Drogy na ISIC? Zachraňme mladé životy, dotujme testy!

Představte si, že byste mohli mávnutím kouzelného proutku snížit množství lidí, kteří mají kvůli experimentování s drogami v mladém věku dlouhodobé zdravotní následky. Snížit počet úmrtí. Snížit množství závislých. A že byste kvůli tomu ani nemuseli drogy zcela legalizovat či naopak nasazovat drakonické tresty. Že to není možné? Ale je! A to velmi snadno:

Osobně jsem přesvědčen, že plná legalizace drog – jakožto směr, kterým se vydávají i některé státy USA – by bylo jak z morálního, ekonomického, tak utilitárního hlediska tím nejlepším východiskem. Prohibice nefunguje – a je jedno, na jak společensky přijatelnou látku ji uvalíme.

Společenská přijatelnost je ukazatelem, které nemůžeme ignorovat. Pojďme se tedy bavit o mezikroku – pokud už tedy drogy nebudeme legalizovat plně, jak nejvíce zamezit zbytečným úmrtím plynoucích z prohibice?

Pokaždé, když uvidíte zprávu, že zemřel mladý člověk po experimentování s drogou v důsledku špatné dávky či zejména špatné kvality drogy, musíme mít na paměti, že této smrti šlo zabránit. Stačilo by několik drobných změn, které by vedly ke kultivaci drogového trhu a snížení nákladů na léčbu případných nepovedených experimentů. Lůžkoden na JIP může stát v průměru 23 tisíc korun, další specializace jdou pak do dalších desítek tisíc.

Mladé vystavujeme největšímu riziku

Kolik z vás ví, že si můžete některé drogy, které „koupíte na ulici“, nechat i v Česku otestovat na kvalitu? Informace není příliš známá a přístup k otestování je složitý. Za laboratorní rozbor dáte 1800 Korun.

Existují přitom orientační testy na nejběžnější drogy (MDMA, extáze, metamphetaminy) v ceně jednotek až nižších desítek Euro. Je možné je objednat online, je možné je mít „u sebe“ v případě potřeby, nouze a výpadku stabilních odběratelsko-dodavatelských vztahů a nákupu třeba z ulice.

Kolik osmnácti-devatenáctiletých experimentátorů si online pořídí, zaplatí, nechají dovézt (domů, k rodičům!) testovací kit na drogy? Kolik si je schopno domluvit laboratorní test?

Testování kvality látky je dle mého názoru výrazným harm-reduction procesem, přesto to není v Česku vůbec běžné. Český systém drogové prevence/harm-reduction tak končí ve chvíli, kdy se mladý experimentátor rozhodne vyzkoušet drogu.

Tedy v tu nejrizikovější chvíli:

  • nezkušený uživatel, který neví, jak na drogu bude reagovat,
  • drogu pořizuje z – pro něj – neprověřeného zdroje (kamarád není prověřený zdroj!),
  • často jde o impulsivní rozhodnutí,
  • často jde o kombinace více látek a snížený úsudek,
  • často jde o uživatele, který neví, „jak se hlídat“ a poznat sám na sobě rizikovou situaci (jak by taky mohl).

Pro tuto kritickou ochranu existuje řešení snížení rizika, které v Česku nevyužíváme. Každý život padlý kvůli drogovému experimentu, každá zdravotní komplikace kvůli nečekanému obsahu látky, každý „podvod“ dealera na „mladém zajícovi“ je tak daní za to, že v Česku není testování drog běžně dostupnou záležitostí v tu chvíli, kdy je nejvíce třeba.

Testy z pojištění, testy za barem, testy všude

Udělejme z testování pouličních drog natolik záležitost, že bude dostupná každému přiopilému náctiletému experimentátorovi i ve 2 hodiny ráno na párty či v klubu:

  • nechme testovací kity platit ze zdravotního pojištění. Nákup bez receptu, na „občanku“ či kartičku pojištěnce s % dotací zdravotní pojišťovnou. Pro lidi do 26 let / držitele ISIC karty zdarma. Přijde vám „droga za ISIC“ vtipná?
    Mně nikoliv. Kdo jiný by to měl mít k dispozici zdarma, než nejrizikovější skupina prvouživatelů? Pojďme diskutovat např. o limitu „1 test na týden/osobu“ a ne o tom, zdali by měly být testy vůbec k dispozici.
    Dotace od zdravotní pojišťovny zajistí zásobení trhu a příbalové informace v českém jazyce, do kterých můžeme dát jakoukoliv harm-reduction informaci, kterou potřebujeme mladému uživateli sdělit;
  • prodej v lékárnách (non-stop lékárny ve velkých městech!) pak pojišťovny mohou spojit s povinností lékárníka poučit nákupčího o riziku užívání – např. že na extázi se má hodně pít (ale pozor na moc vody), jak poznat, když mi látka nesedí,
  • dejme testy plošně na pohotovosti. Opět stejně placené ze zdravotního pojištění (třeba „na ISIC“ či do 26 let), možnost buď vlastního odběru a samotestu, nebo (za poplatek 90 Korun za pohotovost) nechat provést test lékařem/sestrou na pohotovosti. Lékař/sestra na pohotovosti kvalifikovaná osoba, která se například může optat na aktuální zdravotní komplikace a upozornit potenciálního uživatele na konkrétní riziko např. kombinace s aktuálně pobíranými léky. Už jste slyšeli o serotoninovém syndromu?
  • Dejme testy za bar. Nechme kluby/bary prodávat základní samotesty za plnou – nedotovanou – částku. Vedle dalšího zdroje příjmu to může být využito promování společenské odpovědnosti a málokterý provozovatel či barman má radost, když zrovna jemu, zrovna u něj, zkolabuje mladý drogový prvouživatel. Nechme místní samosprávy, které pronajímají prostor některým barům/klubům, vyžadovat prodej testů jako např. součást nájemní smlouvy;
  • dejme testy městským strážníkům a státní policii, proškolme je v testování. Pokud někdo vznese u strážníků žádost o provedení testu na kvalitu drogy, nesmí být následně držení drogy trestné či přestupek. V rámci harm-reduction by policisté nesměli danou osobu následně lustrovat. Ostatně, k tomu v další části článku.

