Zvířecí pudy versus civilizace – homorodiny

Tomio Okamura má jeden skvělý cit – cit pro názor jednoduchého davu. Cit vycítit, že dav si myslí, že „homosexuálové jsou úchylové, stejně jako zoofilové nebo pedofilové; a určitě ještě obtěžujou malý chlapečky“. A jako správný politik toho umí dobře využít pro svůj prospěch a v jednom textu spojit zoofilii s homosexualitou.

Rodina, to je táta, máma a děti – ty děti jsou tím, co dělají rodinu rodinou a povyšují ji na institut hodný veřejného zájmu a podpory. Ostatně, i homosexuálové budou potřebovat důchody, ale děti, které na jejich důchody budou vydělávat, vzájemně nezplodí.

– Tomio Okamura ve svém článku

To, že dané srovnání je naprostou demagogií, protože dva homosexuální jedinci si navzájem mohou dát najevo náklonnost a vlastní vůli, zatímco třeba kůň zoofilovi  moc ne (tudíž jde o agresi a násilí), či že homosexuálem člověk prostě od narození je, zatímco deviace se vyvíjí a mění, už nechává stranou. Jednoduchý dav to tak chce, tak proč ne, že.

Při té příležitosti si připomeňme Okamuru z roku 2011 (varování pro úzkoprsé: odkaz vede na homoserver).

Muž a žena?

Zejména před/během/po slovenském referendu se začalo řešit, co je to vlastně rodina. Že rodina má mít tátu a mámu, že rodina je od plození, že je to základ státu, že to tak bylo vždycky a nebo (na náboženštěji založeném Slovensku) že to tak říká Bible/církev/víra.

Příliš se zde zdůrazňovala jedna funkce rodiny – funkce reprodukční – a zřejmě záměrně dávala do pozadí další funkce: funkce výchovná. Rodina prý zasluhuje ochranu, protože se tam rodí děti a to je budoucnost národa a civilizace. To ale samozřejmě není pravda.

Upřímně: „udělat“ dítě zvládne každý, dokonce i gay, respektive si nemyslím, že bych toho třeba nebyl schopen. Sex je věcí přirozenou, „prostě to zařídíme“, umíme to tak nějak od přírody. Stejně jako dýchání, jedení, pohybování, myšlení. Čím více je na světě lidí, tím více je zde potenciálních ploditelů.

Nejde o vzácnou schopnost, o nic, co by si zasluhovalo ochranu. Pokud máme rodinu chránit a podporovat jako svazek „muže a ženy“ kvůli plození dětí, pak tento argument padá. Dělat děti umí každý.

Udělat dítě zvládne i fotřík s pivním pupkem po 15 dvanáctkách a řádném profackování své ženy. Ideální otec? Hlavně je to chlap a ženská, řekli by asi ve slovenské Alianci za rodinu, či aktuální Tomio.

Na světě je nás už něco přes 7 miliard. Budoucnost „dělání dětí“ je zřejmě dostatečně zajištěna, řekl bych. Zvířecí pud již není třeba chránit.

Tradiční hodnoty?

Tahle část argumentace je trochu podprahová, nicméně pokud se nad tím zamyslíme, je vcelku jasná. Tomio píše:

Nejlepší cestou, jak vychovat člověka, který je duševně dospělý a odpovědný vůči svému okolí, je rodina, … v níž je táta, máma … které budou dětem vštěpovat tradiční evropské křesťanské hodnoty jako je pracovitost, poctivost, odpovědnost či pokora…

– Tomio Okamura – Rodina aneb homosexuální přítel otce?

Znamená to snad, že homosexuálové nejsou pracovití, poctiví, odpovědní či pokorní? Nejsem křesťan a jsem gay a pevně doufám, že i já jsem pracovitý a – a tak dále. Znamená to snad, že lidé z neúplných rodin, kde se rodiče rozvedli, nejsou poctiví?

Ale co já o tom můžu co říkat, že jo. Mamka dvakrát rozvedená, sestra letitého manžela z Kamerunu, otec/zploditel a valná část rodiny romská. Mě to neměl nikdo jak předat, takže jsem vlastně na odpis.

Vlastně – permanentně ožralej fotřík, co všechno zná a všude byl, proto večer když přijde z práce (kde hlavně dělá, že něco dělá, hlavně aby nedělal) ztříská celou rodinu na hromádku (občas „za něco“, občas prostě pro sichr) ty tradiční hodnoty pracovitosti, odpovědnosti, pokory a poctivosti předá líp, než nějakej homouš, že jo vole.

A že takovejch je. Hodnoty jsou zachráněny.

Celý tenhle argument o „předání tradičních hodnot“ je vadný. Pracovitost, poctivost, pokora, odpovědnost, to vše vychází z nastavení osobnosti člověka, kdy od určitého věku na vás má mnohem větší vliv, než „rodinné uspořádání“ kolektiv lidí, se kterými trávíte nejvíce času – přátelé, spolužáci, kolegové, partneři. A je fakt jedno, jestli jste na chlapy, nebo na holky a co máte mezi nohama.

Tradiční hodnosty jsou tradiční a jsou zde stále, protože se osvědčily. Proto si je všichni i předáváme. Rodina v tom má samozřejmě významnou roli, ale je irelevantní, zda-li jde o rodinu, kde je táta a máma, nebo o rodinu táta/táta či máma/máma.

