Na jaké logice je postaven státní sociální systém? Na čtyřech situacích se podíváme na to, jak to je s fungováním sociálního systému a kdo na něm vlastně vydělává. Je to příjemce sociální pomoci, plátce, nebo někdo úplně jiný?
Představte si tuto situaci: na ulici potkáte žebráka. Tento žebrák se na vás pokusí usmát, třeba zahraje na harmoniku, je milý a – poprosí vás o nějakou tu kačku.
Vy mu ji dát můžete, ale i nemusíte. Pokud mu ji ale dáte, je to jistě úctyhodný čin. Můžete mít ze sebe radost – pomohli jste mu. Žebrák má radost z vás – pomohli jste mu. Všichni jsou spokojení.
A nyní si představte druhou situaci: na ulici potkáte žebráka. Tento žebrák vytáhne pistoli a namíří ji na vás. Zvolá: „peníze nebo život!“ Vy, abyste si svůj život zachovali, mu dáte peníze, které u sebe máte. Je to úctyhodný čin? Nikoliv. Mne osobně by vás bylo líto – takhle být okraden. Měli byste ze sebe radost? Proč byste měli? Jak budete vzpomínat na toho žebráka? Budete rádi, že jste mu ony peníze dali? Bude pro vás onen žebrák předně žebrákem, nebo zlodějem?
Představte si třetí situaci: na ulici potkáte otce, má s sebou dítě. Dítěti je tak deset či dvanáct let. Otec žebrá. Přijde za vámi a mile vás poprosí o nějakou tu korunku pro své děti – a vy mu ji dáte. Otec je vám vděčný. Všichni jsou spokojení – vy, dítko i jeho rodiče. Všichni si navzájem pomohli.
Představte si čtvrtou situaci: na ulici potkáte otce, má s sebou dítě. Dítěti je tak deset či dvanáct let. Otec ale nežebrá – přijde za vámi a namíří na vás zbraň. Zvolá: „Peníze nebo život!“ Vy mu hodíte svoji peněženku – on ji bleskově sebere a zdrhne i s dítkem. Asi si pomyslíte – chudák dítko, takhle je užíváno jako rukojmí! Takhle ho zneužívají jeho rodiče! Kdo bude v této situaci ten zlý – vy, dítě či jeho otec?
První a třetí situace jsou si v něčem podobné – vy jste byli v pozici dárce, dobrovolného dárce. Proběhla „charitativní akce“, dobročinnost, dobrovolnost, proti které nelze nic namítat. Všichni z této „akce“ vzešli spokojení.
Druhá a čtvrtá situace mají také něco společného – byli jste v pozici okradeného. Proběhla krádež. Proti této akci lze mnoho namítat – vy jste onen poškozený, vás je třeba bránit.
Mění na situaci něco, že jste zaměstnáním bankéř, servírka, pokladní, řidič…? Nemění. Jste stejně tak okraden.
Čtvrtá situace je analogicky stejná s fungováním státního sociálního systému. Na místě otce je stát, na místě dítěte je jakýkoliv příjemce dávek. Jakýkoliv příjemce dávek je rukojmím státního aparátu, jakýkoliv plátce „sociální daně“ je tím okradeným. Tím zlým není ani tak ten rukojmí, ani tak vy, ale spíše ten, kdo tuto činnost aktivně provádí – a tím je zde „otec“, tedy stát.
Pokud je totiž cílem politika maximalizovat svoji moc, je v jeho zájmu mít co nejvíce rukojmích, aby pod zástěrkou jejich „dětských tvářiček“ mohl okrádat ty ostatní. Však v zemích třetího světa jsou nejúspěšnější ti žebráci, kteří mají pod sebou co nejvíce dětí. Ospravedlněn svými rukojmími se na vás nebojí nastavit hlaveň – ví, že se nebudete tak moc bránit. Přeci jen – co kdyby zbloudilá kulka z boje zasáhla dítě, vy byste byl ještě za vraha.
Můžete namítnou, že tomu tak není – že přeci „stát na vás nemíří hlavní zbraně“. Pak mám pro vás však jednu radu: zkuste přestat platit státní sociální daň s tím, že si sami šetříte na své zaopatření v horších časech. Jistě, původně smýšlené cíle mohli být sebevíce velkolepé, avšak jedině to, co se skutečně děje je to, co je reálné.
zbraň za zbraň a umělá „chudoba“
Je proto absurdní když někteří obhajují státní sociální systém s tím, že „nás brání před tím, aby nás chudí přepadávali na ulici“ – státní sociální systém totiž není ničím jiným, než převedením této možnosti od pouličních zlodějů na stát. Státní sociální systém je tak stejná krádež, jen v mnohem větších rozměrech, s promyšlenější a více naleštěnou fasádou.
