Chceme-li dokázat, že skutečně odsuzujeme rasismus a že spravedlnost je pro nás prvořadá, musíme jako první zlikvidovat ustanovení zákonů, která jsou rasistická a nespravedlivá sama o sobě. Rasový motiv je především motiv, důsledek nějakého názoru, stejně jako jakýkoliv jiný motiv. Trestáme-li jej přísněji, nežli ostatní činy, trestáme názor, nikoliv čin. Trestejme všechny stejně. To je rovnost před zákonem a spravedlnost, kterou bychom snad měli všichni požadovat.
Může být někdo trestán za to, že si něco myslí?
Dle mého má každý právo si myslet co chce. Je věcí každého jedince, čemu věří, jaké myšlenky hlásá a co si myslí. Komunista má právo věřit svým myšlenkám, stejně jako já mám právo si o jeho názorech myslet, že jsou zcela mylné.
Stejně tak i rasista má na svůj názor, pohled na svět, absolutní právo – stejně, jako já si o něm mohu myslet, že je to primitiv.
Na co nemá ani komunista, ani rasista právo, je jít a zavraždit někoho. Je jedno, z jakých pohnutek, je jedno, jaký je motiv. Na vraždu jako takovou nemá totiž právo nikdo, každý má právo maximálně na sebeobranu.
Bohužel, žijeme ve zvláštní době. Zabijeme-li někoho proto, že je bohatý, nelíbí se nám, myslíme si o něm cokoliv, dostaneme určitý trest. Pokud však někoho zabijeme proto, že je daný člověk příslušník určité rasy, dostanu tvrdší trest, neb jde o tzv. „rasový motiv“.
Trestné činy provedené s rasovým motivem jsou něčím odporným. Zabiju-li někoho jen kvůli jeho rase, jsem hoden maximálního opovržení. Nejsem však hoden stejného opovržení, zabiju-li někoho kvůli jeho majetku, názorům, vzhledu, chování či kvůli čemukoliv dalšímu?
Proč je dle zákona jeden konkrétní druh motivu horším, nežli jakýkoliv jiný druh?
Či jinak řečeno, proč je jakýkoliv motiv – mimo rasového – pro zákon polehčující okolností?
Trestání myšlenek
Skutečnost je taková, že jakýkoliv trestný čin je proveden na základě názoru. Myslím si, že mám právo na majetek někoho jiného – a tak ho zavraždím, abych jeho majetek získal. Myslím si, že daný člověk není hoden svého života – a spáchám vraždu.
To, co se v případě rasově motivované vraždy soudí, není čin – nesoudí se vražda. Soudí se názor, pohled na svět.
Pokud půjdu do vězení na 20 let za vraždu dítěte, přičemž ve chvíli, kdy je vražda provedena na základě rasového motivu, „dostanu“ 25 let, dostali jsme se do situace, kdy za čin – za vraždu – dostanu 20 let a zbylých 5 let dostanu jako trest za můj názor, za mé přesvědčení.
Nikdo by neměl být trestán jen za svůj názor. Každý by tak měl „dostat“ let 25. Bez rozdílu.
Tomu se říká „rovnost před zákonem„.
Nezaslouženě obětmi
Zabije-li komunista majitele továrny, budeme daný čin soudit jako vraždu na základě „třídního motivu“? Zabije-li syn svého otce, budeme to soudit jako vraždu na základě „rodinného motivu“? Vždyť je to absurdní. Za každou vraždou je nějaký motiv a není důvod pro jejich kastování.
Není pro nás každý lidský život stejně důležitý? Není každý lidský život stejně vzácný? Stejně drahý? Není pro nás snad každý člověk jedinečným a důležitým individuem?
Zavírání lidí do vězení na základě jejich názoru a přesvědčení je politický útlak. Soudíme-li trestné činy s rasovým motivem tvrději, nežli jiné trestné činy, dáváme rasistům do ruky mocnou zbraň, nálepku „politických vězňů“, kterými se tak ve skutečnosti stávají.
