Je to pouze ten, kdo chce zakázat kouření, který tady někomu něco nutí. V tomto případě je to pouze pan Kindl, který se povyšuje nad ostatní, který se motá do dohody dvou cizích dospělých osob, který si neoprávněně uzurpuje právo říkat ostatním, kde a za jakých podmínek musí pracovat.
Tomáš Kindl na Finmagu v nejednom svém článku hájí nutnost zákazu kouření (v restuaracích, veřejných prostranstvích a tak dále).
V posledním článku „Típnout cigaretu nestačí“ ukázal až absurdnost svého pohledu na tuto problematiku. Po té, co dojde k názoru, že současná zákonná úprava je nejasná, přichází k řešení: zakažme to všude!
Bohužel, nechápu, na základě jakého předpokladu došel k tomu, že pokud není kouření v práci přesně zákonem upraveno, je třeba jej zakázat. Pokud by na konci konstatoval, že řešením je „povolit kouření zákonem všude“, vyšlo by to asi nastejno.
Skutečnost je taková, že pokud bychom zakazovali kouření v restauracích kvůli „ochraně pracovníků“, šlo by o podobnou situaci, kdybychom například manažerům zákonem zakazovali stres v práci. Pro zastánce zákazu kouření jde obvykle o „populistický argument“, avšak skutečnost je taková, že argument „soukromým majetkem“ si tuto nálepku vysloužil především díky tomu, že jej ještě nikdo ze zakazovačů nedokázal vyvrátit.
Princip je jednoduchý: pokud jde o „moji hospodu“, já jsem ten, kdo by měl určit, zda-li se tam kouří, či ne. Pokud já nabízím pracovní místo, dobrovolně tak nabízím podíl na mých tržbách budoucím zaměstnancům, kteří dobrovolně – na základě svého rozhodnutí – na moji nabídku mohou přistoupit, či ne. Je jejich věcí, zda-li chtějí pracovat v kuřáckém či nekuřáckém prostředí. Mě, jakožto majiteli hospody, majiteli pracovního místa, můžou být zcela ukradeny okolnosti, které vedou zájemce o mnou nabízené pracovní místo se ucházet o danou práci. Jestli jsou „nuceni“ nějakými svými problémy přece není můj problém.
Kdo koho nutí?
Proto fráze „člověk je mnohdy nucen pracovat v kuřáckém prostředí“ není pravdivá. Člověk není nucen pracovat nikde. Rozhodně ne zaměstnavatelem. Je čistě věcí dohody mezi oběma stranami, na čem se dohodnout. Bez oboustraného souhlasu dohoda jen těžko vzniká.
Jinak řečeno, bez zásahu státu zde máme situaci, kdy se jak potenciální zaměstnanec, tak zaměstnavatel na základě svého rozhodnutí buď dohodnou, nebo ne. Nikdo nikoho k ničemu nenutí.
Se zásahem státu se však do tohoto soukromého vztahu vmotá například nějaký pan Kindl, který řekne:
„Tak to ne, pánové! Vy ste se dobrovolně dohodli na kuřáckém pracovním prostředí? To musíte změnit!“
Je to pouze ten, kdo chce zakázat kouření, který tady někomu něco nutí. V tomto případě je to pouze pan Kindl, který se povyšuje nad ostatní, který se motá do dohody dvou cizích dospělých osob, který si neoprávněně uzurpuje právo říkat ostatním, kde a za jakých podmínek musí pracovat. Je to v tomto případě pouze pan Kindl, který zde – možná nevědomky – pomáhá znovuvykonstruovat příkazové hospodářství.
Jak se totiž v principu liší vnucování určitých pracovních podmínek, výsledku dohody zaměstnavatele a zaměstnance, odběratele a dodavatele, od vnucování způsobu výroby, distribuce či prodeje? Vždy jde vždy o naprosto neoprávněné vměšování do cizích záležitostí, do dobrovolné dohody cizích osob, kde jak jedna, tak druhá strana může vyjádřit nesouhlas.
Na rozdíl od toho jsou však příkazy státu vnucené. Nesouhlas není možný. Je to tedy stát a lidé jako pan Kindl, kteří jsou zde agresoři útočící na úsudek a jednání ostatních.