Obětí celé té mašinérie není však jen ten okradený, ale i ono dítě, rukojmí. Každý příjemce ze sociálního systému je právě oním samotným systémem (který je financován zdaňováním práce) dále udržován ve své nuznosti. Celý systém mu jen pomáhá zůstat na tom stále stejně špatně a sám oněm rukojmím klade překážky v dalším růstu a rozvoji. Je to logické, pokud by se náhodou stalo, že by onen chudý „zbohatl“ a vyšel ze své Platonovy jeskyně, mohl by prohlédnout, jak to vlastně ve skutečnosti je. Politik by ztratil moc a oporu.
Celé je to však mnohonásobně horší v tom, že před pouličním zlodějem je ochrany. Před státem, státní mocí a státním právem nikoliv.
Občanům odstrčeným od vměšování do svých veřejných věcí se předestírá světlá a zářná budoucnost zastupitelskými institucemi. Opak je pravdou.
Občany vykradeného státu zachrání jen fungující sdílená demokracie bez existence prezidenta, parlamentu, vlády a zastupitelských institucí. Namísto úřadu Vlády České republiky může postačit úřednický kabinet, bez vlivu politických stran. Institut prezidenta republiky je naprostý přežitek. Parlament nahradit pouze Senátem ČR. Veškerá nekonsenzuální rozhodnutí ve státě budou prováděna přímým hlasováním občanů na lokálních, regionálních i celostátních úrovních, buďto hlasováním přítomných, či zasláním hlasovací sms, případně e-mailu (e-demokracie). Strana se stala vládou a to je špatně.
K vykonávání vůle občanů je potřeba vytvořit podmínky, tak aby moc k provedení návrhů vznikla až hlasováním obyvatelstva. Úřednícký vládní kabinet jen přesně provede úkol s úředníky v definitívě, tak jako by to dělal pod taktovkou politiků. Činnost kabinetu by mělo být možné kontrolovat online. Taková demokracie by mohla být tříúrovňová, místní , zemská, celonárodní. Návrhy by měl mít možnost podávat každý občan, páč každý má díl moci, jinak se věci řeší domluveným obvyklým způsobem. Pokud návrh nedosáhne potřebný počet hlasů, jede se podle plánu. Zahraniční politika vychází z konsensu a ústavy obyvatel, rozporné body nebo další návrhy se projednají na základě počtu hlasů. Plán investic vznikne z plánu potřeb. Plán potřeb vznikne z diskusí a návrhů obyvatelstva či senátu, spolků atd. Jde o systém, stroj pro výkon vůle lidí. Opravdový nástroj demos-kracie.
P.S. Slyšeli jste už o tom, že lidi jsou hloupý tupý dav, který lze řídit jedině stranickými sekretariáty ? A slyšeli jste, že ten kdo vás má nejraději nejste vy, ale strana ? :-)))
http://www.world-wide-democracy.net/index.php
http://www.povstalecka-snemovna.cz/?page_id=133
http://www.zive.sk/Spravy/sc-30-a-291013/default.aspx
http://sw.gurroa.cz/eps21.php
Pomůže vám onen člověk na ledě solidárně, když na něj budu mířit pistolí a do pomoci ho nutit?
Nehledě na to, že stát nemá jiné peníze, než které někomu vezme či je dostane. Stát nemá ani vindru sám o sobě, je žebrákem. Všechny ty „veřejné statky“ tak vznikly ze sebraných peněz či očividnou krádeží (zestátněním).
Špatný je ten základní přepoklad v porovnání žebrák = stát a majitel peněz = občan,
protože stát hospodaří s obecným majetkem (silnice, žívotní prostředí, školství,soudnictví, policie, zdravotnitví, hospodaření s odpady atd.),který ten občan už z části spotřeboval (aby se vůbec dostal na úrověň vydělávání penez) a z části bude potřebovat v budoucnosti. V žádném případě není na úrovni nějakého žebráka. Odvody státu, aby byl občan zpětně zajištěn v případě určitého nedostatku, zavedl už Bismark.
Nesmíte všechno v životě člověka počítat jen na peníze. Vemte si jinou situaci – upadnete na ledě a zlomíte si nohu. Proč vám kolemjedoucí pomůže a třeba si zamaže auto od krve, ale odveze vás do nemocnice? Protože předpokládá, že i jemu by druhý člověk v podobné situaci pomohl. Lidská solidatita by jednoduše měla fungovat. Jistě jsou i tací, kteří by dělali, že zraněného člověka nevidí, ale ti, byť by byli sebebohatší, morálně patří ke spodině. A podobně by se měli stydět ti lidé, kterým je zatěžko ze svého příjmu odevzdat poměrně malé „procento“ ve prospěch věcí, které potřebují všichni. A pokud to odevzávané „procento“ je vyšší částka, o to víc by se měli stydět za svou lakotu (někdy až pažravost), protože bez okolního lidského společenství by si nemohli vydělávat (zboží i služby musí někdo kupovat, distribuovat, atd.)
