Uber, Liftago, Airbnb, Flatio, SharyGo a mnoho dalších služeb, které jsou součástí fenoménu „sdílené ekonomiky“, jsou předpokládáným dalším krokem ve vývoji hospodářství. Zvýrazňuje důležitost něčeho, co zatím jen málokdo byl schopný v ekonomice „převést na peníze“ – důležitost kontaktů a toho, že člověk je tvor společenský. Budoucnost podnikání je ve zprostředkovávání, což ale ohrožuje byrokratické řízení společnosti a státní právo.
Obchod s lidmi
Ať už děláte cokoliv, podnikáte v jakémkoliv oboru, jako podnikatel děláte zejména jedno – spojujete. Restaurační společnosti spojují lidi se schopnostmi nutných pro pohostinství (kuchaře, uklizečky, servírky) a ty, kteří takové schopnosti vyhledávají (zákazníky). Firma jako taková je tak jen velký zprostředkovávající organizmus, který spojuje lidi.
V případě např. řemeslníků, kteří si hledají zákazníky sami, tak jde o spojení 2 v 1 – sám mám dané schopnosti a sám si hledám odběratele. To však není 100% efektivní – nemohu se specializovat jen na to, co mi jde nejlépe a tak přicházím o část výnosu. Buď jsem schopnější řemeslník, a tak se připravuji o výnos z řemeslné činnosti, kterou nedělám, když si sháním odběratele; nebo jsem schopnější zprostředkovatel, a připravuji se řemeslnou činností o výnos ze zprostředkovávání.
Bez lidí není obchodu – ať už vyvíjím/prodávám jakoukoliv technologii, produkt či službu, potřebuji k tomu lidi. Potřebuji poskytovatele a odběratele, potřebuji konkrétní znalosti a schopnosti. Firmy, organizace a podnikatelé jsou tak jen velkými zprostředkovateli. Zaměstnanec není otrok, ale dodavatel, pro kterého je výhodné, že se mu o odbyt a agendu stará někdo jiný. Zprostředkování je tak obchodem s lidmi.
Úspory z rozsahu
Aby zprostředkování bylo co nejvýnosnější a nejefektivnější, je dobré mít k dispozici velké skupiny „dodavatelů“ a „odběratelů“. Ve velkých skupinách lidí je pravděpodobnější, že najdete dva lidi, kteří mají zájem na dodání a odbytí svých schopností, uděláte to rychleji a vše můžete zpracovávat masivněji – tedy využít úspory z rozsahu.
Zde přichází na řadu onen podnikatelský duch – kdo hledá koho? Jaké velké skupiny lidí bych mohl spojit? Čím konkrétnější – a zároveň větší – skupiny lidí to budou, tím větší obrat můžu očekávat a tím více mohu vše automatizovat, získat z celého procesu větší zisk.
Zprostředkovávání známe z minulosti z tradičních forem, jako jsou obecní trhy, klasické firmy, polo-komerční telefonní seznamy, telefonní dispečinky pro taxislužby a další. Pokud bychom si tyto formy zprostředkovávání seřadili dle času na časovou osu, uvidíme, že postupem času nám nové technologie umožnili spojovat větší skupiny lidí na větších vzdálenostech; postupem času docházelo ke spojování lidí s čím dál tím menší koncentrací a čím dále specifičtějšími zájmy.
Vesnický či městský trh spojil lidi poměrně draze – prodávající šel na trh s nejistým výdělkem, kupující doufal, že najde, co hledá. První firmy a továrny se sice již staraly a zajišťovaly si odbyt a výrobní zaměstnanci se o to nemuseli starat, ale to také kvůli ohromné a z dnešního pohledu neefektivní správě. Telefonní dispečinky již dokázali spojit konkrétní požadavky zákazníků s konkrétními možnostmi dodavatelů (např. taxikářů), tedy s vyšší efektivitou.
Jaký je další krok? Samozřejmě internet.
Sdílená ekonomika jako další krok vývoje
Internet je síť, technologie, která spojuje lidi za poměrně nízkých nákladů. Je to technologie, která dokáže obsah, který je dán dodavateli či odběrateli, velmi konkrétně personalizovat. Je to technologie, která si přímo žádá o využití ve zprostředkovávání.
Díky využití této technologie můžete spojit lidi po celém světě ale i lokálně s velmi konkrétními a specifickými požadavky za velmi nízkých nákladů. Technologie internetu tak – na rozdíl oproti zprostředkovávání skrze „obecní trh“ – umožňuje plnit poptávku i po těch nejbizarnějších schopnostech a vlastnostech, dokáže spojit lidi s velmi konkrétními požadavky, a to díky levnosti, flexibilitě a efektivitě, kterou s sebou internet přináší.
Čím flexibilnější tak zprostředkovávání skrze internet je, tím specifičtější potřeby jsou uspokojovány. Nejde jen o sdílení jízdy autem (Uber) či bydlení (Airbnb), ale také například o pracovní trh, kdy flexibilnější možnost změny práce vytváří větší tlak na zaměstnavatele ohledně mezd a pracovních podmínek. Je to právě flexibilní trh, ne státní regulace, které napomáhají k tomu, aby zaměstnanci nebyli otroky svých zaměstnavatelů.
Byrokraté obhajují svoji existenci
Do tohoto hladce fungujícího stroje nám však spadne klín – klín vládní byrokracie. Byrokrat potřebuje obhájit svoji existenci. Jeho společenský status není dán mírou zisku, který vygeneruje na dobrovolném trhu, ale rozpočtem, který pro sebe získá. Větší rozpočet pak získá širší agendou.
Fungující zprostředkování spolujízdy bez státního zásahu (Uber) ale ukazuje zbytečnost existujících byrokratických omezení (taxislužba). Uber tak není ohrožením taxíků (spousta z nich ostatně na Uberu již jezdí), ale především ohrožením byrokratických postů. Proto z drtivé většiny státní reakcí na Uber není deregulace taxislužby, ale naopak regulace Uberu. Na první pohled jde o nelogický krok – proč držet předpotopní a nepotřebné taxi-regulace, když je vidět, že to jde i bez nich? Jenže…
… byrokraté by přišli o svá místa.
Politici obhajují svoji existenci
Jdeme ale dál – byrokraté nejsou jediní v ohrožení. Zprostředkovatelské sítě, jako například Uber, se musí neustále držet ve střehu před konkurencí, a to jak cenou, tak fungujícími pravidly. Zprostředkovatel funguje jako garant služeb – a čím lépe, tím větší důvěru dodavatelů a odběratelů získá, čímž si udrží silnější postavení na trhu. Tyto služby si tak vytváří vlastní pravidla, interní regulace a „právní rámce“ pro fungování, které se dle požadavků trhu vyvíjejí mnohem flexibilněji, než státní právo.
To je samozřejmě ohrožením pro politiky – proč si platit drahý státní politický aparát pro „určování právních norem“, když si zjevně trh poradí sám, lépe a efektivněji?
[sgmb id=“1″]