Konec mýtů o školném: americké studentské půjčky

V každé diskusi o financování vysokého školství se objeví americký strašák: stejně, jako v Americe, by na studentské půjčky studenti neměli peníze, školy by byly drahé a nedostupné. Málokdo je vám však schopný říct, jak to skutečně funguje v americkém systému studentských půjček. Jde skutečně o tržní problém, nebo jen důsledek vládních zásahů?

Vždy, když v Evropě – tedy i v České republice – někdo nadhodí otázku školného a placeného vysokého školství, vytáhne se strašák amerických studentských půjček.

Převládá strach ze školného, převládá strach z extrémního zadlužení studentů. Tento strach je neoprávněný: systém tak, jak je nastavený v USA, totiž není systémem privátního financování a jsou to státní intervence, které způsobují extrémní zadlužení studentů.

Jak fungují americké studentské půjčky?

Systém je poměrně jasný: budoucí student si půjčí peníze na školné, kolej a další náklady vysokoškolského studia a slíbí, že až vystuduje, peníze vrátí. To, že někteří si z toho platí například „cesty kolem světa“ nyní nechme bokem.

Studentské půjčky musí být splaceny – existuje sice pár případů, kdy může být celá či část půjčky prominuta, tyto případy jsou ale vzácné. Obecně je možnost požádat o částečné či plné odpuštění pokud:

  • pracujete jako učitel na plný úvazek pět (akademických) let na některých školách – pak můžete požádat o odpuštění až $17 500,
  • pracujete ve veřejném či neziskovém sektoru (po 120 měsíčních splátkách z platu z veřejného či neziskového sektoru),
  • se stanete trvale postižení,
  • využijete federálního programu pro ochranu dlužníků, pokud prokážete, že vás vaše škola uvedla v omyl či jednala v rozporu se zákonem.

Tyto případy jsou vzácné – 0,3 % objemu studentských půjček je prominuto, což se týká 0,7 % dlužníků. O prominutí přitom žádá 6,7 % dlužníků a množství zamítnutých žádostí každý rok roste – za poslední 2 roky čtyřnásobně; přičemž přes 70 % objemu prominutých půjček jde na učitele. A i tak je s množstvím učitelů v USA problém.

Množství schválených žádostí o prominutí v absolutní číslech je víceméně stále stejné. Dále dodejme, že studentské půjčky se úročí na denní bázi a první se splácejí úroky. Může se tak stát, že během splácení bude student někdy splácet méně, než nakolik se mu jistina od poslední splátky zúročila a po splátce bude celkový dluh vyšší.

Jaké druhy studentských půjček existují?

Začínáme se dostávat k tomu, kde vzniká mýtus drahých amerických škol: existují dva základní druhy studentských půjček:

  1. Privátní – poskytované bankami, kreditními společnostmi a podobně. Podmínky, doba splácení, forma úročení záleží na konkrétní společnosti a konkrétní půjčce, obvykle jde o půjčky dražší – s vyšším úrokem.
    Privátní půjčky tvoří 8 % z celkového objemu půjčených peněz. K tomuto roku jde o 135 miliard dolarů, přičemž 88,5 % bylo využito k financování bakalářského studia. Úroková sazba na privátních půjčkách se pohybuje od 1,09 % do 12,99 %; přičemž levnější jsou obecně půjčky, kde úroková sazba je variabilní (tedy může se v čase dle vaší situace měnit). Čím větší fixace, tím vyšší úrok (jako u hypotéky).
  2. Federální, poskytované vládou. Federální programy v současné době stojí za 92 % objemu studentských půjček. Úroková sazba se pohybuje od 2,75 % do 5,3 % a je vždy fixní po celou dobu splácení.

Celkově v USA k tomuto roku má nějakou formu studentské půjčky 44,7 milionu občanů, přičemž 42,3 milionu občanů má půjčku skrze federální program – dluží tedy své vládě.

Až vám někdo začne tvrdit, že problém amerických studentských půjček ukazuje na neschopnost trhu poskytnout dostupné vzdělání, připomeňte mu, že problém amerických studentských půjček je vládní problém, problém dluhu vůči vládě. Není to problém soukromého sektoru a soukromých půjček!

Pokud čtete srdceryvný příběh o tom, jak si chudý absolvent vysoké školy v USA nemůže dovolit zdravotní pojištění či hypotéku kvůli svému studentskému dluhu, je to s velkou pravděpodobností kvůli jeho dluhu vůči vlastní vládě, ne kvůli privátním půjčkám!

