Ve chvíli, kdy mi na někom záleží, nepotřebuji popostrčení státu k tomu, abych mu pomohl. Když uvidím starého nemohoucího člověka, nepotřebuji stát, aby mi řekl, že mu mám pomoci – pustit ho sednout v MHD či mu třeba pomoci s taškou. Je to normální. Nevolám však po zákonu, který by to nařizoval.
Ve 4 hodiny ráno mne vzbudila SMS – kolega psal, že se mu rozpadla směna a že potřebuje nutně pomoci uzavřít den, protože na provoze skoro nikoho nemá.
Tak jsem ve 4 ráno, po té, co jsem ten samý provozní den měl ranní, vstal a jel mu pomoci. Šlo o formu mé solidarity s ním, ve vzácný den volna jsem vstal tak brzo ráno a jel jsem zdarma pracovat a pomoci dát dohromady provoz. V půl páté už jsem pracoval.
Ve chvíli, kdy mi na někom záleží, nepotřebuji popostrčení státu k tomu, abych mu pomohl. Když uvidím starého nemohoucího člověka, nepotřebuji stát, aby mi řekl, že mu mám pomoci – pustit ho sednout v MHD či mu třeba pomoci s taškou. Je to normální. Nevolám však po zákonu, který by to nařizoval.
Nejsem nadčlověk. Jsem normální – ve chvíli, kdy je pro mne něco normálním, je to normální i pro někoho jiného. Pokud já pustím starého člověka sednout, pustí ho i někdo jiný. Pokud ne, můžu si o něm myslet, co chci, ale nemám právo ho do čehokoliv nutit.
Pokaždé, když pak mluvím o nutnosti omezení či zrušení státních sociálních systému, slyším klasické: „A kdo by se postaral o chudé a nemocné,“ odpovím jednoduše: byly bychom to my. Tak, jako dnes, avšak bez nutnosti státní byrokracie, příměji a účinněji.
Jakmile totiž někdo řekne: „A kdo se o ně postará,“ znamená to, že daný člověk nad osudem starých a nemocných přemýšlí, že mu na nich záleží. Znamená to, že na světě jsou lidé, kteří by se o staré a nemocné postarat chtěli. Buď ten člověk svoji otázku myslí vážně – pak všechna čest a otázka je zbytečná, neb již obsahuje odpověď; nebo ne – pak jde pouze o falešnou a lživou pózu a takoví lidé mi nemají co přikazovat. Tak či tak, stát k pomoci nepotřebujeme – stát je jen zbytnou byrokratickou překážkou v uskutečnění pomoci.
Zastánci sociální politiky tak jsou vlastně buď špatně informovaní, kdy si myslí, že jsou státní byrokratické systémy skutečně třeba, a že skutečně pomáhají, nebo jde o pokrytce, kteří odmítají přiznat, že je jim osud ostatních lidí lhostejný, a tak orodují za státní politiku, která donutí ostatní platit na to, aby si oni mohli říci „Je o ně postaráno“. Orodují za státní politiku, která donutí ostatní platit na jejich špatné svědomí.
Nebýt státu, tak jedni by mohli jít a začít něco dělat – skutečně pomáhat. Nebýt státu, tak díky eliminaci byrokracie budou mít více prostředků pro uskutečnění pomoci. Nebýt státu, budou pomáhat lidé, kteří skutečně pomáhat chtějí místo anonymních úředníků kdesi na úřadě, kterým může být situace potřebných lhostejná.
Nebýt státu, tak bychom u druhých viděli skutečnost. Viděli bychom, kdo o solidaritě jen mluví a kdo je skutečně solidární. Pokrytci by nedostali prostor přikazovat těm, kteří jsou oproti nim morálně mnohem výše.
Tuším, že mnoho významných zastánců státních „výpomocných“ systémů, jsou ve skutečnosti chytří a vzdělaní lidé a všechny zmíněné věci si více či méně uvědomují. O to je však zřejmější, že jde spíše o moci-chtivé pokrytce, kterým nezáleží na pomoci ostatním, jak sami říkají, ale spíše o vlastní prospěch na úkor potřebných.
To je v celku normální a nemám jim to za zlé. Spíše mne štve, že všem lžou a dělají z lidí idioty. Obelhávají ty, kteří chtějí skutečně pomoci. A takoví, že nám mají vládnout?
Děkuji, nechci. Pomáhat lidem zvládnu sám.