Lafi :
„Jestli se nemýlím, na omezení tyranie většiny (demokracie) by měla sloužit ústava. …. Přímá demokracie k nám ještě nedorazila a vypadá to na velké zdržení.“
Priama demokracia NIE JE tyrania väčšiny ????? Prečo nie je ?
Lafi: A v čem by pomohla přímá demokracie? To by „tyranii“ většiny přece nezabránilo. Ústava je sice jistou brzdou, ale pokud ji lze změnit, tak v případě silné většiny je to velice nebezpečné.
Jestli se nemýlím, na omezení tyranie většiny (demokracie) by měla sloužit ústava. Smůlou pro nás je, že se dá v ČR snadno měnit doslova několika sice volenými, ale úplatnými zástupci. Přímá demokracie k nám ještě nedorazila a vypadá to na velké zdržení.
cover: přesně tak… v tom je zásadní problém demokracie, neboli dva vlci a jedna ovečka se na základě demokratického hlasování rozhodují o tom, co bude k večeři.
Není vůbec náhodou, že v demokratických systémech neustále roste moc státu a přerozdělování bohatství, neboť většina chudších bude vždy chtít peníze bohatší menšiny… Když už tedy chcete demokracii, tak musí být nastavena jednoznačná hranice, za kterou již nebude demokraticky rozhodováno (např. že vetšina nemůže demokraticky vyvraždit menšinu, nebo že většina nemůže okrást menšinu). Taková hranice by měla být na úrovni tkz přirozených práv človeka (i když dovedeno do krajnosti, stát bude vždy porušovat přirozená práva, tudíž extrémní situací je svobodná společnost bez státu)
kaktusak: velkou podporu mělo ve společnosti i vyvlastnění. Velkou podporu měl i exemplární trest pro Horákovou. Velkou podporu měl i Hitler – dokonce tak velkou, že vyhrál volby. Pokud jste svou větu myslel jako konstatování dost něpěkného stavu – tj. že zmanipulovaní lidé prosadí kdejaké zlo – pak samozřejmě nemám námitek. Pokud jste ji ale myslel tak, jak to vyznívá, zamyslete se nad definicí demokracie jako „stav, kdy si dva mohou odhlasovat, že toho třetího naprosto legálně oloupí a zavraždí“ – protože přesně to potom razíte.
A propos – autore, je značný rozdíl mezi „krádeží“ a „loupeží“. Krádež znamená, že vás někdo bez vašeho vědomí obere o majetek – peněženka zmizí, ale vy si toho nevšimnete. Oproti tomu loupež znamená, že vás o onen majetek někdo obere za použití násilí – tj. si toho nejen všimnete, ale jste pod hrozbou donuceni spolupracovat. Stát pak samozřejmě nekrade, nýbrž loupí.
kaktusak, david > Doporučuji přečíst knihu Charlese Murrayho Příliš mnoho dobra, ve které se snaží ukázat na tvrdých datech z USA z let 1950 – 1980, že po zavedení sociálních programů v polovině 60. let se znižování chudoby téměř zastavilo a tento stav trvá dodnes… Ukazuje, že tyto programy fungují přesně naopak, tedy vytvářejí chudobu…
„Je správné, když stát vybírá od lidí peníze a pomáhá za ně chudým. Toto pravidlo má mezi občany velkou podporu a bude tudíž zachováno.“ – pokud to někdo nepodporuje, tak ale nemá jinou možnost… tedy poté to není nic jiného než krádež…
Co třeba srovnat Hong Kong a Indii. Co myslíte, kde je více chudoby? 🙂
stačilo by vyjet do států…
Z mého pohledu jste vypustil do světa šílenou myšlenku.Myslím,že by bylo pro Vás velmi poučné podívat se do zemí, kde žádný státní sociální systém nefunguje.Potřeboval by jste školení ve stylu“ princ a chuďas“.
Společnost určuje pravidla. Komu se to nelíbí, může se snažit pravidla změnit, může je porušovat, anebo může odejít jinam.
Je správné, když stát vybírá od lidí peníze a pomáhá za ně chudým. Toto pravidlo má mezi občany velkou podporu a bude tudíž zachováno.