V otázce Syrských sirotků se u Svobodných objevili dva hlavní pohledy na věc – jeden chce „dát padesáti dětem naději na lepší život“ a druhý se „nechce podílet na neférové kampani pro přijetí padesáti syrských dětí.“
Věk sirotků, jejich ne/existence, možnost adopce a další… to vše bude v tomto textu vedlejší. To, co nás zde zajímá, je politický princip.
V druhém textu, který sepsala skupina spíše konzervativců, se píše, že:
„Jestliže někdo hodlá pomáhat a přitom tato pomoc není sebeobětující – nechť tak činí. Pomoc v nouzi však nemůže být politickým tématem. Strana, která chce hájit svobodu jednotlivce, nemůže apelovat na vůli pomáhat – protože pomoc je morálně nepodstatná, je osobní věcí, a nemá tedy smysl, aby k ní někdo vyzýval z pozice politické autority.“
Druhý text se jasně vymezuje proti textu prvnímu, kde je v úvodu napsáno:
„My bychom však chtěli jasně deklarovat, že patříme k těm, kteří chtějí, aby stát nebránil přijetí syrských sirotků do českých rodin.“
Základní principy Svobodných
S konzervativci nesouhlasím, nicméně však s nimi nesouhlasí ani jejich vlastní strana. V dlouhodobém programu Svobodných se hned na úvod programu pro sociální politiku píše, že:
„Sociální politika nesmí být dominantní úlohou státu. Pomoc bližnímu je odpovědností jednotlivce, rodiny a soukromoprávních spolků.“
Základní principy a dlouhodobý program je to, kvůli čemu jsem osobně vyjadřoval přízeň Svobodným od jejich začátku – a to i přes všechny přešlapy, které kdy udělala. Dlouhodobost a principiálnost jsou základní stavební znaky, na kterých se Svobodní snažili budovat svoji reputaci, jak se můžeme dočíst přímo na jejich webu:
„Pokud jde o základní principy, budeme vždy neústupní jako berani.“
Nerespektování a ústup od těchto základních dlouhodobých postojů by bylo diskreditací celé značky Svobodných a posun směrem k levnému SPD/Ano styled populismu, který se snaží občany přimět volit ty politiky, kterým odevzdají svoji svobodu výměnou za „klid na práci“. To je ale přesně opak toho, co Svobodní prosazují a kvůli čemu vznikli, jak píší ve vlastních stanovách, v článku 2, odstavci 1:
„Za nejcennější hodnoty, které chce podporovat a rozvíjet, považuje svobodu jednotlivce, svobodnou vůli člověka, jeho schopnost odpovědně se rozhodovat a volit lepší variantu z více možných, lidskou kreativitu a iniciativu. Respekt ke svobodě pro Stranu svobodných občanů znamená respekt k tradičním hodnotám, toleranci etnickou i náboženskou.“
Svoboda volby
Vycházím-li ze základních principů, ke kterým se Svobodní od založení hlásí a které prosazují a spojím-li si to s prohlášením, za kterým stojí například většina předsednictva (Dejme padesáti dětem naději na lepší život), vychází mi z toho, že daný spor není ani tak o migraci, ale o komunikované politické filozofii, kdy základní otázkou je:
Máme dát možnost 50 lidem svobodně usilovat o adopci syrských sirotků a měl by tedy stát uhnout z cesty, státní „uhnutí z cesty“ by měla být naše politika, či nikoliv?
Jinak řečeno:
Máme respektovat svobodu volby 50 dobrovolníků, či nikoliv?
Jinak řečeno:
Máme prosazovat jako nejcennější hodnotu, kterou chceme podporovat a rozvíjet, svobodu jednotlivce, svobodnou vůli a jeho schopnost se odpovědně rozhodovat, či nikoliv?
Má odpověď je ano – a principy a stanovy Svobodných říkají to samé.