Byl-i bychom to my. Bez hrubek, prosím.
a aby bylo jasno a abych vám zůžil prostor na manévrování:
vám nepřijde divné že dnes v době relativního mírů se dluhy VYSPĚLÝCH států nebezpečně blíží hodnotě HDP ???????????????????
(jakkoli jsem dalek DPH kanonizovat na univerzální měřič bohatství)
a že nebohatý (o skutečné chudobě v ČR snad ani nemůže být řeč) občan musí žádat stát aby mu na různých dávkách vrátil to co mu beztak předtím sebral ze mzdy?
nakousl jste historii, to se fakt domníváte že tady lidi před sto či více lety žili jak neandrtálci a nedokázali se postarat o ty méně úspěšné členy společnosti ? že neexistovaly církevní či spolkové charity a nemocnice? vždyť oboje je asi nejvýznamnějším přínosem naší civilizace lidstvu ! a nespadlo to z nebe požehnáním státu, prostě to budovali lidi kteří tím žili a nějaký stát jim byl ukradený
to bude nedorozumění,
přídavky na děti jsou samozřejmě známkou sociálního státu, ať už příčinou/záminkou bylo cokoli, stejně tak estabilishment nemá zájem toto odstranit (výměnou za dejme tomu nižší daně, protože by tím umenšil svůj vliv)
teze že 1 milion papírových katolíků má tu moc udržet při životě přídavky na děti na tu jste přišel jak??? stejně tak může někdo tvrdit že dávky jsou úlitba voličům ČSSD protože většina z nich nedosáhne na průměrnou mzdu (asi by to chtělo nějaké důkazy, ale žádné jste nepředložil)
krach 30. let byl samozřejmě umocněn známými událostmi kolem počátku FEDu a tragickým intervencionismem USA vlády (bez tohoto by šlo o běžnou i když silnou krizi která by se nacházela pouze v ekonomických dějepisech a ne v těch světových)
nikdo netvrdí že sociální sektor je jediný upír který dokáže vysát ekonomiku, dříve to běžně byly války, nebo rozmary královské suity
těch dvou jsme nyní prosti (až na USA které vedou dvě nákladné zahraniční expedice zároveň)
přesto se naše rozpočty potácí jak prase střelené v kukuřici…
odpovězte si sám co se stane až skutečně přijde nějaká pohroma (povodeň, tsunami, velká bouře, drsná zima…) a státy budou potřebovat zdroje ne na dávky cikánům/katolíkům/voličům ČSSD, ale na evakuační centra a na základní potřeby !!!
PS: proč mám dojem že se ani nesnažíte s autorem, potažmo se mnou vést dialog a jen si melete svou abyste byl v opozici? opravdu bylo jeho(moje) sdělení tak nesrozumitelné že v něm musíte hledat to co tam není?
to piraňa:
Opět záměna příčiny a následku a opět idealizace. Za krizí v třicátých letech nestál sociální stát. Schválně si zjistěte, kolikrát zbankrotovalo Rakousko-Uhersko. Opět nešlo o sociální stát. O Osmanské říši nemluvě.
Stejně tak příklad s cigány. Ti mají hodně dětí právě proto, že na ně dostávají příspěvky a domnívají se, zcela logicky, že je to požadované chování, nikoliv dobrota společnosti. Proč není omezen počet dětí, na které jsou příspěvky? No protože katolíci mají také mnohočetné rodiny. a to jsou voliči konzervativců.
Los exkluzívos. Zvlášť dobře se tohle čte bývalýmu bezdomákovi :-). Ale toho bezdomáka kujva seje, že když dělá na černo (cíleně a po domluvě se zaměstnavatelem), tak přesto z 5-ti dnů dělá jeden a čtvrt dne „na panským“ (DPH, spotřební daně, podpora OZE…). A nevolník za feudalismu dělal každej desátej den na panským. Nemáš občas dojem Lukáši, že jsou i jiný lidi, než „sociálně smýšlející“, který by v Praze dokázali udělat „bordel“? Já osobně už jsem ochotnej při slově „daň“ vzít do ruky lať… Jo a kdybys mi dal k tomu jitrnici, pivo a kubánskej doutník…
BCL: Myslím, že předpoklad, že Lukáš chce pomáhat všem, neplatí. Ve společnosti, kde je pomoc bližnímu řízena tržně, každý pomáhá tam, kde chce.