Druhy federálních půjček

Existují 3 druhy federálních studentských půjček – to, jakou může student získat (a v jaké výši), záleží na finanční situaci jejich a jejich rodiny (takzvaný FAFSA formulář):

  1. Přímé dotované úvěry: půjčka pro studenty, kteří dle svého FAFSA mají nárok na dotovaný úvěr. Dotovaný pak znamená, že vláda za studenta platí úroky (v podstatě je promine) po dobu studia. Po ukončení školy či pokud množství hodin ve škole klesne pod určitý počet, začne se počítat šestiměsíční odkladná lhůta, během které začne úrok růst a po které musí student začít svoji půjčku splácet.
  2. Přímé nedotované úvěry: federální půjčka, pro kterou nemusíte dokládat svoji finanční situaci, nicméně úrok se začíná počítat od momentu zaplacení školného z půjčených peněz.
  3. Přímé „PLUS“ úvěry: Jde o půjčky pro rodiče, kteří si tento typ půjčky mohou vzít pro zajištění svých dětí, či pro studenty post-graduálních programů. U těchto úvěru je třeba dokládat FAFSA formulář.

Splácení pak probíhá

  • buď dle fixně či postupně vzrůstajícího nastaveného splátkové kalendáře (federální půjčky 5–10 let, privátní půjčky různě). Pokud dlužíte více, než $30 000, můžete si prodloužit splátkový kalendář až na 25 let;
  • nebo automatickými srážkami ze mzdy, kdy – dle způsobu výpočtu příjmu – jde o 10 – 20 % z příjmu dlužníka s tím, že cílem je splatit dluh za 10 – 25 let (existují 3 způsoby výpočtu příjmu a % ke splácení).

Pokud si nemůžete dovolit splácet (nezapomeňme, že mezi jednotlivými splátkami se každý den počítá úrok), můžete:

  • požádat o pozastavení splátek (úrok se ale počítá dál, každý den),
  • požádat o odklad splátek (pokud na něj dosáhnate, dočasně nemusíte splácet a může se stát, že se vám nebudou počítat ani úroky) – na odklad získávají často nárok vojáci sloužící v armádě během války či v mírových sborech či nezaměstnaní,
  • vyhlásit bankrot, kdy váš dluh může řešit soud, zabavit vám majetek, můžete ztratit nárok na další finanční pomoc, nedostanete hypotéku…,
  • v průměru 15 % studentských půjček se někdy dostanou do prodlení se splácením, přičemž 11 % dlužníků se do prodlení dostane během prvního roku po ukončení studia, 25 % během prvních pěti let. Nejčastěji se do zpoždění dostávají studenti studující nejnižší formy vysokoškolského vzdělaní, z oborů jde o studenty uměleckých a humanitních oborů.

Federální půjčky způsobují inflaci školného

Jde o ukázkovou situaci, kdy státní intervence – „levné peníze“ – nafukují cenu aktiv. V systému privátního financování má školství všechny podmínky pro to, aby dlouhodobě zlevňovalo.

Shrňme si:

  • federální půjčky odpovídají za více, než 90 % objemu studentských půjček,
  • privátní programy pak za méně, než 10 %,
  • drtivá většina studentského dluhu je využito na bakalářské studium, tedy na vstupní úroveň univerzitního vzdělání,
  • nejvyšší úroková sazba federálních půjček je zhruba poloviční, než u privátních půjček,
  • průměrný příjemce studentské půjčky dluží $37 584, přičemž průměrná splátka nyní činní $393,
  • zhruba 67 % studentského dluhu během 20 let tvoří úroky.

Jde o ukázkovou situaci, kdy státní intervence – „levné peníze“ – nafukují cenu aktiv. Vzdělání je aktivum. Vládní programy uměle drží nízkou úrokovou míru na jejich zajištění, čímž dochází ke špatné alokaci kapitálu v čase. Rizikové obory (z pohledu budoucího splácení) se stávají uměle levnější (umění a humanitní studia) a studuje je tak mnohem více studentů. Ti pak tak mají problém najít uplatnění a splácet svůj dluh (z 90 %+ vůči vládě).

Jde o přímou inflaci školného. Zvýšená poptávka po některých oborech by byla v normální situaci kompenzována zvýšením úrokové sazby při privátní půjče. Dlouhodobá fixace a nižší úroková sazba toto znemožňuje. Studenti tak neustále mají k dispozici „nové peníze“ na placení školného: je jedno, nakolik univerzita zvýší cenu školného, student na to vždy má a cenový mechanismus tak – kvůli kapacitě vzdělávacího systému – tlačí cenu školného nahoru.

Pokud má škola 100 míst, na které se přihlásí přes 100 studentů každý rok – tak ačkoliv škola je již postavená, židle jsou již koupeny a většina nákladů škol je utopena/odepsána či fixní, nemá škola důvod zlevňovat (což by v takovém oboru byl přirozený vývoj díky konkurenci!), ale naopak zdražovat, aby regulovala zájem.

Vládní dotované programy (všechny jsou dotované nižší úrokovou sazbou a fixací) tak nutí studenty do stále větších a větších jistin v dluzích, ze kterých se v absolutních číslech počítají dražší a dražší úroky. Tím, že chceme „něco“ poskytnout „všem“ ze světa neodstraníme vzácnost a někde se nedostatek zdrojů projevit musí. Zde je to v růstu školného.

Školy v prostředí morálního hazardu

Na volném trhu bez „státní levné alternativy financování“ by soukromí věřitelé (banky například) nepůjčovali na školné na škole, jejíž studenti mají ve velké míře problém úvěry splácet. Taková škola by se musela zlepšit, či odejít z trhu.

