Tlak Evropské komise na sociální sítě – zejména Facebook – kvůli regulaci jeho obsahu je velký. V reakci již minimálně Facebook nastavil své vlastní autoregulační mechanismy, aby požadavkům EU vyhověl. Snahu nařizovat Facebooku z pozice moci, jak má spravovat svůj obsah, mají i někteří čeští politici – celá tato snaha, bez ohledu na to, kterou vládní úrovní je iniciována, je nebezpečná. Nejde o svobodu slova, jde o narušení právního prostředí, vlastnického práva, prostoru pro investice a mnohého dalšího – jde o narušení vlastnického principu.
Vlastnictví je základem svobody
Soukromé vlastnictví je ve svobodném světě nesmírně důležité – vlastnit znamená (mimo jiné) možnost rozhodovat. Rozhodovat o věcech, které mi patři, rozhodovat o svém životě, budoucnosti a důsledcích.
Vlastnictví je svým způsobem převedení imaginární „svobody“ do každodenní praxe. Narušení vlastnických práv je tak vždy zásadním ohrožením svobody.
Vlastnictví jako management liberální společnosti
Vlastnictví ukazuje odpovědnost – kdo za co může? Koho popotahovat z problémů, kdo se má o co starat, na koho se obrátit s čím? Kdo je vlastník čeho?
Na tyto otázky nemáme odpověď, pokud nemáme jasně vymezená a zaručená vlastnická práva. Každé jejich narušení z pozice moci – například diktovat, jak má fungovat privátní společností provozovaná sociální síť – dělá odpovědi na tyto otázky nejedno značné.
Mám vinit Facebook z toho, že mne zablokovalo, když je to na základě požadavku EU? Mám se obracet s „odvoláním“ na Facebook či orgány EU? Pokud mne na základě Eurotlaku Facebook poškodí v mém podnikání, mám se dožadovat odškodnění od Facebooku, či od EU?
Pokud EU nějakým způsobem přímo či nepřímo Facebooku diktuje, jaký obsah ne/má na své sociální síti tolerovat, nejsou vlastníci Facebooku jeho reálnými vlastníky a oni nejsou ti, které za případná poškození můžeme popotahovat. Máme tedy popotahovat „EU“? Ale kdo je „EU“? Je to Juncker? Je to EUparlament? Kde je ten poslední odpovědný?
A má být po volbách nová garnitura odpovědná za rozhodnutí svých předchůdců? Proč by měla?
V každé organizaci, která je stvořena na základě dobrovolných smluv (sdružení, firmy a jiné), pokud došlo k podobnému rozbřednutí odpovědností, dojde k situaci, kdy nikdo za nic nemůže, nikdo nic nedělá, nikdo není za nic odpovědný – a taková organizace rozhodně nebývá úspěšná. Jasné vymezení odpovědností je základem dobrého managementu – a managementem svobodné společnosti jsou právě vlastnická práva. Jsou to právě vlastnická práva, která nám ukazují jasné odpovědnosti.
Regulace „Facebooku“ má pak dopad na vnímání vlastnických práv v celé společnosti – nejvíce u nejbližších konkurentů (substitutů) na trhu, stále dost na celém internetu, o něco méně ve všech ostatních oblastech našeho života – tak či tak jde o dopad negativní, kdy se jasné odpovědnosti čím dál tím více rozřeďuji.
Vlastnictví je základem rozvoje a investic
Jasně vymezená vlastnická práva nám pak jasně vymezují, kdo je odpovědný za ztráty a zisky – možnost zisku a mít za něj přímou odpovědnost je pak základním hnacím motorem podnikání, inovací a investic.
Narušení vlastnických práv k Facebooku skrze vynucenou regulaci obsahu zvyšuje vlastníkem nezaviněná rizika podnikání – co když se objeví konkurence, která bude schopná uniknout z regulací? Co když se kvůli regulaci obsahu přesunou uživatelé či inzerenti jinam? Jak tomu může majitel Facebooku zabránit, když se musí podřídit zákonným regulím?
Proč tedy – z pohledu majitelů Facebooku – dále do této sítě a substitutů investovat? Každá takováto regule snižuje množství investic – a z toho vycházejících inovací, které získáme. Regulace soukromého vlastnictví nás tak všechny dělá chudšími.
Narušení vlastnictví zvětšuje externality
Narušení vlastnických práv v tak velkém rozsahu, jako je u Facebooku (který je velkou a významnou společností) je pak varováním pro všechny ostatní vlastníky – může se to stát i vám!
Největší dopad to má pak na nejbližší konkurenty a substituty Facebooku, zejména média a další sociální sítě. Vede to k nepřímo vynucené autocenzuře, omezení svobody slova, menší diverzitu ve veřejné diskusi. Ze strachu z dalších podobných regulací se radši všichni začnou na trhu chovat stejně, i když jich se třeba regulace netýká.
Omezení svobodné soutěže názorů je tak negativní externalitou regulace Facebooku. A kdo je za ni odpovědný? Ve světě jasně vymezených vlastnických práv je odpovědný nějaký jasný vlastník. Zde je to „veřejná instituce“, kde jasným vlastníkem není nikdo. Jde o obdobu tragédie obecní pastviny.
Rozhodování je základem svobody a prosperity
Možnost o svém rozhodovat za své, vlastnit, je základem svobody a prosperity. Jasně vymezená vlastnická práva předcházejí socializaci ztrát, vymezují jasné odpovědnosti a práva. Mají obrovský význam ve funkčnosti svobodné společnosti – bez nich nic jako svobodná společnost neexistuje.
Zásahy, jako jsou regulace Facebooku, celý tento koncept narušuje. Pomáhají vše „soukromé“ přesouvat do „veřejné“ sféry, kde není definována žádná konečná vlastnická odpovědnost. Ztrácí se kontrola nad odpovědnostmi, dochází k zahnívání, zaseknutí inovací, rozšiřují se negativní externality, za které nese „náklad“ celá společnost.
Proti jakýmkoliv snahám o podobné regulace – ať už na evropské, či na české státní úrovni – je třeba se jasně postavit a vymezit se. Dnes je to Facebook – zítra někdo může diktovat vám, co si ne/můžete dělat doma v ložnici.