Podnikatel a společnost

Díky bohu za podnikatele. Jsou to právě podnikatelé, kteří utváří společnost, ve které žijeme. Jsou to právě podnikatelé, kteří jsou nositeli pokroku. Jsou to právě podnikatelé, kteří náš svět posunují dopředu.

Dle mého názoru není náhodou, že v češtině používáme pro označení soukromých firem i slovo „společnost“, v angličtině ekvivalent slova „society“.

Protože ačkoliv se to mnoha lidem nebude líbit, ona „society“ a firma mají mnoho společného.

Co je to totiž ona soukromá firma?

Ačkoliv se může zdát, že firma je totalitním ostrovem plujícím v trhu, není tomu tak.

Firma něco vyrábějící, tvořící, s něčím obchodující, musí vzniknout, někdo ji musí založit. Založí ji podnikatel – člověk, který ví, co chce prodávat, s čím chce obchodovat. Podnikatel však nejen, že chce nabízet, on chce i poptávat.

Poptává peníze svých zákazníků, poptává zdroje pro svoji výrobu. Aby dostal své produkty k zákazníkům, poptává lidi, kteří mu s tím pomohou – prodejce a odborníky na mnohá další odvětví.

Ti všichni nabízejí své znalosti, zatímco poptávají od podnikatele peníze. A podnikatel jim ony peníze získá pomocí toho základního, co sám do firmy přinesl: nápad co vlastně prodávat.

Do důsledku vzato je pak firma živoucím organismem komparativní specializace. Lidé do firem chodí, protože je to pro ně výhodnější, než bojovat na trhu sám jako vlk. V rámci firmy můžeme spolupracovat s mnoha dalšími lidmi, kteří umí něco jiného než my.

A právě tato různorodost je to, co vydělává. I pro pokladní v supermarketu je výhodné spolupracovat s vedoucím obchodu, marketingovým odborníkem, obchodním ředitelem a dalšími. Ti všichni totiž této pokladní poskytují servis, díky kterému může ona pokladní obsluhovat zákazníky, kteří ji tak poskytují svoji výplatu. Jeden marketingový, obchodní, vizionářský či jiný odborník tak může přinést obživu tisícům lidí.

To je ten důvod, proč vznikají firmy a proč jim v češtině říkáme i „společnosti“. Soukromé firmy totiž jsou společnostmi. Lidé se v nich sdružují, aby si směnili schopnosti mezi sebou, díky čemuž na tom všichni vydělají.

Základem všeho je však stále onen podnikatel. Ten podnikatel, který objevil, že na trhu je prostor pro nabízení něčeho, nějakého produktu. Ten podnikatel, který svým objevem dal impuls ke vzniku společnosti lidí s různými schopnostmi. Ten podnikatel, který svojí ideou přinesl všem lidem ve své firmě mzdu.

Pokud tento podnikatel vydělá hodně peněz, znamená to, že lidé (spotřebitelé) produkty vzniklé z jeho objevu považují za velmi užitečné, tedy že podnikatel objevil, že spotřebitelům něco chybí. Pokud se podnikatel pro svůj objev stane „nesmrtelným“, značí to, že tento podnikatel svým objevem skutečně „pohnul“ osudem světa.

Díky bohu za podnikatele. Jsou to právě podnikatelé, kteří utváří společnost, ve které žijeme. Jsou to právě podnikatelé, kteří jsou nositeli pokroku. Jsou to právě podnikatelé, kteří náš svět posunují dopředu.

Firmy jsou soukromými společnostmi. Narozdíl od společností identifikovaných například podle národnosti či rasy mají však jeden zásadní rys: jsou dobrovolné. Dobrovolně do firem vstupujeme a dobrovolně z nich odcházíme.

Mám-li si pak vybrat mezi společností, jejíž součástí jsem kvůli rozhodnutí někoho jiného, společností, která se řídí násilnými pravidly vynucování a společností, která je pouze na dobrovolné bázi, vyberu si spíše tu druhou možnost. Ti, jenž mluví o nemorálnosti soukromého podnikání, pak mluví v podstatě o nemorálnosti dobrovolnosti a moralitě násilí. To není postoj, s kterým bych se mohl ztotožnit.