Když se nikdo nebude starat třeba o bezdomovce, tak se časem najde někdo, pro koho to bude téma a pustí se do toho. Pak třeba pomocí marketingu přesvědčí další lidi, aby mu s tím pomohli. Ale jiné lidi nepřesvědčí, protože jiní lidé preferují třeba pomoc Barmským uprchlíkům, kteří jsou zase ukradení tomu prvnímu. A pak přijde další firma, která tu samou pomoc bude dělat jinak a to je konkurence, motor pokroku.
Míra solidarity společnosti je pak určená čistě mírou solidarity společnosti, nikoli centrálním nařízením. Vyčísleno v penězích by asi lidé dávali mnohem méně, ale také mnohem účelněji. Nakonec v těch oblastech, o které se stát nestará, to tak funguje.
Hlavní problém je v tom, že trh už z principu nemůže nic slíbit. Nikdo nemůže říct, že trh by něco vyřešil „tak a tak“, dokud se tak nestane. Zatímco fašistický diktátor může říct „nechám postavit přesně 10 domovů důchodců“ nebo „zřídím veřejnou nemocnici v každém krajském městě“, zastánce trhu může mluvit akorát o pravděpodobnosti.
Další problém je v tom, že trh volí úplně jiné cesty, než centrální plánovači a lze získat dojem, že centrplánem by to šlo lépe. Že by třeba mohlo být méně pomoci v Praze a na oplátku více v regionech. Bohatým brát, chudým dávat…
Je to stejné, jako s veřejnou dopravou – lidé si myslí, že je potřeba státní podpora, protože jinak by do mnoha míst vůbec nejezdil vlak ani autobus. To je pravděpodobné, ale bylo by to špatně? Ty lidi tam přece nikdo nenutí žít, z nějakého důvodu si to vybrali, proč my bychom jim měli přispívat na jejich komfort?
re: BCL, sampis:
zapomínáte na to co je a co není vidět – dnes už je zcela evidentní že neadresná sociální (a i jiná) pomoc je v 90% škodlivá pro společnost, pro okolí příjemce a podle všeho i pro příjemce samotného (pokud není dost inteligentní či pevný v sebeovládání)
není náhoda že sociální státy se potácí nad propastí bankrotu, že se rozpadají rodiny a manželství, že do evropy emigrují lidé z třetího světa ne za prací ale za sociálními dávkami, naopak firmy utíkají do rozvojových zemí, že někteří romové mají dvouciferný počet dětí a přesto si naší pomoci vůbec neváží a považují ji za samozřejmost
nechali jsme si (resp. naši předci) ať už zištně či v dobré víře kecat do toho co by mělo být zájmem, privilegiem i odpovědností příbuzných, rodiny, komunity… (tak jako je to normální v životaschopných kulturách mimo evropu)
a skončilo to tak, že státu odevzdáváme přes polovinu prostředků které neadresně mizí neznámo kam
PS: na důkaz že i v dnešní polototalitě komunity fungují uvedu HOSPICE – 100% je jich soukromých! (stát je ten nejhorší hospodář a v otázce odchodu z tohoto světa beznadějně zaspal dobu!)
Tento článek mnohem více hovoří o tom, že nenávidíte stát a že nedůvěřujete státu jako instituci pomáhající sociálně slabším. Předpokládám, že pokud chcete pomáhat, chcete pomáhat všem a ne jen vašemu kolegovi z práce. A předpokládám, že pomáhat chcete efektivně. Pak se neobejdete bez nějaké organizace, která má plošnou představu o tom kde a jaká pomoc je potřeba. Představu kterou jedinec nemůže mít. Bohužel musím s vámi souhlasit v jednom. Podobnou představu bohužel mnohdy nemá ani dnešní stát a sociální pomoc se tak nějak vytrácí v černých dírách systému. Stát z nás tak dělá blbce a dojné krávy.
Sociální stát je výsledkem emancipace střední a nižší střední třídy po IIWW, kdy tyto třídy chtěly podíl na blahobytu za to, že pomohly zachránit systém. Mezi válkami a před IWW sociální stát nebyl. Tedy tito přímí účastníci změny měli konkrétní zkušenost.
Chápu, že někdo, kdo je odmala hýčkán sociálním státem a cítí se silný, vnímá státy před sociálním státy jako dobu krásnou a romantickou. Chápu, že jsou někteří, kteří by se k ní chtěli vracet. Ale argumentovat nesmysly, jako že pustí někoho sednout (etiketa), či pomohou kolegovi (kolegialita) a plést si to se sociálním státem , je docela silné kafe. Pletete si pojmy. Zkuste to prosím ještě jednou.