A co se stane škole, která bude mít hodně absolventů, kteří budou mít problém splácet?

Nic.

Nesníží se jí počet těch, kteří budou chtít na škole studovat, protože federální programy vždy zajistí financování. Nezvýší se škole množství úvěrů k odepsání, protože škola sama úvěry nedrží. Škola kvůli tomu nezbankrotuje, obory se kvůli tomu nestanou neprofitabilní.

Vedle nafukování cen aktiv levnými penězi zde vidíme ukázkový morální hazard. Na volném trhu bez „státní levné alternativy financování“ by soukromí věřitelé (banky například) nepůjčovali na školné na škole, jejíž studenti mají ve velké míře problém úvěry splácet.

Taková škola by musela buď výrazně zlevnit, nebo zlepšit kvalitu svých absolventů, nebo odejít z trhu a uvolnit místo kvalitnějším institucím. Tento mechanismus ale kvůli federálním programům nefunguje.  

Americký systém vzdělávání je problém státních intervencí

Americký problém studentských půjček dokazuje potřebu tržního vzdělání: ať už máme školství financované přímo z daní (český příklad), či přes subvencované půjčky, máme zde problém s financováním a dostupností.

Vzdělání je kapitál a školství je podnikání s vysokou mírou fixních / utopených nákladů, kdy v průběhu času je čím dál tím levnější danou službu poskytovat a přirozeně by tak mělo docházet ke snižování reálných cen.

To ale v praxi nevidíme, protože stát nafukuje cenu školného dotovanými úvěry a zbavil školy odpovědnosti za výsledky vlastního podnikání. Celé to pak platí studenti:

  • dle dat Ramsey Research žije 63 % dlužníku v permanentním strachu z vlastní schopnosti splácet
  • 44 % dlužníků si kvůli studetským půjčkám nemůže dovolit koupit vlastní bydlení

Jde o masivní selhání státu, které vytvořilo tento socio-ekonomický problém. Nejde o tržní problém: u 92 % dluhu je věřitel stát!

Písnička na závěr

2 comments

  1. Nemyslím si, že by dotace byly samy o sobě dostatečným zdůvodněním. Vliv to nepochybně má, při nezměněné nabídce by teoreticky měla být rovnovážná cena po započtení dotace stejná jako rovnovážná cena na hypotetickém trhu bez dotací. Ano, je to zjednodušení, protože vzdělání není zrovna homogenní (tzn. nemáme jediný produkt, který je „to VŠ vzdělání“, ale liší se druhem vzdělání a kvalitou) a může tu hrát určitou roli iracionalita. Navíc se to komplikuje, když tu dotaci dostává jen část lidí – nicméně pokud se to týká většiny, nebude to asi mít až tak velký vliv.

    1. @v6ak dle mého je to z dlouhodobého pohledu klíčový faktor. Ten systém je v podstatě stejný, jako v ČR: financuje ho stát, jen výši dotace neurčují státní organizace (u nás vládá a PSPČR skrze parlament), ale samotní příjemci dotace (univerzity). Kolik si řeknou, tolik dostanou, protože takové krytí skrze federální úvěr student má. Vyšší cena neomezuje poptávku – škola zvedne cenu -> poptávka je furt velká -> škola zvedne cenu -> poptávka je furt dostatečná… a tak dokola.
      Zároveń je zde problém s úrokem: půjčka je investičního charakteru – „banka“ zde odhaduje, jak moc je daný student schopný danou školu vystudovat a jaké úplatnění v daném oboru je schopný získat. Vláda zde úroky zastropovává a soukromý sektor je vytlačený, což uměle sráží úrok = uměle se to tváří, že jde o „levnou“ investici, jakoby nebyla riziková. Ona mnohdy ale riziková je, to ale nevíme, protože se rizikovost v ceně nepromítá. Kdybys zvažoval studium na dvou oborech, na jednom bys dostal úrok 6 % a na druhém 15 %, okamžitě víš, co je pro tebe pravděpodobně zajímavější dlouhodobě – banka ti to spočítá 🙂
      Dnes, s federální půjčkou, ale u každého dostaneš max 5,7 % – rizikovost oborů se „tváří“ stejně, přičemž v tu chvíli zvýhodněný je ten obor, který by v tržním prostředí měl ten úrok 15 % (je zlevněný uměle téměř na 1/3!), tudíž ho logicky půjde studovat víc studentů, kteří si o to hůř najdou uplatnění (obor je ještě rizikovější, další úroky v dalších letech by rostly – ale nemůžou, protože federální vláda uměle půjčuje levně, není tu tržní ocenění). Ti pak hůře splácí (viz humanitní a umělecké obory), přičemž v jiných oborech je nedostatek – vzniká neefektivita. Jednou to praskne a daný dluh bude třeba odepsat. To bude buď obrovské zatížení pro federální rozpočet, nebo se to rozpustí inflačně.

      Vždyť je to ukázkový příklad ABCT 🙂

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..