Děláme z nich oběti, kterými se naprosto nezaslouženě stávají a z Romů, černochů a dalších tak – pro jejich smůlu – děláme v očích ostatních členů společnosti „chráněnou smetánku“. Vyznění celé situace je tak naprosto převrácené. Tomu, kdo by měl být odvržen jako vyvrhel – vrah – je zde dána nálepka oběti, zatímco těm, kteří jsou skutečnou obětí – Romové, černoši a další – je zde dána nálepka viníků.
Rovnost před zákonem
Soudit a trestat se mají činy, nikoliv názory. Každý má na svůj názor právo, každý si o tom však taky může myslet své. Jestliže jsou pro nás veškeré motivy trestných činů polehčující okolností a jen rasisté jsou trestáni „s plnou silou“, nemůžeme se divit, že se rozšiřuje okruh lidí, kteří buď přímo, nebo alespoň v hloubi duše vidí rasový motiv trestných činů jako polehčující okolnost.
Jsou to právě takovéto zákony, které rozdělují názory na správné a špatné, které rozdělují, který motiv vraždy je „správný“ a který je „špatný“. Jsou rasistickou šablonou, rozsévající rasismus mezi námi, rozdělující na ty „černé“ a „bílé“.
Chceme-li dokázat, že skutečně odsuzujeme rasismus a že spravedlnost je pro nás prvořadá, musíme jako první zlikvidovat ustanovení zákonů, která jsou rasistická a nespravedlivá sama o sobě. Rasový motiv je především motiv, důsledek nějakého názoru, stejně jako jakýkoliv jiný motiv. Trestáme-li jej přísněji, nežli ostatní činy, trestáme názor, nikoliv čin. Trestejme všechny stejně. To je rovnost před zákonem a spravedlnost, kterou bychom snad měli všichni požadovat.
A jen nakonec – jednoznačná sebeobrana není vražda.
Stále jedním zadkem na dvou židlích.
Hlásáte že i rasisti mají právo šířit svoji nenávist, ale v pozadí upíráte právo vyjádřit osobní názory těm v opozici.
Kdy přestanete blokovat IP adresy lidí kteří s Vámi nesouhlasí, Jakube?
PS: Jak sám vidíte, stejně to nikam nevede. Pokud se rozhodnu komentovat Vaši populistickou propagandu, Vaše cenzura není překážkou.
Sampis:
Můžete mi vysvětlit, proč je útok na člověka kvůli jeho majetku společensky méně nebezpečný, než útok na člověk kvůli jeho rase?
Samotný pojem „společenská nebezpečnost“ mi připadá zavádějící. Zločinec nemá být trestán za společenskou nebezpečnost, ale za zločin, který spáchal na nevinné oběti.
Václav Šír: Díky za relevantní argument. Nicméně nevšiml jste si jedné věci. To, že rasová pohnutka, či majetková pohnutka jsou přitěžujícími okolnostmi, nevylučuje, že tak bude pohlíženo i na tento případ (aniž kdokoliv bude zkoumat politickou příslušnost útočníka). A to je to hlavní co rozporuji.
Mimochodem, těch přitěžujících okolností je celá řada. Například, pokud je obětí osoba mladší patnácti let. Opět se sazba zvyšuje, obdobně jako u rasově motivovaného TČ. Toti, prakticky tu stále hovoříme o TČ s vysokou společenskou nebezpečností, které jsou zároveň hodnoceny zvýšenou sazbou, či jsou důvodem pro trest v horní polovině sazby.
Vámi uvedený případ je totiž přesně to, čeho se dopouští lidé z rasistických pohnutek. Jinými slovy, jde o napadení cizího neznámého člověka vytipovaného jen na základě nějakých znaků. Například domnělé příslušnosti k židům. Ve vámi uvedeném příkladě nebyl potřeba ani ten důvod. Nebo snad myslíte, že je možno omlouvat zavrženíhodné činy ze zavrženíhodných pohnutek jen proto, že může existovat pohnutka horší?