Ochrana schopnosti vychovávat

Mimochodem, tradiční hodnotou bylo třeba i otroctví. To si nepředáváme, protože to nebylo zrovna efektivní.

Morálka a společenské normy se vyvíjí, nebyly, nejsou a nebudou nikdy „stálé a trvalé“. Testem času projdou jen ty společensky nejefektivnější normy – a někdy je ten test času sakra dlouhý.

I pojetí manželství a rodiny se vyvíjí – populace se rozrůstá, lidstvo i přes všechny světové problémy žije na své nejvyšší životní úrovni za celou svoji existenci a to, co je pro zachování lidstva a civilizace nejdůležitější již dávno není „ochrana plození“, ale ochrana schopnosti vychovávat – a zde jsou mnohem důležitější intelektuální a psychické schopnosti rodičů, než jejich pohlaví či sexuální orientace.

Ve výsledku tak ochránci „svazku muže a ženy“ bojují za separaci možná velkého množství lidí, kteří by byli skvělými rodiči pro nechtěné děti a byli by jim schopny zajistit mnohem lepší životní základ, než různé státní výchovné ústavy. Ničí a rozhodují tak o budoucnosti těch, kteří vzešli ze svazku muže a ženy – a kteří si nemohli vybrat, že je nikdo nechce.

Nepřirozené?

Argument o nepřirozenosti homosexuální orientace je pouze projevem strachu: strachu z neznáma. Vždyť homosexuálové si vzájemně nemohou „udělat dítě“, tak proč tady jsou? V přírodě to přeci není normální?!

Homosexualita je v přírodě normální – minimálně její projev v populaci lidstva je – ať chceme nebo nechceme – výsledkem nějakého vývoje v přírodě, protože i člověk je zvíře, součást přírody.

Proč vznikla v přírodě sexuální orientace, která neumožňuje reprodukci? To je otázka, na kterou existují různé teorie jako odpovědi. To, že něco neznáme, nevíme či že to nám nedává smysl, ale v žádném případě neznamená, že jde o něco zbytečného, chybného, odsouzeníhodného. Znamená to pouze to, že tomu nerozumíme.

Rozvraceči společnosti

Upřímně: nevím o žádné „homoagendě“ či „homosexualistech„, o nějaké cílené lobby „buzen“, jejíž cíl by bylo zlikvidovat tradiční rodinu a ovládnout svět.

Nic takového neexistuje. Neexistuje nějaký politický program, který by všechny homosexuály organizoval za nějakým takovým cílem, nějaká homointernacionála. To je pouze výsledek mysli silně konzervativních lidí, kteří prostě jen hledají viníka a nepřítele. Něco se mění, jim se to nelíbí a tak potřebují proti někomu bojovat.

Ano, mnoho (ne však všichni) homosexuálů se hlásí ke stejným názorům a pohledům na věc. Nejde však o nic organizovaného, ale jen o to, že reagujeme na svět, který vidíme kolem sebe.

Je absurdní, že tito lidé jsou ve výsledku mnohem organizovanější a skutečně definují politické programy, jejichž cílem je zlikvidovat jinou formu soužití. Podle sebe soudím tebe.

Privilegia

Nakonec – mít možnost žít ve svazku, ve kterém mám stejná práva, jako ostatní, není žádné privilegium, je to mé právo. Privilegium je to ve chvíli, kdy je daný svazek umožněn jen lidem s určitou sexuální orientací.

Nemyslím si, že je nutné nutit církve k tomu, aby oddávaly homosexuály – to je věc církví a různých organizací, nikdo jim do toho nemá co mluvit.

Nicméně pokud stát v právním řádu ukotvuje soužití dvou dospělých lidí s nějakými právy, je diskriminací toto soužití a s tím spjatá práva omezovat dle sexuální orientace. Proto je registrované partnerství vlastně diskriminační a potupné – je to znak nutnosti zvláštního zacházení, kdy homosexuálové jsou ti divní a ostatní ti normální. Na druhou stranu – lepší než nic.

Homosexuál je občan jako každý jiný. Nezasluhuje zvláštního zacházení oproti ostatním, ale nikdo nemá právo proti němu z pozice státu zasahovat pouze na základě jeho sexuální orientace. Co si kdo v soukromí myslí, je věc každého. Každý má právo být homofob, stejně jako já mám právo si o takovém člověku myslet své.

Snaha o zakonzervování současného stavu je pouze snahou jedněch lidí určovat běh a způsob života jiným lidem. Jde o moralizování a hraní si na někoho „lepšího“, kdo je schopen váš život uřídit lépe, než vy sami. Dnes jsou to

homosexuálové, komu se chce kázat, jak mají žít a co mají dělat. Zítra to mohou být motorkáři, lidé s obezitou, kuřáci (vlastně, u těch je to také aktuální) a… třeba vy. Protože oni to přeci vědí lépe a jde jim o vaše dobro.

Vlastně: celá ta myšlenka, že potřebujeme zákon na to, abychom si urovnali soukromé vztahy, je absurdní. Dokud ale stát má zákon upravující manželství a dává mu v právním řádu nějaká privilegia, je povinností státu – který nemá právo diskriminovat své občany, daňové poplatníky – umožnit všem, aby tato privilegia čerpali.

Včetně adopcí dětí.

P. S.: nevím o případu, kdy by umožnění manželství homosexuálům rozvrátilo nějaké manželství. Vím ale o případech, kdy neumožnění téhož rozvrátilo něčí život.