Zdrav(otnictv)í není argument
Domnělá snaha „chránit zdraví zaměstnanců“ sama o sobě však ve skutečnosti není ničím jiným než dalším útokem. Snaha zakazovat zákonem kouření kvůli ohrožení zdraví je ekvivalentní případné snaze uzákonit povinnost mít dobrou náladu a cítit se šťastně, neb špatná nálada lidem neprospívá a je „nakažlivá“.
Jde jen o do hezkých slov obalené sdělení, že „vy jste všichni nesvéprávní hlupáci, kteří si ničí zdraví, a tomu my moudří zamezíme!“
Stejně tak oblíbené „stát na léčbu kuřáků doplácí“ není argumentem pro zákaz kouření. Není-li schopen státní zdravotnický systém vyjít individuálním potřebám svých „zákazníků“, není to chyba zákazníků, nýbrž onoho systému.
Vinit kuřáka za to, že systém zdravotnictví není schopen vyjít vstříc jeho potřebám je asi jako vinit zákazníky, že chtějí chutné pečivo, které není místní pekař schopen dodat.
Zdraví je věcí každého člověka, individuální. Vyžaduje tak individuální péči, nikoliv erární státní moloch, který zde současně máme – a který je výsledkem právě stejných úvah, které vedli k názoru, že „kouření v restauracích je třeba zakázat“.
Diktatura per excellance
Dnes tak chtějí zakázat kouření, zítra to bude třeba alkohol a pak? Pak třeba nebezpečně kluzké linoleum v dětských pokojíčcích, nebezpečně krátké spaní či nehygienické kousání si nehtů.
Až dojdeme k „nebezpečnému smýšlení“, nebezpečnému cestování a ohrožování devizového hospodářství. Začátek je však vždy stejný – je to ten moment, kdy si někdo řekne:
„Já vím lépe, než oni, co je pro ně dobré. Já jim to dobro zařídím zákonem.“
Že, pane Kindle?
Reakce č.9 od pana „Speego“ je učebnicovou ukázkou pravicové demence v pokročilém stadiu. Odkud by totiž ta hospoda asi tak brala vzduch ? Jak by větrala ?
Čí je vůbec vzduch na této Zemi ?
Je snad 50 kubíků vzduchu ve Speegově hospodě „soukromým majetkem“ ? Pokud ano, tak ať si je oplotí, hermeticky uzavře a nechá si je. Může si je nechat evidovat na katastrálním úřadě a třeba z nich ani nebude muset platit daně. Ale ať si je nechá a už nikdy je nemíchá se vzduchem ostatních. V těchto a jen v těchto unikátních kubících soukromého vzduchu ať si pan Speego a jeho kámoši zapalují cigarety a vyfukují zplodiny. Až pan Speego umře, tak tu „jeho“ mlhovinu zdědí potomci a budou ji moci třeba volnotržně prodat…
Už chápete, co je to za obludnost, tohle bazírování na „právech“ kuřáka ? Tyto práva totiž fungují jen a pouze v situaci parazitování a pošlapávání práv jiných. Je to jasné, nebo ještě jednou a pomaleji ?
Útokem na vaši ( nebo číkoli ) osobnost by byl zákaz dýchání. Naprostý zákaz kouření by naopak přinesl víc svobody a spravedlnosti, protože kuřák OKRÁDÁ ostatní o možnost dýchat vzduch neznečištěný cigaretovými zplodinami a NUTÍ kolem stojící ( nebo sedící nebo cokoli dělající ) lidi, aby tyto zplodiny dýchali, ať už si to přejí, či nikoliv.
Kde je tedy svoboda, co je pak nesvoboda, co logika a spravedlnost ?
Neoliberálové všech zemí – jděte se bodnout!
Kouření může způsobit rakovinu
Smoking when your angry or stressed is one thing that every smoker does. He/she finds it pleasing. But there are many stress release techniques wherein you don’t need 2 use the medium of smoking to release your tensions
for eg. Yoga
You get going at your own personal pace and only whenever you feel nicely to accomplish !
Autor článku má pravdu. Jde-li o „moji hospodu“, stát by mi neměl nic nařizovat nebo dokonce zakazovat. Když budu chtít povolit, aby se hosté mohli navzájem vraždit, stačí dát na dveře samolepku „Vraždění povoleno. Vraždění vážně škodí vám i vašemu okolí.“ a tím je to vyřešeno.
