Kdo hájí společnost: socialisté, nebo liberálové? Ačkoliv se to může kde komu zdát absurdní, největšími obránci společnosti jsou liberálové a libertariáni, ačkoliv se slova „společnost“ dnes štítí. Bohužel.
Slyšíme to často: „je hezké, že ti záleží na tom jedinci, individuu, ale je také třeba myslet na společnost!“
Liberál (nebo libertarián, jak je libo) obvykle řekne něco ve smyslu, že základem společnosti je jedinec (v lepším případě) či že společnost neexistuje (v horším případě).
Je pravda, že „společnost“ fyzicky neexistuje a že základem společnosti je jedinec, ale jádro argumentace by mělo být trochu jinde.
Společnost
Co je to vlastně „společnost“? Je to dobrovolné sdružení různých jedinců. Různost je podmínkou vzniku společnosti – lidé se komparativně specializují na to, v čem jsou sami nejlepší, v čem se liší, aby pak dané schopnosti mohli nabídnout ostatním na výměnu (toho, v čem se specializovali zase ti druzí).
Na společnost a její vznik tak můžeme snadno aplikovat zákon komparativních výhod. Dělal to už i Mises a říkal tomu „Ricardův sdružovací zákon“.
Háček je v tom, že právě toto je základem jakéhokoliv trhu. Společnost tak není ničím jiným, než de facto trhem – třeba trhem mezilidských vztahů. Ohromný „metatrh“.
Společnost versus vláda
Pro vznik společnosti není třeba vlády. Jak bylo řečeno, vzniká spontánně, rozhodnutím a jednáním jedinců. Je to právě dobrovolná spolupráce, která utváří společnost a umožňuje jí růst, tedy zlepšovat život jedincům v ní žijících. Jde o prostředí dobrovolné spolupráce, tedy o trh. Kapitalismus je pak systém dobrovolné spolupráce – kapitalismus je systém založený na existenci společnosti.
Jediné, co vláda „umí“ udělat, je vynucovat. Vynucování je však opakem dobrovolnosti. Z toho jasně vyplývá, že největším protispolečenským živlem je právě vláda.
Byli to právě klasičtí liberálové, kteří se postavili absolutistickým vládcům. Nehájili však jen „trh“ či „svobodu jedince“, hájili společnost, svobodnou společnost.
Je smutné, že socialisté všech barev a druhů si onu „obranu společnosti“ uzurpovali pro sebe. Nezáleží totiž na tom, zdali vládne jeden velký absolutista, či mnoho malých absolutitických diktátorů jménem „lid“, podstata je stále stejná – možnost vynucovat, možnost různými mocenskými zásahy narušovat strukturu dobrovolných vztahů v celé společnosti.
Byli to právě liberálové, kteří hájili společnost. Socialisté pod hávem obrany společnosti utváří svět diktatury, svět vlády – svět, ve kterém nemůže fungovat společnost, tedy trh. Neexistuje svobodná společnost, zlikvidujeme-li trh. Jde totiž dva názvy téhož.
Společnost versus socialisté
Ve chvíli, kdy zlikvidujeme „trh“, musíme přivést nový způsob organizace oné společnosti. Žádná nová „organizace“ však nemůže být postavena na dobrovolnosti, šlo by totiž o trh. Pokud však odmítáme trh, nezbývá nám nic jiného, než šáhnout k direktivnímu způsobu řízení. Z lidí udělat pěšáky na vlastní šachovnici. Řídit jim život. Tomu se říká diktatura a je to nevyhnutelný důsledek absence trhu.
Je to nevyhnutelný důsledek jakéhokoliv sociálního inženýrství, státního intervencionismu a snah o socialismus. Tyto všechny systémy jsou totiž postaveny na tom, že jedni – skupina A, tedy vládci – musí něco vnutit druhým – skupině B, tedy poddaným. Nejde o progresivní, ale vlastně vysoce konzervativní směry. Nechtějí nás „posunout dopředu“, ale vrátit zpět do dob absolutismu a otroctví.
Jsou to směry, které mají za cíl destrukci společnosti. Možná ne přímo, ale je to jednoznačně důsledek snah jejich zastánců.
Ukradená společnost
Obrana společnosti byla doménou liberálů. Stále to tak je – když ne nominálně, tak reálně zcela jistě ano. Socialisté si však nalezli nového boha – vybranou skupinu, která dle nich je „společností“. Tuto skupinu posadili na trůn, který dříve patřil králi.