Ostatně – co je lepší: nechat pojišťovnu platit desítky tisíc za člověka a den po nepovedeném experimentu na případné intenzivní péči, nebo zadotovat pár eurový test?

Není přeci problém spotřebitele, že zdravotnictví je socializovaný obor. On, jakožto jedinec, si (či skrze své rodiče) své zdravotní pojištění platí. Jeho další organizace není jeho problém, ale problém politického diskurz (ano, potřebujeme soukromé zdravotní pojišťovny, to ale není problém spotřebitele). Ano, systém socializovaného zdravotního pojištění zvyšuje rizikové chování. Ano, je třeba zapojit pojišťovny, aby toto rizikové chování kompenzovali!

Udělejme držení pro osobní potřebu zcela legální

Nechci se zde pouštět do diskuse, co je či není větší, než malé množství látky, nicméně držení malého množství látky nesmí být ani přestupek a musí být zcela legální. Jen tak z držení 1–2 tablet extáze pro mladého nezkušeného uživatele sejmeme policejní tabu a otevřeme cestu k možnosti nechat si kdykoliv a kdekoliv otestovat pouliční drogu.

  • držení malého množství látky musí být legální,
  • Policie nesmí mít právo malé množství látky zabavovat,
  • malé množství látky nesmí být ani přestupek,
  • policisté musí být školeni k pozitivnímu přístupu k testovánítoto je zcela a naprosto zásadní!
  • policisté s každým pouličním testem musí být schopni dát základní harm-reduction rady k nejběžnějším pouličním drogám.

Jinak řečeno: začněme skutečně pomáhat a chránit.

Kultivujme drogový trh, chraňme spotřebitele

Udělání testování kvality drogy a plnou legalizací držení malého množství látky získáme několik vedlejších efektů:

  • kultivujeme drogový trh, protože méně dealerů, prodejců či „kamarádů“ si pak jen zřídkakdy dovolí prodat omamnou látku něčím „říznutou“ či dokonce „doublovanou“, neb se na to, díky navrhované kultivaci, velmi snadno a rychle přijde,
  • tím do ilegálního trhu přinášíme tržní prvky ochrany spotřebitele,
  • celá logika drogového trhu se začne otáčet a místo, aby byla ovládána prodejci či kartely, začne být řízena spotřebiteli,
  • což v praxi znamená, že až se vaše náctileté dítě rozhodne vyzkoušet drogu, bude v silnější pozici než nyní a může mu to zachránit život. Protože to prostě s velkou pravděpodobností zkusí. Pokud si namlouváte, že ne, lžete sami sobě;
  • silnější pozice spotřebitele vede ke kvalitnějším drogám a lepší informovanosti. Díky tomu zdravotní pojišťovny ušetří desítky tisíc korun za člověka a den.

Ne drogovému fašismu!

To, jak funguje drogový trh, je prakticky svá forma korporativismu – drogovým kartelům omezení vstupu konkurence (prohibice) vyhovuje, protože to zvyšuje jejich zisky díky vyšším cenám a nižší kvalitě.

Neexistuje soutěž. Ten, kdo se musí doprošovat, je spotřebitel. Uživatelé drog jsou tak od těch nejrannějších experimentů v područí prodejců.

Dokonce ti nejméně zkušení a nejméně častí uživatelé, kteří jsou společensky nejméně rizikoví, jsou nejvíce v defenzivní pozici vůči prodejcům. Je to jako s bankou: pokud ji dlužíte 100 tisíc, je to váš problém. Pokud 100 milionů, je to banky problém. Současná situace tak nahrává pouze velkým prodejcům a velkým přeprodejcům. Chrání drogové kartely a platí za to uživatelé svým zdravým, tedy přesněji zdravotní pojišťovny.

V současné situaci tak ze své mzdy všichni dotujeme drogový business těm největším drogovým producentům. To se s napravením rolí prodejce-spotřebitel vykompenzuje.

Konec tabu

Takovýmto mezikrokem v legalizaci a dekriminalizaci docílíme bezpečnějšího experimentování, posílení pozice spotřebitele a ochráníme tím životy nejzranitelnějších uživatelů.

Přestaneme také dotovat dlouhodobý business skrze naše zdravotní pojištění. Má to však také své ale:

Bezpečnější experimentování by pravděpodobně zvedlo míru experimentování v mladém věku, což ale kvůli „zběžnění“ daných látek povede k:

  • nižšímu zneužívání ve vyšším věku (menší počet dlouhodobě závislých a sociálně vyloučených osob)
  • přípravu společnosti na společenskou akceptaci daných látek
  • z toho plynoucí možnou legalizaci
  • a tím pádem ukončení drogové prohibice, což by globálně vedlo k rozbití drogových kartelů.

Není čas se konečně posunout dál? Není čas začít chránit ty, co to skutečně potřebují?