Bravo Lukasi – strucne a jasne, i kdyz komentare co vidim jsou evidentne od lidi co nechapou o cem pisete. Rad bych vas souhlas pretisknout to na mem blogu Cesky caj, (ceskycaj.blogpost.com) – je tam kontakt. Mnoho zdaru a piste!
„Kurak mi jedno neni, protoze ten zmetek mi otravuje vzduch, ktery dycham stejne jako on a na ktery on nema zadne vetsii pravo nez ja. A ja jsem se s nim na zadnem „dobrovolnem otravovani vzduchu druhym “ nedomluvil. Tecka.“ Určitě mám hned nějaký libertarián vysvětlí, že trh to snadno vyřešení, protože přece vznikne trh s různými vzduchy a vy si pak budeme moci svobodně na trhu vybrat, jaký vzduch chcete.
Pan je Suteren a Yntelygent :-)… Vazeny pane, dostal jsem se na vas clanek pres mises.org, ktere jinak ctu pravidelne a principialne s nimi souhlasim, ale tohle je vazne moc…
Vy mate asi fakt problem. Nic proti individualnim svobodam, sam jsem jejich vyznavacem, ale jedno ze zakladnich pravidel snad rika, ze „moje svoboda konci tam, kde porusuji/nicim svobodu nekoho jineho“ nebo snad ne?
Pasivni koureni ( koureni obecne ) zjevne prinasi pouze zdravotni devastaci, neexistuje ( bavime se o tabaku ) zadny prokazatelny zdravotni vyzkum, ( a ze se cigarety vyrabejici koncerny fakt snazily ), ze koureni cigaret prospiva zdravi a ze ho z dlouhodobeho hlediska neposkozuje a to – bohuzel – i ty, kteri si to nevybrali, tedy pasivni kuraci. Takze viz prispevek od Petra Dvoracka. Cili jinak – fetak na pervitinu je mi jedno, pokud nesedne za volant a nesestreli nebo neohrozuje nekoho dalsiho, tedy neohrozuje moje svobody. Kurak mi jedno neni, protoze ten zmetek mi otravuje vzduch, ktery dycham stejne jako on a na ktery on nema zadne vetsii pravo nez ja. A ja jsem se s nim na zadnem „dobrovolnem otravovani vzduchu druhym “ nedomluvil. Tecka.
Ohledne argumentu o praci a dobrovolnem vztahu dvou subjektu… Ano, kdyby potencialni zamestnanec byl pisemne!! predem upozornen, ze se na danem pracovisti kouri a pak souhlasil, tak dejme tomu. Deje se to realne? Protoze zjistit to v prubehu prace, a nevedet to predem, to je proste podraz ze strany zamestnavatele, ne? A ustni „dohoda“ se da kdykoliv poprit nebo odkazovat se na ni s neexistujicimi/zmanipulovanymi svedky.
Mimochodem, pokud jde o vasi hospodu, musite splnit docela prisne hygienicke normy, ktere se tykaji provozu, jidla. To vse proto, ze to muze ohrozit kvalitu jidla u zakaznika ( realne se delo a deje – viz cinska bistra ). Zakaznici maji svobodu tam nechodit a nechat tuto hospodu zkrachovat. Ale ta prvni varka to odnasela poskozenym zdravim a platil ty dusledky stat. Sam jsem zastancem co nejmensiho statu, ale ze bych rusil tyto predpisy, tak to me ani ve snu nenapadlo. Jeden z nich zakazuje koureni v mistnostech, kde se pripravuje „zbozi“ pro zakaznika. Takze moc volne ruce jako majitel te hospody nemate.
No a ten nesmysl se zdravotnictvim? Takze stat na krasne prokaze ,ze hypoteticky Tonda Vomacka ma v sobe zvysene mnozstvi dehtu a nikotinu a dalsich latek , vznikajicich pri inhalaci tabakoveho koure, tak mu zvedne zdravotni dan, Co na tom, ze Tonda Vomacka nekouri, ale pracuje v prostoru, kde jsou kuraci, kteri vubec nerespektuji jeho prani nedychat ten smrad a vesele mu huli pod nosem… Tonda Vomacka bude po zasluze potrestan. Protoze tvrdit vam, ze nekouri muze i zavislak, co vyhuli 20-40 cig/den, zvlaste kdyz bude vedet, ze to priznani ho bude stat dalsi prachy a nic za ne nedostane. Tak to preci chcete, ne?