Je jedno, zda-li tuto skupinu nazveme „99%“, „chudí“, „nemocní“, „bezmocní“ či „obyčejní lidé“.
To, co dělají, totiž není „obrana společnosti proti individualistům“, ale obrana vlády a donucování proti těm, kteří volají po možnosti si dobrovolně řídit svůj život a nechat společnost se dál spontánně utvářet. Nejde o nic většího, než o spor o svobodu.
Liberálové, chopte se toho, co vám náleží. Vysvětlete, že jste to vy, kdo hájí společnost! Označení „společnost“ vám totiž bylo ukradeno.
Jedinec je pouhý abstraktní termín. je součástí některcýh filosofických úvah, ale v materiální praxi, v empirii dané životem a biologií, tam žádný osamocený jedinec nepřežívá! Není k tomu totiž biologicky uzpůsoben – je fyzicky nedostatečný a psychicky velice závislý na společnosti. Ovšem hovoří-li autor o medvědovi, pak samozřejmě takový jedinec existovat může sám o sobě i s poukazem na nutnost existence jeho obou rodičů, to pak ano. Trh pak není výsledkem lidské spolupráce, ta je daná rovněž biologicky. V prvobytné tlupě která vznikla z výše uvedené nedostatečnosti lidského jedince a jeho neschopnosti přežít v přírodě sám, se utvářely různé spolupráce lidí v závislosti na nutné dělbě práce. Tak i to, že někteří jedinci disponují většími schopnostmi organizovat a nebo přemýšlet zatímco jiní mohou být spíše více fyzicky silní a zruční není nějaká „komparativní výhoda“ dávající těm prvním či těm druhým vládnout (ať už uzurpací moci či hmoty – tzv. vlastnění) nad ostatními, „neobdařenými“, ale má především umožnit přežití tlupy jako celku a tedy druhu!!! Trh se pak stává produktem nového výrobního způsobu – totiž pastevectví a zemědělství, které umožnilo na rozdíl od tlup lovců a sběračů hromadit přebytky produkce pro směnu s jinými tlupami. Až mnohem později, s rozkladem rodové občiny dochází ke vzniku soukromého vlastnictví, což není nic jiného než nadprodukt přivlastěný autoritou a s tím dochází i k směnným vztahům uvnitř občiny. Spojením více občin vznikají kmeny a jejich vládci tvoří pak stát na ochranu svých mocenských a majetkových privilegií. Stát nevzniká tedy jako nějaká „společesnká smlouva“, což tvrdí výše zmíněný Hobbes, ale jako nástroj panujících tříd mocných a majetných k ovládnání tříd zotročených a chudých. Částečně ovšem dochází k ztotožnění se se státem i u ovládaných tříd vlivem nadstavby, jakou je ideologie a náboženství (to je to výše zmíněné přesvědčování ostatních o nutnosti takové instituce). Tak vlády vynucují i přesvědčují ovládané v zájmu svých zřizovatelů. Majetek otrokáře, feudála i kapitalisty je sama o sobě státem vynucená a udržovaná instituce a bez něj by naopak rychle vzala za své. Bolševický stát pouze nahradil jednoho vlastníka (kapitalistu, akcionáře) za jiného (stát), principu, kdy vlastnictví výrobních prostředků umožňuje vlastníkům vykořisťovat a ovládat nevlastníky se tím nikterak nedotknul! Byl to tedy princip kapitalistický, což není žádná „dobrovolná směna“, ale právě princip námzedního otroctví, kdy vlastnění výrobních prostředků umožňuje vlastniteli bez použítí násilí (čímž se liší od otrokáře a feudála) ovládat a nutit k práci vlastníka pracovní schopnosti. Ta je totiž na rozdíl od výrobních prostředků fyzickou součástí člověka, je neoddělitelná od jeho osoby a tudíž i jeho času, který je fyzicky jediným skutečným majetkem každého člověka na tomto světě. Takže osoba nucená prodávat svoji pracovní schopnost vlastníkovi výrobních prostředků tak přichází o čas, o svůj život. Naopak – vlastník výrobních prostředků je pak od účasti na výrobě zboží zcela osvobozen, není nucen se jí fyzicky účastnit a je svobodným pánem svého času. A protože o totéž usiluje i majitel pracovní schopnosti, jsou jejcih zájmy protikladné: první hce dnutit druhého pracovat co nejvíce za co nejmenší odměnu, druhý usiluje odměnu maximalizovat a co nejméně se přitom nadřít. Proto