Obecně je platné, že násilí je nepřípustné. Násilí odůvodněné ideologií je o to horší, protože dává pachateli domnělou omluvu, že se dopustil toho svinstva z morálních důvodů. Proto jde o mnohem nebezpečnější variantu násilí.
Sampis: Srovnávejme srovnatelné. Myslíte, že bezdůvodné napadení neznámého člověka z rasových důvodů je více nebezpečné, než napadení neznámého člověka bez rasových důvodů?
Kdyby například následující případ byl rasově motivovaný, byl by podle vás ještě více zavrženíhodný? Podle zákonů ano: http://tn.nova.cz/zpravy/cernakronika/nasili-jako-sport-lide-se-bavi-bezduvodnou-agresi.html
Lukáši, mohl by si sem přidat tlačítko na přidání odkazu na twitter?
Mimochodem, odvolávání se na domnělou urážku pod článkem požadujícím „svobodu slova pro rasisty“ je vskutku pikantní ;-))
Neprominu, ukažte mi jedinou nadávku. Tedy ode mne, ne od vás, té jste se dopustil.
Sampis: Promiňte. Měl jsem dojem, že jste člověk. Ale podle nadávek a hrubostí nyní vidím, že jste jen tupec. Popř. troll. Nebudu se tedy s další odpovědí obtěžovat. 🙂
Chorozone,máte nějaký důvod zůstávat v tuposti? U vraždy z majetkového prospěchu není posuzováno, zda je pachatelem rasista či nikoliv. Blik. Celý váš příspěvek je nesmyslný blábol.
Jediné, s čím lze souhlasit, že útoky anarchistů jsou motivovány třídním bojem, tedy jde o zavrženihodnou pohnutku. Nicméně, útok na majetek je vždy nepoměrně méně společensky nebezpečný, než útok na člověka z přihlouplých důvodů, jako je rasismus, nebo majetkový prospěch. Vy i autor pracujete s karikaturou našeho právního státu a s karikaturou morálních hodnot.
Sampis: vraždy ze žárlivosti, z vilnosti nebo afektu se odlišují z důvodu odlišné schopnosti sebeovládání. Nikoliv z důvodu odlišného motivu. posuzuje se míra nezbytnosti obrany nebo míra úkladnosti daného aktu. Ale snad nikdy (vyjma oněch rasových) se neposuzuje světonázorová orientace viníka.
Kdyby to bylo tak jak tvrdíte, tak např. anarchisté ničící MC donalds by museli dostat zákonitě taktéž vyšší tresty neboť tak činí s přesvědčením o tom že skupina které škodí si to zaslouží. A tisíc dalších případů si jistě vymyslíte sám.
Ona společenská nebezpečnost vychází právě z úkladnosti či afektovanosti provedeného aktu. Nikoliv z ideového přesvědčení pachatele.
Demagogie nejvyššího stupně. Záměrně jste si vybral dvě zvlášť zavrženíhodné pohnutky a na základě nich zobecňujete. Jenže ono to není tak jednoduché, že. Máme vraždy „z vilnosti“, tedy sexuální deviaci. Máme vraždy ze žárlivosti. Máme vraždy jako reakci na dlouhodobé týrání obětí. Vraždy jako vyvrcholení rodinných sporů a podobně. Ale nejde jen o vraždy. Opravdu si myslíte, že zmlátit někoho, protože mi obtěžuje manželku je stejné, jako zmlátit někoho, jen proto, že se mi nelíbí barva jeho kůže? Myslíte si, že konflikt dvou hašteřivých sousedů je stejně závažný, jako nenadálé napadení neznámého člověka jen z rasových důvodů?
Netrestá se totiž myšlenka, ale pohnutka. Tedy důvod, který vedl k činu. Jinými slovy, rvačka na zábavě není tak společensky nebezpečná, jako „bezdůvodné“ napadání cizích lidí jen na základě označení nějaké skupiny.