Otroci: jaké je vaše skóre?

Jak je to s „novodobými otroky“ v zemích třetího světa, kteří vyrobili například váš iPhone? Mnohdy jinak, než si různí moralisté myslí. Západ není pupíkem světa a stejnak za to může regulace.

Na internetu se začal šířit zajímavý kalkulátor – vy v něm zadáte odkud jste, jaké vlastníte šperky (pokud vůbec), jakou vlastníte elektroniku, jaké oblečení (a tak dále) a onen kalkulátor vám ukáže, kolik „novodobých otroků“ máte na svědomí.

Jde o to, že dané věci mnohdy vyrábějí pracovníci v zemích „3. světa“, kteří jsou „svázáni“ nelidskými podmínkami k práci, mnohdy různě zneužíváni.

Ano, mě se také nelíbí, když třeba třináctileté děti pracují ve fabrikách, avšak vše má své „ale“…

Za otroky nemůžete vy

Onen kalkulátor má několik vad. První z nich je, že vám na triko přišívá otroky, kteří vyráběli zboží, ze kterého se následně stal váš majetek.

Problém je však ten, že nejdříve muselo být ono zboží vyrobeno, aby následně mohlo být koupeno. Jisté je tedy to, že oni „otroci“ museli tvrdě pracovat mnohem dříve, než jste se vy rozhlodli koupit si třeba iPhone.

Takže ona pracovní místa pro otroky jste nevytvořili vy tím, že jste si koupili nějakou elektroniku, kterou vyrobili nějací otroci již dříve. Vytvořil je někdo před vámi. Nejste za tyto otroky „odpovědní“. Jde o cosi jako utopený náklad – ti otroci na onen iPhone již pracovali, kdybyste si ho nekoupili, nic by se nezměnilo, poněvadž „ono“ („otrocká práce“) se již událo.

Relevantnost alternativ

Další chyba je, že lidé, kteří se kolem onoho kalkulátoru pohybují, si myslí, že kdybychom přestali onu elektroniku či šperky kupovat (protože to vyrábí otroci, žeáno), pak by ony slavné firmy aká Apple přestaly své výrobky vyrábět za pomoci „otroků“… což by prý oněm otrokům zlepšilo život.

Což není pravda.

Pokud Apple zruší výrobu iPhonů pomocí otroků, tak ti „otroci“ prostě příjdou o práci. Tečka, hotovo dvacet. Máte se lépe, pokud neplánovaně přijdete o práci? Zvýší to kvalitu vašeho života? Řekl bych, že ne.

Je to podobné, jako s iniciativami za „dovozní cla na země využívající dětskou práci“ – ano, zavedeme „clo na dětskou práci“ a osvobodíme chudáky děti od fabriky pomocí prostituce. Nebo někde třeba pomocí smrtí hladem.

Jistě si všichni uvědomujeme, že by bylo skutečně krásné, kdyby děti místo ve fabrikách byly ve školách a vzdělávaly se, avšak nemůžeme posuzovat jejich osud dle našich „západních“ kritérií. Tamní svět je prostě jiný, je chudší.

Je natolik chudý, že si nemůže dovolit vyslat hromadu lidí mimo „trh dodavatelů“ a nechat je se vzdělávat. Nemá na to. Není tam nikdo, kdo by to platil, což v kritériích tamního světa znamená: není tam nikdo, kdo by těm dětem pak mohl dávat třeba najíst.

Je příznačné, že bojovníci proti „otrocké“ či „dětské“ práci nebojují například za povinnou školní docházku v chudých zemích (tam, kde ona docházka není) či za její prodloužení (tam, kde již je). Je totiž jasné, že pro spoustu dětí by to znamenalo ortel smrti.

Mnohdy jsou tak děti a „otroci“ sprostě zneužity relativně bohatými západními intervencionistickými intelektuály k boji proti „korporacím“. Nejde jim o „práva a dobro“ dětí a „otroků“, ale pouze o to, jak z velkých firem vyždímat co nejvíc peněz a jak jim „přiškrtit“ ten „amorální“ zisk.

Víte, podobné moralizování je mnohdy v módě, tak proč se na nějaké podobné vlně nesvézt, že? Medializace je pro mnohé celkem slušný zisk…

Posuzování tamních životních alternativ podle našich západních měřítek je známkou ignorance a přebujelého pocitu sebedůležitosti. Pokud si někdo myslí, že „západ může vše zachránit“, znamená to, že si myslí, že „západ vše zapříčiňuje“ – jinak by vše nemohl zachránit. Myslí si, že západ – jejich svět, jejich životní styl – je pupíkem a centrem světa.

„Stačí, když si koupíte o tričko méně a zachránite svět“ nás logicky vede k tomu, že „když si koupíte o tričko více, zničíte svět“. Tak to ale není. Na světě je mnoho lidí žijících své životy ve svém světě a dle jim dostupných alternativ a „náš moderní“ západ je nezajímá. Nejsme středobodem vesmíru, ačkoliv si to egocentričtí „ochránci otroků“ myslí.

Přičemž mnohdy je volba dětí v chudých zemí ve stylu „pracovat nebo zemřít“. Nikoliv „pracovat či studovat“ jako u nás, jak si chybně myslí bojovníci proti velkým společnostem.

A stejnak za to mohou regulace

A nakonec – stejnak za otrockou práci mohou z nějaké části také regulace a daně západního světa.

Peter Schiff ve svém vystoupení na akci OWS zmínil zajímavou věc – kdysi byly platy v USA nejvyšší na světě, přičemž se tam vyráběly nejlevnější výrobky. Čím to bylo? Nízkým zdaněním a nízkou mírou regulace, díky čemuž se v USA nahromadil kapitál, který vysoce zvyšoval produktivitu práce.

Daně i míra regulace se však v čase zvyšovali, což zdražovalo cenu práce přespříliš – a mnohdy bylo pro západní firmy levnější si najmout otrockou nezkušenou a nekvalifikovanou levnou prácovní sílu někde v Africe či Asii, než si najmout zkušené, kvalifikované a kapitál (stroje) ovládající západní pracovníky. Vše jen kvůli státu, který jednoduše zdražoval výrobu na západě, čímž ji pomohl vytlačit do třetího světa.

Na jednu stranu je to fajn – třetí svět díky tomu bohatne, dostává se tam – leč pomalu, ale jistě – nějaký kapitál, nějaké investice, nějaké znalosti.

Na druhou stranu, regulace a zdaňovaní jsou určitá forma stimulu (dotace) pro ty, jejž nabízí levné otroky v zemích třetího světa k práci. Poptávka po levné pracovní síle v chudých zemích je nafouknutá bublina, která může být mnohdy natolik vysoká, že to na trh práce přivede i ty, které bychom tam nejradši neviděli.