spolu vedou třídní válku. Vlastník dříve či později zvítězí tím, že odbojného pracovníka nahradí strojem či lepší technologií výroby a tak se ho zbaví jako nákladové položky. Ovšem nikoliv jako problému, protože onen ne-vlastník, zbavený i toho posledního co měl – práce, přestává být zákazníkem na trhu. Nekupuje zboží a tak stroje nemají pro koho vyrábět. Navíc ho hlad vede k násilí proti kapitalistovi a jeho státu, aby přežil. Řešením je válka, kde je tento proletář spotřebován coby futerkanon a současně se vytvoří vzniklou destrukcí prostor pro nové investice. Ovšem technologie ZHN dnes neumožní vést války takového rozsahu, aby poskytly řešení, jakými byly obě světové ve 20. století. Proto kapitalisté přemýšlí jak nastalý problém řešit. Tyhle liberalistický pindy tu jsou součástí oněch úvah, ale nikam moc nevedou, respektivě historicky neuspěly. Rojí se z nich teze o návratu k malovýrobě, kdy si jednotlivý vlastníci budou produkty svých strojů měnit mezi sebou navzájem, až vyhubí „nadbytečné lidské zdroje“ nějakým virem. Ale ani to není řešením. Totiž malosériový výroba, ke které by takto omezný trh vedl (neb masová spotřeba by zmizela spolu s masou proletářů) je mnohem dražší a tudíž by časem vedla k další diferenciaci mezi samotnou třídou vlastníků a nové válce. To by pokračovalo tak dlouho, až by zůstal jen maitel Zeměkoule a jeho smrtí by zanikl lidský rod. Čili má-li přežít lidský druh, musí býýt kapitalismus nutně nahrazen! Platí tedy slova Rosy Luxemburgový: „Socialismus nebo barbarství!“.
@ygorek
„Neexistuje-li fyzicky „společnost“, jejíž základem je jedinec, neexistuje fyzicky ani tento jedinec.“
Společnost je prostě název pro skupinu jednotlivců, kteří jednají a tímto jednáním se vzájemně ovlivňují. Společnost je pojem zahrnující vztahy mezi lidmi. Bez vztahů není společnost. Proto společnost nejedná, stejně jako nejednají „vztahy“, vždy jedná jednotlivec, který se může „vztahovat“ k věcem, jinému jednotlivci nebo skupině jednotlivců. Jednotlivec samozřejmě může fyzicky existovat, aniž by existoval nějaký další jednotlivec – poukaz na nutnost existence biologické matky a otce toto nijak nevyvrací.
„Společnost tak není trhem, ale platformou pro vznik trhu“
Trh je výsledkem lidského jednání, konkrétně spolupráce. Společnost a trh jsou pojmy ze stejné kategorie. Z valné části se překrývají, společnost je možná trochu obecnějším pojmem.
„Pro vznik společnosti není třeba vlády, protože naopak společnost si vládu vytváří.“
Vlády vytvářejí jednotlivci, nikoliv společnost, tím, že si uzurpují práva, která jim nenáleží, a že dokáží přesvědčit ostatní o nutnosti takové instituce.
„Trh není prostředí dobrovolné spolupráce, ale její prostředek. Kapitalismus pak není systém dobrovolné spolupráce, ale způsob organizace výroby. Kapitalismus je systém založený na existenci společnosti stejně jako feudalizmus nebo otrokářství.“
Jak vystřižené z marxistického dějepisu. Kapitalismus je systém dobrovolné směny založený na existenci práva na soukromý majetek.
„Jediné, co vláda „umí“ udělat, je vynucovat, protože to je účel, ke ktrému byla zřízena. Vynucování je však opakem dobrovolnosti, zejména chce-li si zřizovatel vlády uchránit svou svobodu a dobrovolně se jí nevzdat. Z toho nevyplývá, že největším protispolečenským živlem je právě vláda, ani náhodou.“
Ale vyplývá. Vyvlastňování soukromého majetku a vykořisťování vlastníků je porušováním základních práv člověka. Protože se to děje organizovaně a pod pláštíkem tzv. zákonnosti, dosahuje tato činnost rozměrů, o kterých by mohl normální lupič jenom snít 🙂
K tomu ostatnímu:
Úplná likvidace trhu asi nastat nemůže, ale veškeré kroky směřující k omezení soukromého majetku omezují i volný trh. Důsledky ve formě bolševického socialismu jsme už zažili. Důsledky ve formě intervencionismu současných socialistických vlád zažíváme právě teď.
