Co mají společného marxisté a rasisté? Co nám o těchto systémech může říci ekonomie – a proč je ekonomie neoblíbena u příznivců obou souborů myšlenek? Nejen na tyto otázky odpovídá Ludwig Mises v části své knihy Lidské jednání. Nesmírně zajímavou kapitolu Ekonomie a revolta proti rozumuzde najdete v šestidílném seriálu, v druhé části Logické aspekty polylogismu se více dozvíme o mylnosti polylogismu, který spojuje marxisty a rasisty. Kniha byla napsána ve 40. letech, autor tak do textu promítá své zkušenosti s nacistickým režimem. Zdrojem je český překlad, který vydal v roce 2006 Liberální institut. Přeložil Josef Šíma a kolektiv.
Marxistický polylogismus tvrdí, že se logická struktura mysli liší mezi příslušníky různých společenských tříd. Rasový polylogismus se od marxistického odlišuje pouze v tom, že zvláštní logickou strukturu přisuzuje každé rase a tvrdí, že všichni členové dané rasy jsou nadáni stejnou logickou strukturou bezu ohledu na příslušnost ke společenské třídě.
Na tomto místě není třeba přistoupit ke kritice pojmů společenská třída a rasa, v nichž je tyto doktríny používají. Nemusíme se ptát marxistů, kdy a jak proletář, který se úspěšně zařadí mezi buržoazii, změní svou porletářskou mysl na buržoazní. Je zcela zbytečné žádat rasisty, aby vysvětlili, jaký typ logiky přísluší lidem, kteří nejsou rasově čistí. Jsou zde mnohem závažnější výtky.
Žid, Angličan a Buržoa
Ani marxisté, ani rasisté, ani zastánci žádného jiného typu polylogismu nedošli dále než k tvrzení, že se logická struktura mysli liší mezi třídami, rasami a národy. Nikdy se nepokusili přesně prokázat, v čem se logika proletářů odlišuje od logiky buržoů nebo v čem se logika árijců liší od logiky neárijce či logika Němců od logiky Francouzů, případně Britů. V očích marxistů je Ricardova teorie komparativních nákladů chybná, protože Ricardo byl buržoa. Německý rasista stejnou teorii zatratí proto, že Ricardo byl Žid, a německý nacionalista proto, že byl Angličan.
Někteří němečtí profesoři vznesli proti platnosti Ricardovy teorie všechny tři argumenty najednou. Odmítat celou teorii na základě odhalení původu jejího autora však nestačí. Nejdříve je třeba vyložit systém logiky, který se liší od toho, jenž používá kritizovaný autor. Pak by bylo třeba prozkoumat dotčenou teorii bod po bodu a ukázat, kde jsou provedeny myšlenkové závěry, které, ačkoli platí z pohledu autorovy logiky, neplatí z pohledu logiky proletářské, árijské nebo německé. A konečně by se mělo vysvětlit, k jakým typům závěrů musí vést nahrazení autorových chybných dedukcí správnými dedukcemi kritikovy vlastní logiky. Jak všichni vědí, o toto se nikdo nepokusil a pokusit nemůže.
Kdo je arbitrem?
A pak zde máme problém, že mezi lidmi příslušejícími ke stejné třídě, rase či národu panuje ohledně základních problémů neshoda. Naneštěstí, říkají nacisté, existují Němci, kteří neuvažují správným německým způsobem. Pokud však Němec vždy nemyslí tak, jak by měl, nýbrž může myslet stejným způsobem jako člověk vybavený neněmeckou logikou, kdo rozhodne, které myšlenky jsou skutečně německé a které neněmecké?
Profesor Franz Oppenheimer říká:
„Jednotlivec často při zaopatřování svých zájmů chybuje, třída se v dlouhém období nikdy nemýlí.“
To by naznačovalo neomylnost většinového hlasování. Nacisté však rozhodování většinovým hlasováním odmítli jako neněmecké. Marxisté o demokratických principech většinového hlasování rádi hovoří. Kdykoli však dojde na lámání chleba, preferují vládu menšinovou – za podmínky, že je to vláda jejich vlastní strany. Vzpomeňme si, jak Lenin silou rozpustil ústavodárné shromáždění, které bylo za jeho vlastní vlády zvoleno na základě všeobecného volebního práva dospělých, z toho důvodu, že pouze jedna pětina jeho členů byli bolševici.
Konzistentní zastánce polylogismu by musel tvrdit, že myšlenky jsou správné, protože je jejich autor členem správné třídy, národa nebo rasy. Konzistentnost však k jejich ctnostem nepatří. Marxisté tak klidně nazvou„proletářským myslitelem“ kohokoli, kdo schvaluje jejich doktríny. Všechny ostatní znevažují jako třídní nepřátele nebo společenské zrádce. Hitler byl dokonce natolik upřímný, aby připustil, že jediný způsob, jak oddělit pravé Němce od míšenců a cizinců, je formulovat skutečně německý program a podívat se, kdo jej podpoří.
Pokrytectví
Tmavovlasý muž, jehož tělesné rysy v žádném případě nezapadaly do prototypu světlovlasé árijské nadřazené rasy, si přisoudil dar odhalit jedinou doktrínu, která odpovídá německé mysli, a vyloučit z řad Němců všechny, kdo tuto doktrínu neakceptovali, ať už byly jejich tělesné rysy jakékoli. Žádný další důkaz neupřímnosti celé doktríny již není třeba.