Debilnost s argumentem „uzakonit dobrou naladu“ uz vubec rozebirat nebudu.
Cili dle meho, absolutni zakaz koureni vubec nic neresi, vyvola to akorat stejnou situaci jako s prohibici v USA, ale idealne kourit se muze jen a pouze doma, na svem ( pozemku ), a ve svem ( nikoliv uz sluzebnim ) aute, kdyz tim neohrozuji dalsi cleny domacnosti ( typicky deti , ktere si dychani toho smradu rozhodne nevybraly svobodne ). V uzavrenem prostoru , kde mam kontrolu nad tim, komu vsemu otravuju vzduch. Koureni na pracovisti? Ano, ve vyhrazenych kabinkach, tesnicich, jako na letistich, nikoliv venku na parkovisti nebo pred budovou, protoze i tam chodi nekuraci. Ale to preci nejde, oni si tu cigaretu „musi dat“, ne ?
Takze jako diktaturu tady vidim vasi touhu diktovat nekurakum, ze musi „vytrpet svobodu kuraka kourit“
@3 – Článok nie je o fajčení trebárs v bytovke kde dym stúpa do okna ostatným ľuďom – tam je samozrejme úplne v poriadku, že prenikanie dymu do cudzieho bytu je agresiou a mala by byť trestaná (dnes však paradoxne nie je, štát teda totálne zlyháva v ochrane nefajčiarov). Riešením však nie je zákaz fajčenia v bytoch, ale prinútenie fajčiara aby zabezpečil svoj byt tak, aby fajčením neobťažoval ostatných. Či si to vyrieši nefajčením alebo fajčením v uzavretej komore je jeho problém. Na druhú stranu keď bude v celej bytovke žiť iba komunita fajčiarov tak nejaký Kindl ani ktokoľvek iný nemá absolútne žiadne právo im zakazovať fajčenie.
Článok je o tom, že Kindl sa serie do vzťahov ľudí, do ktorých mu nič nie je, ktorí ho nikdy nevideli a ani netušia, že nejaký Kindl existuje. A chce im prikazovať, ako si majú žiť svoje životy. Navyše za ich vlastné peniaze. Je to len ďalší diktátor v rade.
Tady jde o naprosté neporozumění problému. Pro mě jako nekuřáka není problém kouření ale smrad, který ho nevyhnutelně doprovází. A to i v otevřeném prostředí. Jak se diví, že to smrdí i na ulici a v přírodě? Kde by si kuřák pomyslel, že produkuje smrad. Elektrárnám a autům jsme to už zakázali, teď jsou na řadě uživatelé cigaret. Když odfiltrují svůj smrad, ať si klidně kouří. Elektronická cigareta nikomu nevadí. Ta se dá kouřit i v divadle v průběhu představení. A taky je to kouření. A nikdo proti tomu nic nemá. Jde totiž opravdu o smrad.
A jestliže kuřáci hájí svou produkci smradu z cigaret poukazem na svobodu, tak jsou úplně mimo. Vždyť sami nejsou svobodní, jsou to závislé fetky, tak co melou o svobodě? Tenhle „argument“ jim beztak nakukaly tabákové koncerny, sami by na to nepřišli.
Pan Petr Dvořáček opomíjí zásadní věc, že totiž článek hovoří o situaci, kdy nekuřák s pasivním kouřením souhlasí podpisem pracovní smlouvy s majitelem kučáckého zařízení nebo jeho dobrovolnou návštěvou. Sám jsem nekuřák, tak mi laskavě nevnucujte svoji nesmyslnou a naprosto vykonstruovanou myšlenku, že nekuřák zasahuje do mých svobod. Zasahuje mi do nich stát, když mi chce znemožnit, abych si z více druhů zařízení vybral to, které mi v dané chvíli nejvíce vyhovuje.
Celý tento článek je samozřejmě nesmysl, protože pomíjí zásadní věc, že totiž kuřák vnucuje pasívní kouření nekuřákovi, zasahuje tím do jeho práv a svobody a omezování kouření je už jen reakcí na tuto skutečnost. Když si kuřák zajistí, aby kouř z jeho cigarety nemuseli vdechovat ostatní, ať si kouří jak a kde je mu libo.