Nejsem úplně jist, kam směřují vaše další poznámky. V podstatě tvrdíte, že lidé z valné části chtějí jenom ovládat druhé a že výsledkem může být jenom diktatura. To ovšem nijak neospravedlňuje existenci státního „donucování“. Kromě toho tento hobbesovský názor nesdílím. Nejde o žádnou ekonomickou ani psychologickou danost. Ekonomicky vzato se lidé uchylují k násilí, jen když je to pro ně výhodné a psychologicky se instinkt přežití u normálního člověka nemusí realizovat pouze mocenskou kontrolou ostatních. No a eticky je to zcela neudržitelné.
@11 – kaktusák
Zo slova sebaobrana predsa nijak nevyplýva, že sa musíš brániť sám! Sebaobrana znamená, že chrániš SEBA – a je úplne jedno ako. Kľudne si môžeš na pomoc zavolať skupinu ukrajincov alebo sa dohodnúť s nejakou firmou poskytujúcou ochranu.
ad Regulácia a donútenie. Nie, nie sú potrebné. Respektíve sa asi rozchádzame v tom, čo pod pojmami „regulácia“ a „donútenie“ rozumieme. Povedal by si napríklad, že zvieratá používajú systém regulácií a donucovania? Ja nie. A napriek tomu sú schopné dodržiavať nejaké pravidlá, podľa ktorých sa správajú. Alebo také lietanie – je to, že ľudia nedokážu lietať reguláciou alebo donútením? Podľa mňa nie. Ja pod reguláciou a donútením rozumiem situáciu, kedy príde niekto a násilím alebo hrozbou násilia ťa „motivuje“ urobiť niečo, čo by si sám od seba neurobil. Preto napríklad to, že mám zbraň a neváham ju použiť na svoju ochranu nie je ani reguláciou ani donútením. Nikoho nenútim k tomu, aby na mňa neútočil ani mu v tom nijak nebránim. Kľudne nech na mňa zaútočí, ale nech sa potom nediví.
„Nevolnictví vzniklo slabostí státu“ přesnější by bylo že římská centrální vláda jako rakovina zahubila samu sebe a téměř přitom zahubila i hostitele, docela varovný příklad…
a co se týče otroctví, to je naprosto dohnané ad absurdum, je tady totiž něco jako přirozené zákony a filosofický základ lidských práv na kterém lze stavět a tedy není proti liberalismu tvrdit že lidé jsou si v právech(na život, svobodu, vlastnictví) rovni pokud tím neomezují ostatní (to samozřejmě taky není žádná novinka, jen se postupně rozšiřovala množina lidí kterých se to týkalo – dnes tam spadáme většinou všichni kromě embryí…)
co se týče otroctví, tak třeba systém starých hebrejů kdy se jednalo jen o svobodu a ne život či zdraví a to na 7 let (pak měl být otrok propuštěn) tak byl na svou dobu velmi velkorysý (ale ani takový bych nerad viděl znovuzavedený) a nepotřebovali k tomu žádného krále s regulacemi a represemi domluvili se na tom mezi sebou (je v tom elementární psychologie a trocha teorie her – otrokář nechce být za každou cenu svině a taky nikdy nevíš kdy skončíš jako otrok sám…)
myslíte že „humánní“ (co je na válce humánní?…) braní zajatců ve válkách místo jejich povraždění bylo také vždy nařízeno shora? opět teorie her… jak my jim tako oni nám…
slyšel jste o vánočních příměří za první světové války?
je milion a jedna věc která nemusí být nařízena shora, ale vyplývá z lidského svědomí!
asi to nemá cenu, jak vás před skupinou lumpů chrání zákony a policie? v podstatě nijak, ta je může maximálně pochytat po činu, či s velkým štěstím při přípravě ale můžete se na to spolehnout? dokážete pochopit něco tak elementárního jako je subsidiarita? vás ještě žádný soused nepoprosil abyste mu občas mrkli na barák a vybrali poštu když někam na delší dobu jel? proč do sebeobrany taháte stát?
