývá projevem nikoli hrubosti, ale spíše lidského a tím spíše generačníhonesouznění. Jen já už vím, že prakticky totéž budete jednou až budete v mém věku psát či říkat těm ve Všem dnešním věku.
Co se týká merita sporu. Zjednoduším Vám to na dřeň, když to dosavadní nestačí a trochu jinak. Znovu jde o zjednodušení a dřeň.
Ekonomika a humanita jsou dvě naprosto samostatné věci, které spolu absoulutně nesouvisejí. Humanitu do ekonomiky nelze zahrnout, stejně jako nelze zahrnout ekonomiku do humanity. Obé je spojeno až v práci politika, který hledá cestu vyhovující oběma. Dluhy ala Řecko tolerovat nelze, anžto spadnete do průseru. Stejně tak ovšem nelze volit nejjednodušší ekonomickou cestu – cestu těch málo produktivních či neproduktivních do plynu. Až tak je to jednoduché.
Asi byste nevěři, jak jsem se před léty, kvůli prakticky doslovnému projevu jako je tento, ke svým přátelům, s nimi málem rozkmotřil. I rvačka už byla na krajíčku, a dlouhé měsíce jsme to všichni rozdýchávali. Já jak mohou být tak hloupí a nechápat to, oni jak mohu být takový hajlz co na ostatní jen sere.
Pravda je, že jsem navíc poukázal na to, že na stejném principu jsem nucen přispívat do systému zdravotního pojištění, na důchody, zbytečné státní úředníky…
Tyto debaty, s lidmi kolem mne, se pro mne tedy staly tabu. Časem někteří pochopili, že za některé „služby a dobrodiní státu“ platí opravdu hodně a dostávají zpět nepoměrně málo. Přesto mi nerozumí a na onen zrůdný systém se neumí z „venčí“ ani podívat, proto asi nechápou. Někdy se mi zdá, že jejich logika skončí hned s první větou, nejde ani tak o myšlenky, a tou je „dělají to tak přece všichni“…
**
Pokud mé komentáře, na tomto serveru, už někdo zaregistroval, tak si možná o mně udělal představu, že jsem bouřlivák a sprosťák. Ve skutečnosti tomu tak není, jsem schopen mít a také mám mnoho tváří, klidně pro každého jinou. Jakou si zrovna zaslouží. Proto vás prosím za prominutí pokud si zde občas ulevím a utrousím i sprosté slovíčko, věřím že pochopíte proč k tomu došlo, máme koneckonců společného nepřítele a víte jak se špatně ulevuje když to nikdo nevnímá… tak to zkouším alespoň virtuálně.
To Lokotus
Samozřejmě. Všichni jsme hloupí jen ty seš dokonalý,že? :-)))
Mimochodem,při té své genialitě zapomínáš na jednu malou leč dost podstanou věc. Společnost jako celek může být vyspělá a slušná,ale to ještě neznamená,že 100% příslušníků takové společnosti se zachová v krizové situaci jak jsem ji popsal humánně. Mnoho endividuí od nehody ujede aniž by postiženým pomohlo. Proto je nutné některé věci zakotvit do zákona. Nepřeju vám to,ale možná to pochopíte ty i autor toho nesmyslného blogu až se vám něco podobného někdy stane a vy budete potřebovat pomoc.
Stejné je to i s jinými formami pomoci. Na dobrovolnost se vždy spolehnout nedá a někteří lidé přesto pomoc potřebují.
Lokutusi – s tím Griffinovým citátem naprosto souhlasím. Omyl je jen z mladické blbosti na Vaší straně – týká se právě Vás. Prostě to jen netušíte. Až dozrajete stejně jako autor, pokud se to ovšem povede, pak se vraťte a přečtěte si sama sebe znovu.
Ještě přidám můj oblíbený citát:
„Totalisté se vždy tváří jako humanisté.“
Edward Griffin
Ad komentáře – první a druhý k smíchu, nemá smysl se k takovým emotivním blábolům vyjadřovat, třetí stejně hloupý, ale přesto zareaguji.
„Pomoc druhým v nouzi by měla být samozřejmě ve slušné a vyspělé společnosti povinností,nikoli volbou.“
Pokud se bavíme o slušné společnosti, tak pomoc v nouzi nemusí být povinností, protože slušná společnost sestává ze slušných lidí, kteří by takové jednání volili SAMI A DOBROVOLNĚ!
Nesmyslnost vašeho článku si můžete vklidu doložit na jednoduchém příkladu.Představte si,že se třeba nabouráte v autě a skončíte s mnoha zlomeninami skoro v bezvědomí. Následně nato půjde kolem nějaký člověk podobného ražení jako jste vy a s ledovým klidem a s úsměvem na tváři vás tam nechá ležet se slovy, že humanita a pomoc jsou věci čistě dobrovolné a on,že zrovna nemá náladu někomu pomáhat. Vy následně exnete zcele dle těch vašich hloupých představ o dobrovolné humanitě. Dobrý,ne?
Jste hlupák.Pomoc druhým v nouzi by měla být samozřejmě ve slušné a vyspělé společnosti povinností,nikoli volbou. Mimochodem, jen srabi,kteří nemají odvahu čelit oponentům neumožňují diskuse přímo pod články na Idnes.Styďte se
HNUS !!!
Z vašeho článku se mi chce zvracet. Vy byste byl asi schopen své bližní postřílet v den, kdy dosáhli důchodového věku nebo onemocněli.
No po dlouhé době jsem na Vás zabrousil. Fotku jste změnil – pozérství a příliš okaté a nevyzrálé mudrosloví se sklony k vyučování ostatních nikoli.
Tato stať se dá dokonce i číst – ovšem jen do bodu před statí Humanita je dobrovolnost. Není, je normální povinností pomoci druhému v nouzi. Jistě si dovedete představit, jak by to dopadlo a koneckonců jak to dopadá na silnici při nehodě. Díky Vašim myšlenkám, jichž se cítíte být praotcem. Nejste – pratcem je obyčejný egoismus a lhostejnost ke druhému, pokud mu není na prospěch – inu typický zekonomizovaný mozek a z toho důvodu se mylně považující za liberála. Nejste ani ten liberál – jen a pouze ten egoistický sobec. Stejně tak se rád opájíte skutečností, že úroveň Vaší vlastní mozkovny je plodem výhradně Vaší činnosti, není, máte ji od přírody a zcela bez jakýchkoliv zásluh či viny za trest. Až se někdy dopídíte i toho dovození do ekonomické oblasti, teprve pak máte šanci se stát skutečným humanistou a ne pouze velice jednoduše uvažujícím ekonomem nota bene velice samolibým.
Ona ta zbabělost otevřít si diskuse na MFDdnes má podobně patologické příčiny jako Vaše opominutí těch věcí, jež máte sice na očích, ale pro vlastní nezralost jste k nim zatím slepý. I proto se i v té ekonomii cachtáte někdy v hluboké minulosti. Jednoduchým jedincům nemůže připadat lidský život a lidská společnost jinak než jako jednoduchý otisk ekonomického účetnictví – nikoli ekonomie jako vědy, jak se mylně domníváte.