víte jak jsou skupiny organizovaného zločinu nestabilní(být v gangu často není žádná výhra)? a jak je nestabilní její protivník, ve státě jako je náš – se vší korupcí, nedostatkem kompetence atd.? o kolik by se snížila zločinnost kdyby se omezili státní výdaje a za ušetřené prostředky se lidi naučili obraně se zbraní?
víte že v anglii nelze legálně sehnat zbraň pro osobní obranu? pomohla jim jejich policie nějak výrazně proti rabujícím gangům? kolik občanů na šluknovsku má střelnou zbraň a umí s ní zacházet?
pochopte to! policie pouze vyšetřuje a případně trestá, snad ještě když funguje tak sleduje několik málo extrémně nebezpečných(mezinárodních) gangů, a to je všechno, zbytek je na občanech… (jó za komančů nebo nácků to možná represovali zločince i preventivně s trest byla kulka na místě, ale tyhle časy zpátky nechceme, že ne? nebo je vám bezpečnost nad svobodu?)
gofry,
zastáncem svobody jsem především já. Copak tvrdím, že liberálové tvrdí, že se člověk nesmí seskupovat? 3,14ranha píše, že „před lumpem vás ochrání jen důsledná sebeobrana“. Na to reaguji, že před skupinou lumpů jen důsledná sebeobrana neochrání.
Donucování a regulace jsou ve společnosti potřebné třeba právě proto, že chrání svobodu. Nikdo tak nemůže být zotročen ve jménu splacení dluhu. Nebo je snad otroctví v pojetí liberálů svoboda?
Samozřejmě že každý nemůže ve společnosti dělat cokoliv. Jinak by to nebyla společnost. Pokud ale každý nemůže dělat cokoliv, tak je to regulace a donucování, proti čemuž autor brojí.
Abych se ve článku vyznal, dovolil jsem si přičinit něklik poznámek.
Asi takto – jen pro zamyšlení:
Neexistuje-li fyzicky „společnost“, jejíž základem je jedinec, neexistuje fyzicky ani tento jedinec.
Společnost
Co je to vlastně „společnost“? Je to dobrovolné nebo nedobrovolné sdružení různých jedinců. Různost je samozřejmá, protože identičtí jedinci neexistují, a není podmínkou vzniku společnosti, ale východzím stavem.
Háček je v tom, že právě toto je základem jakéhokoliv trhu. Společnost tak není trhem, ale platformou pro vznik trhu, třeba trhu mezilidských vztahů. Ohromný „metatrh“ (to je mlamojská novořeč, co?).
Společnost versus vláda
Pro vznik společnosti není třeba vlády, protože naopak společnost si vládu vytváří.
Jak bylo řečeno, společnost nevzniká spontánně, ale cíleným rozhodnutím a jednáním jedinců, a to zdola, nebo shora. Může to být dobrovolná spolupráce, nebo spolupráce vynucená.
Trh není prostředí dobrovolné spolupráce, ale její prostředek. Kapitalismus pak není systém dobrovolné spolupráce, ale způsob organizace výroby. Kapitalismus je systém založený na existenci společnosti stejně jako feudalizmus nebo otrokářství..
Jediné, co vláda „umí“ udělat, je vynucovat, protože to je účel, ke ktrému byla zřízena. Vynucování je však opakem dobrovolnosti, zejména chce-li si zřizovatel vlády uchránit svou svobodu a dobrovolně se jí nevzdat. Z toho nevyplývá, že největším protispolečenským živlem je právě vláda, ani náhodou.
Byli to právě klasičtí liberálové, kteří se postavili absolutistickým vládcům. Nehájili však jen „trh“ či „svobodu jedince“, hájili společnost, svobodnou společnost, která neexistuje.
Je smutné, že socialisté všech barev a druhů si onu „obranu společnosti“ uzurpovali pro sebe. Nezáleží totiž na tom, zdali vládne jeden velký absolutista, či mnoho malých absolutitických diktátorů jménem „lid“, podstata je stále stejná – možnost vynucovat, možnost různými mocenskými zásahy narušovat strukturu dobrovolných vztahů v celé společnosti, což je bohužel většině jedinců pravou přizeností.
Byli to právě liberálové, kteří hájili společnost. Socialisté pod hávem obrany společnosti utváří svět diktatury, svět vlády – svět, ve kterém nemůže fungovat společnost bez omezení, tedy trh bez omezení, protože trh bez omezení se dosud nikdy neudržel. Neexistuje svobodná společnost, neexistuje svobodný trh, což neunamená, že jsou to dva názvy téhož.
Společnost versus socialisté
Chvíle, kdy zlikvidujeme „trh“, nemůže nastat. Nový způsob organizace společnosti může přinést jen revoluce. A jak řekl klasik, v dějinách lidstva byla jen jedna revoluce, a to ta průmyslová. Žádná nová „organizace“ nemůže být postavena na dobrovolnosti, šlo by to totiž jen ve společnosti identických jedinců se „stejnými žaludky“, tedy (zjednodušeně) komunistů. Pokud však odmítáme trh, nezbývá nám nic jiného, než šáhnout k direktivnímu způsobu řízení. Z lidí udělat pěšáky na vlastní šachovnici. Řídit jim život. Tomu se říká diktatura a je to nevyhnutelný důsledek existence různosti jedinců, z nichž poměrně ustálené velké procento má za smysl existence ovládání ostatních.
Všechny systémy jsou totiž postaveny na tom, že jedni – skupina A, tedy vládci – musí něco vnutit druhým – skupině B, tedy poddaným. Nejde o progresivní, ale vlastně vysoce konzervativní a jedině možné směry
Jsou to směry, které mají za cíl ovládnutí společnosti. Možná ne přímo, ale je to jednoznačně důsledek snah jejich zastánců, jak bylo výše vysvětleno.
Ukradená společnost
Obrana společnosti byla doménou liberálů. Stále to tak je – když ne nominálně, tak reálně zcela jistě ano. Socialisté si však nalezli nového boha – vybranou skupinu, která dle nich je „společností“. Tuto skupinu posadili na trůn, který dříve patřil králi.
Je jedno, zda-li tuto skupinu nazveme „99%“, „chudí“, „nemocní“, „bezmocní“ či „obyčejní lidé“.
To, co dělají, totiž není „obrana společnosti proti individualistům“, ale obrana vlády a donucování proti těm, kteří volají po možnosti si dobrovolně řídit svůj život a nechat společnost se dál spontánně utvářet k témuž. Nejde o nic většího, než o spor o svobodu.
Liberálové, chopte se toho, co vám náleží. Vysvětlete, že jste to vy, kdo hájí společnost! Označení „společnost“ vám totiž bylo ukradeno, přestože existovalo, stejně jako společnost, dávno před vznikem liberalizmu.
@kaktus8k
Nahoršie je, keď niekto popiera pravdivosť toho, čo ten druhý vôbec netvrdí.
Tvrdia zástancovia slobody, že človek sa nesmie zoskupovať do väčších skupín a celkov a spoločne o niečom rozhodovať? Netvrdia! Preto „Před tlupou jedinec těžko obstojí se sebeobranou“ je síce pravda, ale nikto nikde netvrdil opak. FAIL.
Tvrdia zástanci slobody, že nesmie nastať situácia, kedy „jeden si půjčí u druhého peníze a bude mu ručit svou svobodou“. Nie, netvrdia! FAIL.
Tvrdia zástanci slobody, že ktokoľvek si môže robiť čokoľvek? Netvrdia! Takže tvoj argument „Teď mu byla regulací jedna volba upřena.“ je ďalší FAIL.
Problém je, že vôbec netušíš, čo to sloboda znamená, resp. čo pod slobodou rozumejú liberáli, libertariáni, anarchokapitalisti a podobne. Hľadáš argumenty proti niečomu úplne inému, než čo tieto skupiny tvrdia. EPIC FAIL.
Omezení absolutismu, to je vlastně krádež soukromého majetku. Přece každý vlastník má právo disponovat svým majetkem podle vlastního uvážení.
3,14ranha,
ono už bylo totiž ledacos vymyšleno a ani vy nic originálního nepředvádíte.
Před tlupou jedinec těžko obstojí se sebeobranou. A hlavně, kdo říká, že jsou to lumpové? Třeba mají jen vlastní pravidla a za lumpa považují vás. I tady se uplatňuje donucování, jak vidno.
Zákaz otroctví (nebo nevolnictví) je zvýšením regulace. Co je zákaz jiného než regulace? Do té doby se mohli dva jedinci svobodně dohodnout, že jeden si půjčí u druhého peníze a bude mu ručit svou svobodou. Nebo když byl na trhu otrok, mohl ho každý za své peníze svobodně koupit. I to pak bylo zakázáno.
Otroky se stávali i poražení ve válce. Vítěz se mohl svobodně rozhodnout, jak s poraženým naloží – zda ho zabije, zchromí, uvězní, propustí, zotročí… Teď mu byla regulací jedna volba upřena.
Nevolnictví vzniklo slabostí státu. Ten nemohl plnit své funkce, tedy je převzali soukromníci. Závazek mohl být dědičný, tomu rozuměly obě zúčastněné strany. Vždyť nebýt pána, poddaný by nepřežil a ani by děti mít nemohl. Zrušením nevolnictví stát vstoupil do smluvního vztahu dvou lidí a nařídil zvýhodnění jednoho na úkor druhého.
Prostě v zájmu svobody všech je nutné regulovat, donucovat, omezovat. Jinak mají někteří svobodu a druzí otroctví.
PS: to že děti nedědí po svých rodičích nevolnický stav je imho snížení regulace – nevolnický systém musel neustále hrozit represí aby udržel skupiny obyvatel na svých místech
tento systém také nevznikl samovolně -odráží stav během rozpadu římské říše s její byrokracií, represí vůči rolníkům (kteří se stávali otroky a později nevolníky statkářů také kvůli útěku před daněmi) a soukromému kapitálu což vedlo k atomizaci západní společnosti na soběstačná panství která se nehlásila k despotické centrální vládě (dnes podniky utíkají do asie)
re: kaktusák
😀 to musí být nuda mít takhle všechno nalajnované podle komunistického výkladu dějin… co takhle něco z vlastní hlavy?
myslíte že před lumpem v předsíni vás ochrání policie??? pak jste s prominutím idiot, před takovým individuem vás ochrání jen důsledná sebeobrana…
společnost se později může domluvit na existenci pracovníků (policie, soukromá očka..)kteří budou stíhat lumpy kteří přemohli už jednu a více obětí ale to je až druhý krok!
a co se týče omezení absolutismu – není pravdou že jde až o novověký vynález a že byl vždy nadiktován shora (pomocí státu), třeba taková itálie 12.století, nebo vznik USA, teorie lidských práv se vyvíjela plynule už od doby starých hebrejů a antiky (a pořád ještě není vývoj ukončen)
může se zdát že středověk je vedle antiky barbarský, ale zkuste se zeptat propuštěných otroků, nebo poprvé v doložených dějinách svobodných žen – středověk byl pokrokem oproti antice a to hlavně díky snížení regulace!
a tak je to s celým komunismem – navrch huj vespod fuj(později je to fuj nahoře i vespod ale to už je jiný příběh)
Společnost vzniká především kvůli společné obraně a společnému shánění obživy. Specializace a obchod jsou až druhotné. Společnost má nějaká pravidla. Aby mohla fungovat, musí se umět bránit proti těm, kdo je porušují (např. zloději útočí na společnost tím, že porušují její pravidla, musí nastoupit obranná funkce). Takže donucování ke společnosti nutně patří (jak by liberál bez donucování postupoval proti těm, kdo porušují dohodnutá pravidla?).
Liberálové svého času opravdu byli pokrokoví, když odstranili absolutismus. Tedy v podstatě omezili soukromé vlastnictví a zregulovali trh, nadiktovali pro všechny určitá práva a pomocí státu si je vynutili. Absolutista byl totiž vítěz v konkurenčním boji na neregulovaném trhu. Veškerá půda v zemi byla jeho soukromým vlastnictvím. Mohl tedy určovat pravidla. Ostatní se mu poddali za ochranu a za obživu. Někdy dědičně, někdy se vzdali své osobní svobody. Taková byla jejich dohoda. Dohoda mezi pánem a poddaným. Pak se do věci vložili liberálové všechno zregulovali, ve jménu svobody. Socialisté pak udělali jen další krok, když vedle práv občanských zaručili všem i práva sociální (jinak totiž mají skutečná práva jen bohatí, zatímco ostatní je mají jen formálně). Myšlenku společnosti socialisté liberálům neukradli, ti ji sami štítivě opustili.
Článek není překladem, ale původní tvorbou.
To hlavní jsem zapomněl.
Co má znamenat poznámka:“Iam the 99%?“?
Gramaticky ani logicky nedává žádný smysl.
Můj náhled je v podstatě stejný.
Jen jste znovu neuvedl autora překladu.
Mělo by být jasné, kdo je autor a kdo je překladatel.